Patří komunikační výchova jen do češtiny? Jak to vnímáte?

Věnujete se na vaší škole komunikační výchově i v nějakých jiných předmětech?

Komunikace je součástí průřezového tématu osobnostní a sociální výchova. Komunikaci je tam věnována velká pozornost:  Komunikace - řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání; dovednosti pro sdělování verbální i neverbální (technika řeči, výraz řeči, cvičení v neverbálním sdělování); specifické komunikační dovednosti (monologické formy - vstup do tématu „rétorika“); dialog (vedení dialogu, jeho pravidla a řízení, typy dialogů); komunikace v různých situacích (informování, odmítání, omluva, pozdrav, prosba, přesvědčování, řešení konfliktů, vyjednávání, vysvětlování, žádost apod.); efektivní strategie: asertivní komunikace, dovednosti komunikační obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace; pravda, lež a předstírání v komunikaci
RVP nám ukládá věnovat se těmto otázkám a ponechává na školách jak je zařadí do výuky: v rámci předmětů, projektů nebo samostatného předmětu. Většina škol zvolila cestu výuky v rámci jednotlivých předmětů.

Dobrý den. Komunikační výchova by měla být součástí i dalších předmětů, nejen češtiny. Např. v cizích jazycích se žáci a studenti učí komunikovat, vyjadřovat svůj názor, obhajovat jej, přesvědčovat o správnosti svých myšlenek atd. Tento svůj postoj zajisté doprovázejí dalšími neverbálními prostředky, jako jsou posunky, mimika apod. Stejně jako v češtině, i v jazycích se tedy žáci učí komunikovat s ostatními lidmi.

Najdeme příklad přímo ze škol, že by měli učitelé například jazyků, ale také dalších oborů, zejména humanitních, společné strategie (tzv. výchovné a vzdělávací ) pro rozvíjení komunikativní kompetence? (zde se užívá lidštějšího výrazu "žákovská komunikace"; já dodávám formální komunikace, ve výuce) Mám na mysli např. řízenou debatu.

Jakým způsobem vyhodnocujéte, zda žáci dosáhli odpovídajícího výkonu? Má škola "standard formální žákovské komunikace" např. pro diskusi, práci ve skupině, veřejnou prezentaci práce či strukturovanou debatu?

Uvítám zde ve fórů příklady a jistě také kolegové budou zvědavi na Vaše zkušenosti. Děkuji!

Příklady ve školách jistě najdeme, neboť komun. strategie jsou rozvíjeny nejen v ČJ, ale právě i v jazycích a dalších předmětech. Např. v jazycích to však již chce trochu vyšší úroveň jazyka, alespoň B1, lépe B2, proto se tématu diskutování věnují více učitelé především na gymnáziích, a ještě více pak na "diplomových" gymnáziích, tedy těch, kteří skládají diplomovou zkoušku a mají úroveň C1/C2.
Dana Hrušková

Ještě jsem zapomněla napsat, že většinou na gymnáziích (ale mohou na jakékoliv škole) jsou otvírány tzv. diskusní kluby a kroužky (s různým názvem), probíhá dokonce Projekt, který organizuje GI (Goethe-Institut) ve spolupráci se SGUN (Spolek germanistů a učitelů němčiny) a finále se koná v Praze. Nazývá se "Jugend debattiert", tedy "Mládež diskutuje". A že je úroveň opravdu vysoká, o tom se můžete přesvědčit právě na finále v GI. Témata jsou totiž velmi obtížná, např. Povolit studentům nošení burky? Kouření na veřejnosti. Ochrana život. prostředí a různé jiné diskutabilní a sporné otázky. A úroveň finalistů rovněž.

Takovéto kluby nejsou ve školách jen v cizích jazycích, ale i (především) v češtině. A zde se právě učí základní komunikační strategie.

Dana Hrušková

Delší dobu jsem se nezapojila, snad proto, že jsem přesedlala z deváťáků do první třídy a musela jsem značně přehazovat výhybky. Toto téma mě však zaujalo natolik, že mi nedá nereagovat.
Asi špatně chápu termín "komunikační výchova", ale mám pocit, že i když prvňák potřebuje hadr na utření pocmrndaného stolu v jídelně a musí si o něj říct kuchařce u okénka, už to je komunikační výchova. Když druhostupňový žák musí obhájit svůj postup řešení matematické úlohy, i to je komunikační výchova. Diskuzní příspěvky k aktuálním tématům, diskuze při řešení problémů ve třídě, komunikace mezi žáky o přestávce, vysvětlení pracovního postupu méně chápavému spolužákovi, případně odpovídat na jeho otázky, domluvit program akce, zdůvodnění pozdního příchodu či nepřinesení domácího úkolu, návrh řešení či nápravy atd. atd. - to všechno je, podle mého, komunikační výchova. Spíš by mě zajímalo, kde se komunikační výchova neuplatňuje!?

To je pravda, všechno je to o komunikaci. Možná bychom měli rozlišovat komunikační situace v reálném životě, v praxi, tedy i ve škole,(ale v tomto případě pouze při jednání samých žáků, ne jako tréninkové situace), a pak nácvik na tyto reálné situace, taková cvičná komunikace,která probíhá v různých diskusních klubech, kroužcích,rozhovorech v cizích jazycích (Rollenspiele či Rollplay), příp. pak na soutěžích. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na výuku komunikace (a její nácvik) v hodinách ČJ.

Dana Hrušková

Petro, určitě s Vámi souhlasím, to je KV v praxi, jako vyšitá .
Naše otázka směřovala k tomu, čeho si všímá i Dana, jak potřebné dovednosti se žáky ve škole cíleně trénovat, tedy zapojit do výuky.

A tady se ptáme - trénujete tyto dovednosti jen v češtině, nebo i v jiných předmětech? A jak to děláte?

Už zde padlo, že ideální pro nácvik dovedností jsou cizí jazyky a lze to dělat například pomocí debatních klubů. Děláte někdo něco podobného? Jak?
Děláte něco jiného v jiném předmětu?

Petře, děkuji za zajímavé rozšíření tématu. Věnujeme se mu samostatně tady.