To rozhodně ne! Ale ty citované texty jsou tak bohaté, že člověk neví nač zrovna reagovat, aby z toho nevznikl zmatený guláš. Brnklo mě do oka toto: Budeme-li se držet výhradně problematiky vzdělávání, je patrné, že všude pozorovatelný předstih ve schopnosti dětí ovládat technologie včetně možnosti využívat online služby bez současné modifikace výukových postupů a výukového obsahu vyvolává nemalé problémy.

Nejsem si jist, zda žáci mají takový přestih. (Nemluvím o některých jednotlivcích, kteří nad učitelem ční jako hora, a mluvím o žácích ZŠ.) Jejich používání technologií bývá chaotické, velice omezené, oni mají často pouze dojem, že technologie ovládají. Např. při obyčejném vyhledávání. Vyťukají slovo a pak převezmou výsledek bez kritického přístupu, král Jindřich xtý, ale nekontrolují, zda jde o německého nebo francouzského krále. Nebo jsou překvapeni, když je upozorním na "hloupé" fotky v profilu na nějakém libimseti, nedochází jim, že tam může nahlédnout kdekdo, včetně jejich učitele. O práci s textovým editorem ani nemluvím! Já cítím jejich předstih pouze, ale především (trochu kostrbaté, ale snad srozumitelné) v tom, že k technologiím přistupují zcela bez zábran a samozřejmě. Já se pořád ještě bojím, abych neťukl někam vedle, něco si nesmazal apod. Oni, tedy naši žáci síťováci, vůbec ne. Já se ještě raději zvednu ze židle a natáhnu pro knihu, oni sáhnout po myši počítače. Já se něco naučím, oni si to uloží... viz desatero v mobilu.
Tedy: Budeme-li se držet výhradně problematiky vzdělávání, je patrné, že všude pozorovatelná samozřejmost, s jakou děti používají technologie včetně možnosti využívat online služby bez současné modifikace výukových postupů a výukového obsahu vyvolává nemalé problémy.

Myslím, že posledních několik příspěvků už jen potvrzuje to, že je dobře, že technologie ve školách jsou. Smysluplným užíváním vymožeností doby ukážeme, že většina těch věcí nevznikla proto, abychom zběsile mačkali čudlíky. A třeba se nám místo hráčů podaří vychovat alespoň jednoho programátora.
Příkladem smysluplného využití mohou být dětské referáty. Snad už jsme překonali dobu, kdy dítě vytisklo stránku z wikipedie a dostalo jedničku. Možná právě tady se skrývá plnění kompetencí (pokud to necítíte jako do školství uměle dosazená slova) - učím děti vybírat si z informací, vypíchnout to podstatné, ale hlavně mluvit, obhajovat svůj názor, diskutovat. S technikou v tomto případě snáz než bez ní.
Příklad z poslední doby: v matematice v 9. třídě končíme lineární funkce. Na internetu jsme zjišťovali aktuální ceny mobilních operátorů a rozhodovali se, kdy je pro nás výhodné využít předplacenou kartu a kdy nějaký paušál. Vše na aktuálních číslech. Internet nám pomohl ceny vyhledat, tabule pak zobrazit grafy. A kdo chtěl mohl využít tabulkový kalkulátor. Vše jsme zároveň rýsovali na papír a svoje výtvory pak porovnali. Znovu jen opakuji, že jsem ráda, že mám možnost volby, zda využiju papír nebo techniku nebo kombinaci obojího.

Přidám ještě jednu provokativní otázku (kterou určitě potěším dodavatele HW SW, ale nejen je): uvědomujeme si, jak se na technologiích stáváme závislí?
Prodej je třeba zvyšovat, a tak se hledají nové modely, nová odbytiště (a škola je pole neorané, takže zisky jsou slibné, navíc, když přesvědčíme mocné, budou nám naše zisky garantovat ze státního rozpočtu - kdo by to nechtěl), uměle se vyvolává pocit "to musím mít, jinak..." a když se nám navíc podaří přesvědčit sebe i druhé, že je to "Bohu-libé", ulevím svému svědomí. Chceme vychovat závislou generaci, která nenajde cestu z lesa bez GPS, neseznámí se jinak než přes internet, nevydá se na cestu, protože viděla všechno?

Mohu být také provokativní? A protivný? – Neměly by tyto pochybnosti být šířeny spíše psacím strojem, pomocí průklepáku a kopíráku? – Ať žije nezávislost na moderních technologiích!

Na tom není nic protivného . Ale myslel jste snad závislost, ne? Máte úplnou pravdu, resp. nemusely by být šířeny vůbec, kdybychom nebyli závislí. Upřímně, stejně je to jenom takový průvan, který nic zásadního nezmění. To si jen tak namlouvám(e) (viz vlákno k osnovám, standardům a jiné). Velké věci (myslím ty opravdu Velké) čekají na naše skutky, ne na slova. Ale když už jsme závislí a víme o tom, tak proč si nevyměnit názory.

Jasně, aby řeč nestála. Naše výměny názorů a postřehů jsou velice důležité jako duševní hygiena. Nesmíme si namlouvat, že se něco někam hne. Rozhoduje se jinde. Hlavně bez nás.

Paní Petrů tak snadno nepřesvědčíme! Určitě bych jí nevyčítal, že pro šíření svých názorů používá internet. Budu vždy bránit svobodu volného vyjadřování (sakra, už zase někoho cituji).
Chtěl jsem spíše připomenout, že bychom si měli uvědomit, že není sama. Ve skutečnosti jsme mezi učiteli v menšině my, kteří se snažíme technologie používat. Je pro to mnoho důvodů. K těm hlavním patří prostá neznalost. Ale i obavy podobné těm, které má paní Petrů, nejsou výjimkou. Dokonce bych řekl, že je do značné míry sdílím. Sám jsem už mnohokrát při diskuzích s lidmi, kteří je mají, vyjádřil názor, že bych byl ochoten v referendu o celosvětovém zákazu užívání technologií hlasovat pro. Ale to je utopie. Nezbývá, než se zamyslet nad tím, co jsem se snažil ústy Marka Prenského sdělit už minule. Bez technologií plnohodnotné vzdělání získat nelze! Ani učitel bez nich není plnohodnotným učitelem.
Proto bych se rád paní Petrů zeptal, zda by se nechtěla přece jen přidat k nám, kteří se snažíme používat technologie jen ku prospěchu našich žáků a ne za každou cenu. Za to, že je zde tolik lidí, kteří již docela dobře tuší, jak na to, jsem opravdu velice vděčen. Dík!

Myslím, že ani není nutné paní Petrů přesvědčit. Myslím, že dokonce není nutné, aby technologie nějak hojně využívali všichni učitelé na škole. Tedy lépe řečeno - očekávám, že každý učitel by měl zvládat technologie na takové úrovni, aby dokázal vyplnit údaje do matriky školy, odpovědět na e-mail rodičům, odeslat podklady vedení školy, vyrobit si pracovní list, napsat si seznam žáků, vyhledat si spojení a zajistit např. jízdenku. A hlavně od učitele očekávám ochotu se vzdělávat. Vždyť přeci učitel je vzdělanec - tedy nejen ten, který vzdělání předává, ale hlavně ten, kdo je ochoten se vzdělávat. A IT gramotnost je velmi důležitá.
Na každé škole by však, podle mého názoru, měl být někdo, kdo tohle vše ovládá na poměrně vysoké úrovni. Sehraje pak tři důležité role:

bude pomocnou silou pro své kolegy
bude motivovat kolegy ke studiu
bude ten, který bude dávat smysl chování žáků při používání IT

Stačí jeden takový nadšenec ve škole a věřím, že pomalu se bude lavina šířit školou.
Takovýto model zafungoval u nás na škole. A jsem velmi pyšná na to, že 80% (možná i víc) učitelů se alespoň nebojí technologie využít, když pocítí potřebu.

Pořád mne to táhne k základní otázce. Protože spory analogické tomu současnému patří v dějinách Evropy k těm nejzajímavějším – Platón varoval jak před existencí, tak před obecným šířením písma – povede to, říkal, k ignorování smyslové zkušenosti, jež jediná je základem moudrosti. Moudrost získaná skrze písmo je pouhá nápodoba moudrosti, jako je písmo pouhou nádpodobou skutečnosti.Středověk řešil svoji virualitu – spor nominalistů a realistů. A Gutenberg přinesl novou galaxii, jak říkají teoretikové komunikace.

Všichni myslím vnímáme, že je rozdíl mezi užíváním počítače jako jen lepšího psacího stroje, gramofonu, promítačky, tiskáry, knihovničky, fotoalba atd.atd. a fenoménem internetu (=metonymie pro nedozírné možnosti světové interaktivní sítě). Počítač je pouhé vylepšení, internet je terminální novum (jako bylo písmo, teorie nominalistů, Gutenbergův lis). A když říkáme v naší diskusi technologie nebo IT, já za tím vidím především ten „internet“.

V tomto kontextu vnímám ono přizpůsobit se (technologiím) jako nepřemýšlet (o nich).

Přemýšlet o nich znamená vnímat je v kontextech, v nichž existují, a to pokud možno ve všech rovinách současně. Tak přemýšlím o užívání technologií ve škole jako o nutnosti vidět dál než na dataprojektor či svou bílou interaktivní tabuli.

Tedy přemýšlím o technologiích
a) na lokální rovině – což je pro mě (pomůckově pro tuto úvahu) školní třída,
b) na komunitní rovině – což je pro mě (...) škola,
c) na obecné rovině - což je pro mě (...) naše republika, naše Evropa, svět.

Zdá se mi, že působnost IT lze pozorovat v každé výše popsané rovině jako

1. pozitivní, a to aktivně nebo pasivně,
2. negativní, a to také aktivně nebo pasivně.

Exempla ad 1
- ve školní třídě vidím jako pozitivní aktivní působost užívání takových věcí, jako je „výslovnostní“ web forvo.com; ten nám umožní nejen učení se živé „domorodé“ fonetice desítek jazyků, ale především aktivní vstup do učení druhých (to dnes nic jiného než internet neumí). Sem také patří třídní chat, jenž mě ušetří mnoho času při běžné školní agendě se žáky. Atd. Atp.

Pozitivní pasivní působnost vidím v užívání netových textů, fotografií, encyklopedických a výukových databází apod. (pasivní proto, že do nich přímo nevstupuji). Atd.

I na rovině komunitní a hlavně obecné si lze myslím snadno představit podobné věci – člověk zvyklý na pozitivní aktivní působnost např. nepůjde volit, aniž by předtím nevyužil technologií k zevrubnému porovnání minulých programů a plánů polit. stran s jejich „současnými“ záměry a nepoložil aspoň elektronicky pár otázek jejich vůdcům a kandidátům – tak to dělají všichni aktivní příznivci technologií, ne?

Exempla ad 2
– negativní aktivní působnost ve třídě vidím jako učitel v osvojení schopnosti nekritického ztotožnění s kopií namísto vyhledávání a interpretace originálu (Stačí mít Desatero v mobilu, není nutné mluvit s muslimem, vygooglím si ho, není nutné číst knihu, přečtu si o ní diskusi nebo se podívám na film; zkrátka zaměním obtížné hledání významů „díla“ za (aktivní) přijímání jeho standardizované interpretace).

Na obecné rovině pak jsem schopen snadno zaměňovat skutečné existence za ty virtuální (= nejsem schopen mít děvče/kluka, protože nejsem schopen opustit virtuální družky/druhy – psychologické poradny se začínají zvolna zaplňovat lidmi neschopnými být bez "online 24/7"). Nejhorší příklad pak je přímé vytváření virtuálního krimináního činu (a že těch možností je... ).

Negativní pasivní působnost spočívá v získané neschopnosti kritického přejímání pramenů – věc neexistuje, protože není na googlu (Nemohl jsem si to přečíst, když to není na netu).

A stejně tak existuje, protože je na googlu – třeba půjčka na exotický zájezd (ale moje budoucí platební neschopnost tam není – proto neexistuje). Nebo mimořádně levná hypotéka na dům. Nebo pořádkumilovní, slušní a pracovití vlastenci, kteří už mají dost toho cizáckého ksindlu mezi námi.

Na tohle myslím, když čtuA ještě něcoAle je dobré, když si člověk může říct Aspoň jsem to (...) zkusil.

S názory p. Zajíčka nelze nesouhlasit. Jen připomínám, že je učitelem na gymnáziu, kde se předpokládá již zvýšený zájem o další studium a případný postup na vysokou školu. Já jsem naproti tomu mluvila o standardní základce, kde jsou i budoucí truhláři, malíři pokojů či cukrářky. V tom vidím zásadní rozdíl a v mém případě (ZŠ) nutnost minimalizovat důsledky především negativního působení (aktivního i pasivního).