Už dlouho se zabývám otázkou vlivu médií a technologií na žáky ZŠ. Proto jsem se rozhodla založit toto téma a těším se na vaše nové pohledy.
Pro začátek bych odkázala na dva články, které mi dodaly odvahu - Současné problémy s implementací vzdělávacích technologií a také Úroveň českých patnáctiletých žáků trvale a nebezpečně klesá (komentář v dnešní HN); článek je bohužel placený, ale p. Brázda v něm mluví také o: "Děti stále více žijí v audiovizuální, a nikoli alfabetické kultuře, a jejich schopnost rozumět složitějšímu textu už dlouhá léta klesá...", o konkurenceschopnosti na trhu práce a o kritériích světových firem při přijímání zaměstnanců). Jeho závěry jsou nečekané.
Celkově mě zajímá, zda je opravdu nutné se vývoji technologií přizpůsobovat výukou a zda by nebylo větší výhodou ji výukou naopak kompenzovat. Myslím, že technika se vyvíjí tak překotně, že to, co dnes je moderní, za rok je staré. A můžeme začínat znovu. O to ale přece producentům jde, že? Jde JENOM o peníze. Také mám ověřeno na vlastních synech, že pokud se do 14 let udrží dál od technologií a vzdělávají se v gramotnostech, kompetencích a postojích, pak zvládnou technologie i orientaci v informacích během krátké doby. Není nutné je trénovat leta. Naopak.
Těším se na vaše názory. Tak do toho!

To je velice široké téma, pojďme si z toho vyloupnout něco menšího, ale konkrétního. Např. V čem že je/není dobré se ve škole přizpůsobit jakým technologiím ? A co to vlastně znamená přizpůsobit se ? Je možné se nepřizpůsobit ? Je možné technologie ignorovat?

Škola, tedy život našich teenagerů bez technologií?

Jestli tomu dobře rozumím, bylo by nejlepší držet děti do 14 let mimo realitu života? Když nic jiného, nepřipadá vám to divné? Máme připravovat žáky pro život ve společnosti a budeme jim současný stav technologií tajit? O přestávkách budou využívat všechny ty vymoženosti světa a my se při hodině budeme tvářit, že nic takového neexistuje?
Budeme dětem zakazovat dělat kotrmelec jenom proto, že ho sami neumíme udělat? Budeme tajit hudbu, protože nemáme hudební sluch? Asi to zní jako hloupost. V mých očích je to stejná hloupost jako tvářit se ve škole, že technika neexistuje.
Myslím, že budeme mnohem užitečnější, když dětem ukážeme, že všechny ty hračičky kolem nich mohou sloužit i k užitečným věcem. A abych mohla něco takového udělat, musím tomu rozumět (alespoň malinko). A kdo o těch hračičkách ví hodně? No přeci naši žáci.
Asi bychom těžko hledali povolání, kde alespoň okrajově nějakou moderní vymoženost nepotřebujeme. Ukažme tedy dětem cestu - využívejme výdobytky moderní doby přiměřeně a vhodným způsobem. Děti se na tuto cestu vydají s námi.

Opravdu? Někteří nás přeskočili, ale většina jen mačká čudlíky hop hop, ale napsat text ve Wordu je pro ně problém.

No právě. Proto myslím, nechme se od dětí inspirovat technologiemi a dejme jim nějaký smysl. Jinak nám budou základní školy opouštět právě ty opičky mačkající čudlíky

Předem se omlouvám, že s vámi povedu polemiku místo diskuze. (Pokud to bude proti Netiketě, prosím moderátory o odstranění příspěvku.)


A co je REALITA? Chtěla bych, aby právě důvěrně poznaly realitu dřív než začnou prožívat tu "virtualitu".


Co k tomu skutečnému životu ve společnosti potřebují? Já bych řekla, že hlavně komunikaci "z očí do očí", odvahu, zodpovědnost, vůli, obětavost, pokoru, čest, morálku, úsudek, myšlení... Čeho z toho lze lépe docílit s technologií než bez ní?


Držet dál od ... neznamená tvrdit, že neexistují, ale oddálit jejich nadužívání (pod tímto slovem si každý může představit něco jiného, já jsem jim nedala, chudákům, k dispozici mobil ani počítač - až v 8. třídě; dnes s ním umí vše, co ostatní - oba studují).


Proč myslíte, že odpůrce nadužívání médií a technologií dětmi do 14 let musí být nutně informační negramota? A co je nutné pro plnohodnotný život ve společnosti umět (myslím s technologiemi) - to je přece u každé profese jiné a učí se to při specializaci. Pravda, umím zacházet se sadou M.O., umím přispět do diskuze, umím vytvořit prezentaci atd., ale neumím zacházet s počítačovým tomografem nebo diagnostikou na auta. Ale myslím, že po zaučení bych to zvládla a vy taky. Stejně tak ty děti.

Nic z toho si, prosím, neberte osobně.

Učím angličtinu. Pro mě technologie znamenají nástroj, jak žákům ukázat, že znalosti získané ve škole mohou použít při spolupráci se žáky z jiných zemí, což by bez technologií nebylo možné. Mluvím například o práci na etwinningovém projektu.

Každá aktivita s ICT ve třídě se dá nahradit jinou činností. Každý učitel je jiný. Každá třída je jiná. Mám jen radost, že mám na výběr - zda použiju technologii závisí jen a jen na mé volbě. Nejsem omezená tím, že ji nemám k dispozici. Většina těch hračiček kolem nás i kolem našich dětí vznikla proto, aby usnadnila život, zpříjemnila lecjakou nepříjemnou činnost. Proč by zrovna učitel měl být ten, komu život trošku neusnadníme?
A kde třeba já konkrétně. Velmi jednoduchý příklad za všechny. V 6. třídě učíme měřit velikost úhlu. Dřevěný úhloměr položím, když jdu pomáhat dětem. Elektronický mi zůstane na tabuli "viset" a šikovné děti mají návod před sebou a já se věnuji těm, kterým to moc nejde.
Ale mám prostě možnost volby - dřevěné nebo elektronické; položit nebo nechat před očima.

Opravdu bych rád sledoval diskuzi častěji, ale, nezlobte se, nestíhám. Ještě, že se zde vždycky najde někdo, kdo mluví za mě. Takže mohu jen poděkovat paní Holé. Vyjádřila přesně to, co bylo, dle mého názoru, třeba.
Přidám akorát jeden příklad ze života. Ve 3.ročníku průmyslovky jsme na matiku dostali důchodce, který neuměl nic jiného, než připravovat žáky na olympiádu v počítání na logaritmickém pravítku (tu, mimochodem, vyhrával). Chybělo málo, a propadl jsem. Na přijímačky na VŠ jsem se musel připravit sám. Vtip je v tom, že tou dobou (1974) již existovaly kalkulačky. Tenkrát ji měl pouze jeden spolužák, syn komunistického funkcionáře, který na pravítku počítat nemusel. Myslím, že pointa je zřejmá!