Jan Novák píše:
Narazil jsem na příspěvek
http://www.inflow.cz/recyklace-komenskehokde autor použil termín "Digitální škola hrou" - "Schola ludus digitalis"
Vystihuje přesně a jasně cíl, ke kterému směřujeme.
Termín se mi líbí, odpovídá modelu TPCK, začněme ho používat a naplňovat.
PS: nejsem latiník, nemohu posoudit správný tvar latinsky
...
Děkuji za reakce, paní Petrů i pana Zajíčka.
Pokusím se vysvětlit mé chápání tohoto termínu.
1) Z původního zdroje jsem použil pouze tento termín, nikoli další ve zdroji uvedené věty, k těm mám výhrady. A jádro "Hravá výuka, která vzdělává."
2) Nemyslím si, že laické chápání školy hrou je dezinterpretace, ale že je to zobecnění prostředku, jak jakoukoliv hrou nebo hravou formou (v případě Komenského hrou divadla) něco naučit.
3) Počítače a přenosná zařízení jsou pro děti hračky, hrají si na nich hry, ale také se se jejich prostřednicvím něco učí. Baví je to a je to pro ně zábavné (včetně toho učení). V životě budou muset techniku používat stejně běžně jako tužku. Pokud nenastane nějaká katastrofa, neobejdou se bez ní, jinak budou znevýhoděny.
4) Technika se ve škole bude používat jako v běžném životě. Jako prostředek k dosažení cíle. A ještě lépe, by se ve škole měla technika používat tak, jak se budoucnu teprve začne používat v běžném životě.
5) Nakonec to nejsložitější. Vymyslet způsoby a systémy práce vyučování s technikou je na nás učitelích. Spoléhat na to, že přijde nový Komenský a připraví nám "Orbis pictus digitalis" asi nemůžeme. Tedy nejprve se učitelé musí naučit jak učit v/s digitálním prostředí(m). A to je hodně blízko, viz. např. NoteSlate
http://www.noteslate.com/. Pokud ještě neznáte tento český koncept za 99$, tak ho asi většina dětí bude mít doma nejpozději pod stromečkem. Koncepce 1:1 pak nabere úplně jiný směr.