Moc Vám všechny zdravím, když jsem ještě učila na ZŠ, také jsme několikrát organizovali Den naruby, myslím, že i přes veškerou organizační a psychickou náročnost pro učitele, kteří to nevzali jako zbytečnost a "ztracený den", jde tyto aktivity úspěšně organizovat právě v prostředí ZŠ, je dobré hraní různých rolí - největší zájem byl vždy o provozní zaměstnance
- chod školy zajišťovali při této akci sami žáci a se vším všudy, ovšem po důkladné přípravě, stanovení hranic, pravidel, kompetencí a vše za asistence a dohledu pedagogů. Ještě ráda vzpomínám, velmi vyčerpávající, ale i podnětná práce.
Jen musím dosat, že většina žáčků/učitelů byla po dni stráveném v učitelské kůži tak "hotová", že tvrdili, že by to opravdu nemohli dělat a dodávali, že nás/naši práci teď už skoro obdivují a třeba i toto je dobré, zjistli, že není lehké se připravit, vše zvládnout, ukočírovat a někdy prostě přežít, taky si vyzkoušeli, že se fakt nenasvačí, když mají dozor, že se ani nevyčůrají... A my, učitelé, jsme zase zjistili, jaký očistec čeká nejen přerostlé žáky v malých školních lavicích, i když už se školní nábytek dá nastavovat, nic pohodlného to není a 7krát 45 minut zůstat zasunut v tomto malém životním prostoru je také výkon, takže i my jsme pak byli možná shovívavější k těm rozvalinám v lavicích, které jsme před sebou vídali při odpoledních hodinách...
Musí to být moc pěkné, být zase na druhé straně. 
