Komunikace mezi rodiči a školou je rozhodně velmi důležitá. A stejně tak důležité je v této komunikaci nezapomínat na slušné vychování - dohadování, svalování viny na jiného, alibismus, urážky, ignorace, zesměšňování, neúcta apod. se v ní bohužel sem tam vyskytují. Škoda, že ego a image bývají často přednější než zájem o kvalitní výchovu a vzdělání dítěte...

Ahoj Jano, je vidět, že si uvědomujete důležitost spolupráce školy a rodičů.Vyjmenovala jste spíše to negativní. Ale otázka zní: Jaké zásady a postupy bychom měli mít na paměti, aby spolupráce byla efektivní a přispěla k rozvoji dítěte. Máte nějaké dobré zkušenosti?

Dobrý den.
Dovolte mi jako rodiči přispět i svým názorem a zkušeností z jedné základní školy. Při vyzvedávání žáka ze školy, se mi svěřil, že zítra píše prověrku a neví na co se má připravit, protože tam nebyl přítomen, když to paní učitelka říkala ostatním žákům. Postupně jsem se od něj dozvěděla, že byl vykázán paní učitelkou do vedlejší místnosti, kde byl zavřen o samotě, že se nevhodně choval a vyrušoval při vyučování. Paní učitelce jsem zavolala a ptala jsem se jí, proč tomu tak je, že syna neinformuje o přípravě na zkoušku a že ho vykázala a zavřela ve vedlejší místnosti. Toto mi potvrdila, a uvedla, že je to z její strany forma trestu a že ho trestá i tím, že mu nesdělila, z čeho budou psát. Též po jednání s paní učitelkou a jednání ve škole, jsme se dozvěděli, že to nebylo poprvé co takto jednala a nebylo to jen u našeho dítěte.
V neposlední řadě chci upřesnit, že jako rodiče navštěvujeme každou třídní schůzku, kde nám paní učitelka říkala o možnosti této poruchy, ale ani jednou nám nesdělila, že by si nevěděla rady. Vždy jsme byli ubezpečeni, že má vše pod kontrolou.
Prosím o Váš názor. Děkuji.

Bohužel mé zkušenosti dobré nejsou. Ze svého blízkého i širšího okolí vím jen o potížích. Buď je chyba na straně učitele, nebo rodiče, ovšem často na obou stranách. U rodičů to mnohdy bývá nekritické "hájení" dítěte plynoucí z dojmu, že mu všichni ubližují a ono je téměř dokonalé. Jiné rodiče zase zajímají jen dobré školní výsledky - bez ohledu na dítě a jeho schopnosti. S oběma typy rodičů bývá "radost" jednat. V řadách učitelů se zase občas vyskytují "dogmatické" typy, které vidí jen svou pravdu a nic jiného neuznávají, jedou ve svých vyjetých kolejích a komunikace s nimi je značně problematická. Tito učitelé si většinou děti třídí do pomyslných škatulek, z nichž je téměř nemožné se vymanit. Mívají své oblíbence a ostatní děti mají "smůlu". Rodiče žáků jsou pak těmito učiteli vnímáni jako málo kompetentní pro rozhodování ve školních záležitostech svých dětí a často i pro samotnou výchovu.
Pro efektivní komunikaci mezi rodiči a školou bych doporučila především prostou úctu a respekt k sobě navzájem, které se bohužel z veškeré komunikace dosti vytrácejí. Vím, že je to fráze, jenže platí. Škoda, že si spousta lidí neuvědomuje, že přiznat chybu či udělat nějaký ústupek není žádná hanba...

Docela by mě zajímalo, zda se u nás uplatňuje jinde docela běžná nabídka rodičům, aby občas navštívili třídu svých dětí během výuky. Vsadím se, že by to pro většinu z vás nic moc příjemného nebylo, že?

Takové pozvání bylo jednou z prvních informací, které jsem sdělila (a dokonce jsem k tomu vyzývala) rodičům svých budoucích prvňáků na naší první třídní schůzce předminulý týden. Bohužel, v minulých letech tuto pobídku mnoho rodičů nevyužilo.

Takové pozvání mi nevadí, ale nikdo nikdy nepřišel.

Na většině škol probíhají Dny otevřených dveří (DOD), kdy mohou rodiče přijít podívat se do výuky a prohlédnout si školu.
Vše ostatní probíhá čistě v režii učitele.

Většinou dostanou rodiče informaci, že se mohou přijít kdykoli podívat do výuky. Stejně tak platí pravidlo, že je dobré si termín s učitelem předem domluvit.
Osobně jsem kromě DOD po dohodě s rodiči nabízela ještě 1 - 2 termíny.

Pravdou je, že čím jsou děti starší, tím nižší je zájem rodičů. Chápu ale, že jedním z hlavních problémů je dopolední čas. Který rodič si vezme dovolenou nebo neplacené volno?

Možná bychom si měli vzít příklad ze Švýcarska. Tam nepřipadá v úvahu aby se dítě vyhlo škole napříkald pro společnou dovolenou s rodiči v době školního roku. Pokud dítě dva dny se nedostaví do školy bez omluvy, škola to oznamuje sociální pracovnici a ta zasahuje. Problém mají rodiče. Celá místní komunita bere za přirozené, že se rodiče o práci dítěte ve škole zajímají. A pokud to rodič nedělá, má problémy.
Čím to asi je, že u nás je to jiné?

Dovolím si polemizovat o smysluplnosti takového postupu. Na jednu stranu tady poukazujeme na problematický zájem/nezájem rodičů o děti a na straně druhé bychom jim znemožnili být spolu?

Přiznám se, že jsem nikdy nezamítla žádost rodičů o uvolnění mimo prázdniny. Jednak to prospěje dítěti - je venku z města, jednak to může prospět rodině (nebo také ne, ale to nemůžeme ovlivnit).
A ruku na srdce, když dítě nepustíme s rodiči a budeme ho držet silou ve škole, myslíte, že bude mít chuť učit se, když mohlo být někde na dovolené?
A opravdu si myslíme, že týden absence ve škole je tak nenahraditelný?