Pavlína Hublová píše:
Někdy jen postačí popovídat si s rodiči. I oni chtějí mít jistotu, že dali dítě do správných rukou. A osobním rozhovorem s učitelem, kdy mu nejen sdělí "jaké jejich robátko je", ale také porovnáním názorů učitele s těmi svými je může uklidnit.
V každém případě se můj názor nezměnil od dob výše zmíněné citace.
Vždycky se všem zúčastněným stranám vyplatí o školních věcech mluvit, přidat informace, které rodič uzná za podstatné - všichni bohužel známe i smutné příběhy, kdy se rodič obává promluvit a nenaslouchá, dokud se dá změnit cesta do průšvihů, ale je potřeba dodávat odvahu rodiči v krizi a poskytnout mu dostatek informací o institucích, které mu v dané situaci pomohou. Kolísavě narůstá počet rodičů, kteří takto nabízenou pomoc využijí a neberou ji jako stigma.Mám jeden takový seznámek po ruce i pro děti. Rodiče jsou moji rovnocenní. partneři na nelehké cestě dětí k dospělosti. I rodiče žáků cizinců - tam to jen dá víc práce, ale pokud se zadaří, je to fajn. Aktuálně pomocí mailů oo tom, co se děje každý den, piluji češtinu jedné maminky a právě pro ni hledám kurs na prázdniny. Našla jsem v Blanické ul., má někdo rady a zkušenosti v tomto oboru??
Aby rodič vůbec věděl, co a jak učíme jeho dítě, musí sám porozumět.
