Petře, snímky s názvem buky, jsou neskutečně nádherné

To já ne, ale ta sopka Děkuju moc, Lenko, také Vašim fotkám palec vzhůru!

20. 8.

Prázdniny se blíží ke konci a moje děti si teď užívají přítomnost babičky a dědy tcháňatojc. Počasí přeje výletům a tak jsme včera zase vyrazili do vedlejšího okresu domažlického a přistáli jsme v Horšovském Týně. Sice jsem navrhovala návštěvu firmy, co nám možná bude dělat okna a jiné, co nám asi bude dělat plyn v našem domečku (ráno jsme totiž konečně podepsali kupní smlouvu), ale stejně vyhrály poklady.
Ten první jsme lovili etapově v zámeckém parku. Zatímco my luštili, taťka fotil.


A když bylo doluštěno, začala jsem fotit já. Detaily, to je moje.

Pro další poklady jsme si popojeli k poutníku kostelu sv. Anny. Jeden z nich jsme ale našli až díky příteli na telefonu v podobě tety, která nám musela na netu přečíst nápovědu. Pak už to byla hračka.

PS: Kdybyste někdy zavítali do našich končin v odpoledních a večerních hodinách, navštivte pizzerii v Boru. Jejich hermelínová pizza je famózní (vlastně neuděláte chybu ať si objednáte jakou chcete z těch asi padesáti, které nabízejí ).

Písčiny
19.8.
I kousíček za Prahou, tak ve vzdálenosti hodící se pro odpolední pidivýlet, se nacházejí chráněné oblasti - písčiny. Tyhle dvě jsou u Tuhaně a Tišic.

Zubrnice
20.8.
Moc se mi tam nechtělo, protože v Muzeu železnice mělo probíhat Rozloučení s létem a já myslela, že tam bude hodně lidí. Omyl, nebyl tam skoro nikdo.
Celou dobu mi zněla v hlavě písnička mého oblíbence Járy Cimrmama Šel nádražák na mlíčí. Další můj oblíbenec, R. Fulgum, napsal trilogii, kterou doplnil i CD s nahrávkami, o kterých se v textu zmiňuje. Takže podle jeho vzoru, až si budete prohlížet následující fotografii, pusťte si k ní i tuhle písničku, ať si virtuální prohlídku užijete více smysly.
Hned vedle je i skanzen, navštívit je tam možno kostel, školu, statek, krámek a vodní mlýn. Fotografie ze školy jsou ze skanzenu - to pro ty, kteří by chtěli upozornit na používání fyzických trestů (vše bylo pouze jako ukázka toho, jak to bylo dřív )

21. 8.

Asi bych hodně lidí naštvala, kdybych řekla, že by mělo zapršet. A to pořádně. Na druhou stranu, kdyby všichni měli v bytě 28 stupňů páně Celsia, tak by vodu volali taky.
A tak jsme se snažili před vedrem zdrhnout. Marně. Venku sice pod mrakem ale sauna. Objevili jsme jeden kostelní poklad, další křížový a ještě jeden u kaple. Protože však byly jen popojížděcí rozhodli jsme se ještě o jeden kopcový. Pravda sandále, lesní porost a stoupání nebyl ideálním spojením. Ale na vrcholku byly krásné skály, čekal tam posed a taky jedna houbička. A ten poklad samozřejmě.
Dnešek byl vážně zvláštní, protože jsem zastavila ve třech vesnicích tady kolem, kdy jsem nikdy nebyla. A minimálně Racov vážně překvapil.

19.8.

Byla jsem pozvaná na zakončení "mého" příměstkého tábora, který jsem v Dobřanech před lety rozjížděla a dávala mu náplň.
Děti letos cestovaly po Evropě a já pro Létopis a inspiraci ulovila např. tuto masku z "italského karnevalu".

20.8.

Pokaždé navštěvuji Pražské bienále - Prague Biennale. Letos se konalo popáté a nebylo jako tradičně v karlínské hale v Thámově ulici, ale přehlídlka současného umění se přesunula do Modřan, konkrétně do dvanáctipatrové haly Microna.
Najdete tam díla českých a slovenských autorů, ale i umělců z Kanady, Indie, severských zemí a Spojených států.
Výstava obsadila dvě vyšší patra i část podzemního protiatomového krytu.
Letos jsem odcházela trochu rozčarovaná, nevím, zda-li to bylo tím kancelářským prostředím (mám totiž byrofobii ). Nakonec mě asi nejvíc zaujal protiatomový kryt a při zpětné rekapitulaci jsem našla i pár "oslovení", ale spíš jsem měla z výstavy náladu mrazivou.

Zde si můžete pustit jednu projekci www.cecilemartin.ca

Dodatek:
21.8.
V neděli jsem si výstavní náladu zlepšila v Plzni v Masných krámech na výstavě z názvem Věci umění, věci doby. Skupina 42

Právě vyšel náš 8. LÉTOPIS

Podělte se s námi o zážitky posledních srpnových a dní a pomozte sestavit 9. číslo.

Milé děti, Váš pan učitel se asi zbláznil a opět po roce se postavil s bezmála 250 podobnými šílenci na start slavného závodu Šluknovským výběžkem s názvem Houmrův triatlon, 18. ročník. Oproti loňské osvědčené a komfortní podobě závodu, kdy jednotlivé věkové kategorie startovaly zvlášť a odděleně se startovalo také polde genderu, se letos do ledové vody Jiříkovské nádrže mělo vnořit všech skoro 200 závodníků, kteří si dali standardní (400 m plavání, 25 na kole a 4 km běhu) a nikoliv dvojnásobnou dávku. Velmi chytrá změna zcela smazala plavecké rozdíly, první disciplinu tedy škrtám. Ale na kole to bylo báječné, vlhký vzduch a dvě občerstvovací stanice zajistily úplné pohodlí, proti bloudění posílili organizátoři pořadatelskou službu, no nádhera. Navíc jsem neměl defekt. A výsledek? O bezmála 30 min lepší čas než vloni! Poslední triatlovnistova disciplína, běh neboli těla zhouba, když nevidíte a nevíte, kdo dýchá za Vás, nechávám bez komentáře
Co lze Houmrovi letos zejména přičísti k dobru, bylo zvolené datum, 13. srpna byl totiž s přehledem nejstudenější a nejdeštivější den, takže jeli jen milovníci "letního" sportování.
Odpoledne navíc okořenil svou novinkou Petr Čtvrtníček, ale to je jiná kapitola. Více informací zde: http://www.htriatlon.cz/