Ahoj,
pokud by smlouva s rodiči byla vhodně nastavena, byla by pro nás učitele pomocníkem.
Přemýšlejme tedy:
1. Jaké sitauce by měla řešit?
2. Jak by měla nastavit pomoc rodičů?
3. Jak by měla být nastavena (o co se opírat právně, jak by se měly upravit právní předpisy) její vymahatelnost?
Co navrhujete?

Podle mé zkušenosti jsou (zhruba) tři typy rodičů: první se řádně starají o dítě, zajímají se o to, co se ve škole děje, naplňují více či méně jeho potřeby. Ty řešit nepotřebujeme a smlouvu podepíší asi bez problémů (nebo možná z principu ne, tento typ rodičů nemá často rád direktivy, ale když se něco děje, spolupracují). Druhou skupinu tvoří rodiče, kteří by chtěli tohle všechno dělat, ale nevědí jak. Ti asi také smlouvu podepíší, ale budou potřebovat pomoc. Myslím, že ministerstvo bude muset školám poskytnout prostředky na přednášky, společná setkání a podobně. A pak je třetí skupina rodičů, kteří nemají čas, nebo si myslí, že od toho je tu škola, aby děti vychovala. Tady budou, podle mého, největší problémy, protože od nich budeme chtít něco, co oni nechtějí dát. A jsme u základní otázky: když rodiče odmítnou smlouvu podepsat, co se bude dít? Vyloučit dítě ze základního vzdělávání nelze. Co tedy?

Otázka vymahatelnosti po podpisu smlouvy není, podle mého, tak problematická (legislativně se to dá ošetřit od napomenutí přes pokuty až kdo-ví-kam).

A pak je tu čtvrtý typ. To jsou rodiče, kteří se bezesporu starají, ale není to v souladu se školou, např. náboženským přesvědčením. Kam jim lze (na státní škole) ustoupit?

Ahoj,
říkáš pomoc rodičů? Já bych se nebál slova povinnost rodičů. Např. časté formulace z IVP "rodiče budou kontrolovat to či ono" nejsou přece otázkou nějaké smlouvy, ale jasnou povinností rodičů. Tedy ne smlouvy s rodiči, ale jasně formulované povinnosti rodičů během základního vzdělávání jejich dítěte.

Prevence - jistě chápete, že rodiče nelze k ničemu nutit a zdůvodňovat to preventivním opatřením. Mají, samozřejmě, na základě nejen školského zákona, ale i dalších zákonných opatření (Zákon o rodině apod.)dbát na řádnou výchovu dětí, ale pokud se proti nim neproviní, není možné od nich "preventivně" vyžadovat účast na takovýchto akcích. Pokud ale jejich dítě má problémy, a to třeba zatím nevýrazné, je možné na základě smlouvy , ve které budou už preventivní opatření zahrnuta, vyžadovat účast rodičů na osvětových a vzdělávacích akcích. Záleží to ale na škole, resp. na třídním učiteli, zda na základě svých zkušeností vyhodnotí nutnost takového zásahu.
Na druhé straně budou v tomto systému zahrnuty i popisy postupů při nedodržení této smlouvy rodiči. Pokud totiž rodiče takovouto dohodu se školou jednou podepíší, měla by se dodržovat a bude vymahatelná.
Navíc se jedná o změně zákona, který by neřešil povinnou školní docházku, ale povinné vzdělávání a na základě toho by bylo možné dítě ze školy při nespolupráci rodičů vyloučit. Rodič by pak byl ten, který by musel povinné vzdělávání zajistit, ať už na jiné škole nebo jinak, a to by byl problém, který by musel nějak řešit. Pak by si dal pozor na to, aby smlouvu dodržel.

M.Salavcová

A je možné prozradit, o jaké postupy půjde?

A nebudou náhodou také rodiče, kterým to bude vcelku jedno? Sice budou pak nejspíše soudně stíháni, ale co to dítě? Jak vnímáte tento návrh zákona? Dá se o něm někde zjistit více? Jak to funguje v zahraničí? Díky.

Soubor postupů je v jednání, musí se na něm dohodnout všechny zainteresované instituce a nebude to jednoduchá záležitost - chce to čas a hodně práce. Proto se také otevírá veřejná diskuze. Ve výsledku by se ale mělo společně postupovat a spolupracovat na vyřešení problému dítěte - žáka.
K druhému dotazu - samozřejmě, že existují a budou existovat rodiče, kterým to bude jedno a spolupracovat nebudou, povinné vzdělávání svým dětem nezajistí - pak už ale poruší zákon a to se řeší dalšími postupy i teď, kdy ještě smlouvy neexistují. Smlouvy by měly zajistit, aby k postupům, kdy zasahuje policie, další složky a kdy nastupují sankce, nemuselo dojít. Je ale zcela jasné, že to nebude platit ve všech případech.
V zahraničí je to nejlépe nastaveno v Anglii, kde spolupracují všechny možné složky včetně místních komunit, a vše je legislativně podloženo (MŠMT se snaží vycházet z tohoto systému, který se odvědčil). Je sice zřejmé, že tam mají mnohem složitější situaci, protože procento přistěhovalců (a to z různých zemí světa, kde např. rodiče nejsou vůbec zvyklí posílat děti do školy a i na to existuje účinná podpora) mají mnohem vyšší, než v ČR, ale je možné se inspirovat...

M.Salavcová

V Radiožurnálu debatoval na téma Smlouvy s rodiči dětský psycholog Václav Mertin. Mělo by se zřejmě jednat o to, že škola (kdo konkrétně...výchovný poradce, třídní provinilce? zadarmo, v rámci úvazku?) vypracuje jakýsi individuální výchovný plán, který by měl pomoci rodičům v případě, že si nevědí se svým dítětem rady. V audio záznamu také zaznělo, že je připraven modelový plán, více snad dnes na tiskové konferenci ministra Dobeše.

Moc nových informací tiskovka nejspíš nepřinesla - viz článek ČTK.

Tudíž ani odpověď, kdo a za co...

Chystá se například toto: (zdroj ČTK)
Například pokud bude žák soustavně vyrušovat v hodinách, musel by práci nahradit po vyučování. Podle Mertina by se ale nemělo jednat o represivní opatření, ale spíš o výchovný plán.
Ministr přitom loni avizoval, že na základě smlouvy by třeba mohl kantor dočasně zabavit žákovi mobil, vyloučit jej z hodiny nebo jej poslat na pohovor ke školnímu psychologovi.

Ke školnímu psychologovi? Není pan ministr Marťan? Kolik škol má psychologa? Vyloučit žáka z hodiny? Kdo a kde ho bude hlídat? A co je špatného na represivním opatření? Zase nějaký výchovný plán jako kouřová clona?