Děkuji za příspěvek i Vám Petro, máme to podobné. Jana

Petro, děkuji za inspiraci, rozhodně na začátku příštího školního roku uspořádám výlet i pro rodiče (nebo spoň to kafe...)

Sama za sebe jsem z Vašich příspěvků ráda tomu, že už se třídní schůzky pomalu stávají něčím jiným než v minulosti (kafíčko, dobrůtky). Třeba by se to dalo nazvat přátelské posezení. A také se mi líbí konzultace s rodiči za přítomnosti dítěte. Jsem rozhodně pro. Jednoznačně!
Prvňáčky jsem učila zatím jen jednou a udělala jsem s rodiči schůzku ještě před novým školním rokem v červnu. Tam jsme si povídali o všem, hlavně o mém způsobu výuky, o pravidlech, o pomůckách apod. Dětem jsem o prázdninách napsala dopis s motivací pro školu, s pár úkoly, pohádkovými postavičkami. Rodičům i dětem se to velice líbilo. V září jsem na dopis navázala a vyvodila z něj pravidla chování ve škole, chování ke spolužákům....
Jsem toho názoru, že pokud chceme s rodiči dobře a efektivně spolupracovat, je nutné informovat je o všem, komunikovat s nimi co nejvíce a vtahovat je do děje.

Přesně to mám v plánu udělat.
Příští týden máme oficiální schůzku s rodiči a já se tam chci domluvit na termínu přesně takové neformální schůzky. Hlavním cílem bude - kromě "tlachání" v tom nejlepším slova smyslu - začít vyrábět "početní divadélko" (http://www.rvp.cz/clanek/217/1109) jako hlavní pomůcku pro matematiku v 1. ročníku.
Ale už mámnachystané kafíčko, čajíčky, hrnečky...

Tak mi držte palce

To je perfektní, Pavlo. Existuje mnoho způsobů, jak si rodiče získat. Mně osobně se to hodně líbí. Já rodičům píšu každou maličkost (Narozdíl od kolegyň, které napíšou dva dny předem, že jsou třídní schůzky.) a můžu říct, že rodiče jsou mi opravdu vděční. A pořád říkají. To jsme ještě nezažili. Docela mě to těší a nutí k jakési zodovědnosti.

Přátelé, zajímavou zkušenost Pavlíny s neformální schůzkou s rodiči jsem oddělila a vyrobila z ní nové téma TADY. Je to výborné!
Lenka

My to děláme na prvním stupni tak, že každý měsíc dostanou děti přehled toho, co se budou učit na lístku, který si vlepí do žákovské knížky, takže rodiče mají přehled co se budou učit a mohou jim pomci, případně kontrolovat jak to jejich děti zvládají. rodiče si to pochvalují.

A takhle se spolupracuje s rodiči ve škole u Hanky Pilařové .
Hanko, díky za další skvělý nápad.

Když se rozhlížím po internetových diskuzích, je zajímavé, kolik jich je zaměřených na "stížnosti na školu". Rodiče se spojují a "hudrají". Hm, asi jako učitelé ve sborovnách, předpokládám.
Ale...

Na naší škole zorganizovalo vedení přednášku psycholožky na téma Jak zlepšit komunikaci mezi rodiči a školou. My, učitelé, jsme měli účast povinnou... To si nestěžuji, jen popisuji situaci. A víte, kolik přišlo rodičů? Hádejte!! Jeden tatínek!! Ano, jen jeden.

Takže se ptám: Chtějí vůbec rodiče spolupracovat?

... a odpovídám si sama: Chtějí, pokud cítí, že to má nějakou odezvu.
Hlavním problémem, který musíme obě strany překonat je, že MÁME SPOLUPRACOVAT. Bohužel ne každý učitel/rodič chápe "toho druhého" jako spoluhráče. Někdy máte proti sobě bojovníka všemi mastmi mazaného. A platí na obě strany.

Je těžké vybalancovat vstřícnost (ale abych zas nebyla za blbečka), důslednost (ale pozor na aroganci) a aktivitu (jen nepřehnat a neobtěžovat nad únosnou míru). Návod asi neexistuje a každý si budeme muset tu hranici najít sám.