Děkuji.
Vytušila jsem, že zástupkyně není nakloněna tomu, aby se v každé třídě hodnotilo jinak. Takže cesta bude ještě dlouhá a trnitá.

Možná by někoho napadlo, že jsem už slovně výchovy hodnotila, tak jak to? Vysvětlení je prosté - změna paní zástupkyně.

Ano, Pavlo,
já bych si za tím také stála.
Vlastně zrovna včera jsem měla nezávazný rozhovor s p. ředitelkou o slovním hodnocení a ona mi řekla, že fajn, super, ale že by se musel přepsat ŠVP a klasifikační řád. Nevím, jestli je to pravda, dál jsem to neřešila. Pokud to pravda je, tak je to možná důvod, proč se to vaší zástupkyni či vedení nelíbí. Nebylo by špatné zjistit si, jestli to je pravda.
Nevíte někdo, jak to vlastně je?

Tak záleží na tom, jaký styl hodnocení jste si napsali do Pravidel pro hodnocení .. ovšem každá škola by měla počítat s tím, že minimálně na doporučení PPP a na žádost rodičů bude muset hodnotit slovně děti se specif. poruchami učení .. takže by slovní hodnocení ve svých Pravidlech mít zanesené měla

Jak je to u vás budete muset, Petro, zjistit sama

Hodnocení žáků je snad nejdiskutovanějším tématem ve školství. Je s podivem, že i když pětistupňová škála byla z hlediska objektivity a přesnosti vždy diskutabilní ( nehledě na to, že nejrůznější plusové, minusové a další eskapády našich učitelů se staly vpravdě legendárními), stále je to nejrozšířenější hodnoticí systém.

Slovní hodnocení je dobrá věc, a pokud se to umí, je to dobrý nástroj, i když velice náročný co do množství práce (sám například píši slovní hodnocení slohových prací, kde se snažím rozebrat textařské schopnosti žáků).

Chtěl bych zde v krátkosti sepsat několik pozitiv a negativ této metody.

pozitiva

1) Žákovi a jeho rodičům by mělo slovní hodnocení sdělit, v čem je dobrý a naopak (i s následnou vytyčenou linií nápravy), což známka nedovede.

2) Slovní hodnocení může být více motivující a zároveň méně stresující než známka.

negativa

1) Mnohá slovní hodnocení se jednoznačně nesou v lacině pozitivním duchu (těžkosti učitelů, kteří zpracovávají přímo slohová cvičení a tráví čas opisem jednoduché věty"nejde ti...", jsou příčinou mnoha stesků). Jinou kapitolou byla potom tzv. výstupní slovní hodnocení, což byla snad nejfalešnější věc ve školství posledních let.

2)Slovní hodnocení nejsou dostatečně popisná a často málo monitorují úroveň žáka.

3) Přechod ze slovního hodnocení na známky (což je proces, ke kterému zákonitě dojde), může být příčinou velkých nedorozumění mezi navazujícími učiteli samotnými , dále může hodně stresovat žáka samotného i jeho rodiče.

Z těchto hledisek jsem já osobně příznivcem slovního hodnocení v 1. a 2. třídě (i když mnozí rodiče, světe, div se, požadují známky, což bych přičetl síle tradice), ale od 3. třídy se mi zdá záhodno pomalu přejít na hodnocení tradičního typu.

Je tu ještě jeden háček. Když přejdete na slovní hodnocení jen některých předmětů, co vám udělá průměr? Obvykle se slovně hodnotí výchovy, tedy ty předměty, které vylepšují průměr. Ubude vyznamenaných, mnoho deváťáků se nedostane bez přijímaček. Nezapomeňme, že jsme jeden z nástupnických států Kakánie!

tak pokud žák přechází na jinou školu, kde je rozdílný způsob hodnocení, je škola povinna převést mu hodnocení do požadované formy .. tedy slovní hodnocení na známku .. totéž se dá přece udělat i pro vysvědčení .. převést slovní hodnocení na známku a započítat do průměru

nebo ne?

Souhlas.
Vždyť i při přestupu na jinou školu nebo gymnázium se známky převádějí.
Je ovšem někdy docela překvapující, jak se najednou využívá větší palety známek...

Znáte to - VV, PČ, TV: dáte většině jedničku ("Jak to taky hodnotit.") a jen těm, kteří nenosí pomůcky, a tudíž nemohou odevzdat/odvést odpovídající práci, dáte dvojku.
Na základě slovního hodnocení najednou vykouknou různé nuance, kterých bychom si jindy nevšimli.

A to je podle mne správné.
Je třeba jen trochu připravit rodiče na mírné rozčarování , že už ty jedničky nebudou rozdány šmahem a zadarmo.

Vážně až slovní hodnocení dá učiteli nahlédnout ony nuance a zvětší paletu známek? Nene. Samé jedničky z výchov mohou znamenat také lenost a pohodlnost, nebo bezradnost a neexistenci kritérií. A jestliže výchovy nemá (z mnoha důvodů) vůbec smysl klasifikovat, proč to vůbec dělat? Proč převádět (!) slovní hodnocení kvůli středním školám? Řada z nich si stejně už počítá průměry jen z tzv. hlavních předmětů.

Nejsem fanatickým zastáncem klasifikace, ale nejsem romantickým obhájcem slovního hodnocení. Když se podíváte na webové stránky základních škol, zjistíte, že pro většinu znamená slovní hodnocení prostě (p)opis klasifikačních stupňů pomocí ustálených frází. Pro jiné učitele to může zase znamenat informačně (ve smyslu hodnocení) prázdná sdělení typu "Pepíčku, jsme ráda, že jsem tě učila".

Známka, nebo slovní hodnocení? A jiná možnost není?

škola povinna převést mu hodnocení do požadované formy

Slovní hodnocení tak vyznívá jako systémová chyba, kterou je zapotřebí rychle napravit.

Výhoda slovního hodnocení spočívá vyloženě v jeho formativní podobě; takové formativní hodnocení je věc docela složitá jak na čas, tak na celkovou koncepci, to je si třeba uvědomit. Já se pokouším o formativní hodnocení průběžně v rámci výuky (např. při hodnocení slohových prací).

Co se týká výchov - nalejme si čistého vína. Nejčastějšími stesky výchovářů na 2. stupni je malá vynutitelnost kázně; žáci prostě nevidí výchovné předměty jako důležité. Málo učitelů se odváží hodnotit výchovu u nekooperujícího žáka třeba stupněm dostatečně.

Logika věci (ve smyslu poslání a náplně výchov) velí opravdu přejít na slovní hodnocení, nicméně naprostá tendence k pozitivnímu vyznění nechává problém často nevyřešený. A pokud se nebudou výchovy hodnotit vůbec, žáci ucítí, že toto je něco, co už nemá vůbec cenu.

Zajímavý přístup zvolila např. ZŠ Klánovice a dle vyjádření ředitele jsou se systémem spokojeni. Navíc mají jasně stanovená kritéria převodu na známky. http://www.zs-kl.cz/vyuka/index.php?idclanku=31.