Chtěla bych částečně splnit avizované přidání příspěvku do burzy metodických postupů. Vzhledem k mým zřejmě chabým zkušenostem v práci s počítačem je ale pro mě systém vložení dalšího příspěvku do sekce "modul Digifolio" naprosto neprůstřelný, přispívám opět na tomto fóru - tady to zvládnu.
Orientace na klávesnici podle oktáv formou hry „Doručování zásilek“ – PHV klavír, klávesy – předškolní věk.
Při získávání základních zkušeností a znalostí v orientaci na klávesnici se mi osvědčila jednoduchá hra „na pošťáka“ – nejsou potřebné žádné pomůcky, pouze fantazie. Předpokládá se znalost hudební abecedy – minimálně směrem vzestupným – zatím stačí vyjmenovat od počátečního tónu „c“ /později procvičujeme i od různých tónů + určovat, co je „před“ a „za“ – např. co je před f, za f – v případě potřeby si vyjasnit , co vůbec znamenají pojmy „před“ a „za“ v pořadí názvů not, tónů, kláves – pomůcka: co řekneš dřív, než vyslovíš „f“? a pod. – při této hře na pošťáka toto ještě není nutné znát/. Postup: Klávesy – černé a bílé – z jednotlivých kláves se skládá klávesnice = souhrn jednotlivých kláves. Orientace podle pravidelně se střídajících skupin černých kláves – dvojice, trojice – u dvou černých vlevo – klávesa „c“. Klávesnice je jako vesnice – skládá se z jednotlivých ulic, ve kterých bývá stejný počet domečků = jednotlivé klávesy /zatím se zaměřujeme pouze na bílé/ , každá další nová ulice začíná klávesou = domečkem „c“. Okrajové oktávy – neúplné ulice, např. pětičárkovaná oktáva – postavili tam pouze 1 domeček. Uprostřed vesnice je „ulice“ s názvem jednočárkovaná – atd. = popíšu všechny další oktávy – pojem „oktáva“ nevynechávám - vysvětlím = 8, odůvodním. Pomůcka k zapamatování názvu malé a velké oktávy – možná pro někoho „nelíbivá“ , ale praktická: jako když se jde na záchod - malá, velká……/ovšem – je to lidské a okamžitě zapamatovatelné /. Kontra oktáva – „kontrabas“ – dvě mouchy jednou ranou – zároveň si připomeneme hudební nástroj – některé děti tento název pro „basu“ neznají – nový poznatek – další přínos.
Poté následuje procvičování . Přidělíme si role – doručovatel = pošťák – a vedoucí pošty /ze začátku je vedoucím pošty učitel – později je možné role vyměnit/. Pošťák /žáček/ má k dispozici jakýkoliv dopravní prostředek /fantazie/ - v něm převáží jednotlivé zásilky k adresátům – má kouzelné kukátko – může „nahlížet“ do obsahu zásilek – a tím si sám určuje, vymýšlí, co přiveze adresátovi /dopis, peněžní výhru, pohlednici, balík – uvnitř s dortem, motorku, zvíře v kleci anebo v krabici, televizi /, podle druhu a velikosti zásilky volíme dopravní prostředek – letadlo, kamion, vrtulník, atd. Vedoucí pošty „přečte“ adresu na zásilce / adresa může být např. na dlani učitele – vše jako divadlo bez rekvizit/ a pověří pošťáka doručením zásilky podle „přečtené“ adresy – např. : Zazvoň u malého „f“ /žák hledá – nejdříve malou oktávu, výchozí klávesu „c“, odkrokuje si „cestu“ k hledané cílové klávese – pokud je potřeba nápověda, připomenout systém rozdělení klávesnice, názvy oktáv – jen naťuknout/. Pošťák zmáčkne hledanou klávesu, „zazvoní“ – někdy např. obyvatel domečku se jménem „f“ v Malé ulici na zazvonění nereaguje, je třeba zvonit opakovaně – když „otevře“, může libovolně ve své roli příjemce zásilky mluvit – např. i tónem příslušné klávesy /zpívat jeho řeč/ - pošťákovi nakonec může i zaplatit atd. Na závěr vedoucí pošty vyjádří svou spokojenost se svým zaměstnancem. Pokud je „vedoucí pošty“ učitel – v mém případě je vždy shovívaný. Žák v roli vedoucího pošty se ovšem může vůči učiteli v roli podřízeného „vyřádit“ – např. být přísným šéfem…… což je dobrý způsob k dosahování anebo udržení uvolněné atmosféry při společné práci. Lze různě improvizovat na základě momentálních společných nápadů. Žáčky tato hra kupodivu náramně baví – snadno se naučí orientaci na klávesnici – hru na pošťáka chtějí hrát i později, kdy už jsou daleko pokročilejší – jen tak relaxačně – v tomto případě je možné využít hru jako „odměnu“ na závěr lekce – podmínkou je předchozí pozorná práce v hodině.
|
|