|
Koučování - nemám to takto pojmenováno, ale podle všeho tímto způsobem učím. Nic jsem k tomu konkrétního nestudovala v oblasti psychologie /ačkoliv průběžně "čmuchám" porůznu/. Byla jsem "odhalena" odbornicí na systemický přístup /koučink, spolupracující přístup - viz stránky ISZ/ při přátelském pokecu na různá témata. V určitém bodu rozhovoru jsem byla vyzvána, ať popíšu svůj způsob výuky podrobněji. Poté bylo konstatováno, že přistupuji k výuce přesně podle nějakého konkrétního směru v systemice a mohla bych okamžitě "složit zkoušky" a být "profík".
Podrobněji popsat východiska a filozofii takového přístupu k učení /mého osobního.../ by zabralo více prostoru, než je můj "tip" na délku příspěvku v diskusi, takže zkusím pouze stručně, bez nároku na úplnost:
Učitel není hlavní role. Cíl = něco se naučit /hru na nástroj/ cestou sebepoznávání, poznávání svých možností, schopností. Hledání vlastních způsobů k realizaci cíle, SPOLUPRÁCE, konzultace společné - množství a rozsah úkolů stanovovat po vzájemné domluvě, učitel naznačuje možná řešení, způsoby, postupy práce - pokud je to nezbytně nutné a na základě toho, co vnímá u žáka - přičemž jako učitel zdůrazňuji = toto je pouze moje verze, můj náhled, takto to cítím já - ovšem lišíme se - jiný náhled - pokud je promyšlený a odůvodněný, vyvěrá zevnitř osobnosti = naprosto v pořádku, tak to má být, není nic "správné" anebo "nesprávné". Není nikdo lepší anebo horší - každý je nezastupitelný originál. Nepřistupovat k problému jako k problému - ale jako k něčemu, pro co hledáme řešení - vlastní cestou, šít vše na míru - hádanka, kterou se snažíme uhodnout vlastní šikovností /všichni jsme šikovní, pocit opačný je pouhá iluze - je třeba podívat se na všechno z více úhlů pohledu/, jít vlastní cestou - všechno LZE. Různé bloky - lze pozorovat na základě reakcí /svalové napětí - paže, nohy atd./ - hledat zdroje bloků, analyzovat - společně, pojmenovávat, hledat způsoby uvolnění.
Pomáhat minimálně - pouze radit, jak nalézt řešení. Ptát se: chceš, abych ti radila, pomáhala - anebo si na to chceš přijít sám? - a pak přijdou úžasné chvíle, kdy žák pomoc odmítne, chce přemýšlet a "rozluštit hádanku" sám - a učitel se stává pozorovatelem......
Tolik pouze stručně.
Snad se vejde ještě "historka z natáčení":
Žákyně velmi inteligentní, kultivovaná. Příprava do hodin svědomitá - přesto neustálé kazy, chyby, projevy nejistoty. Průběžně jsme společně hledaly příčinu pocitu nejistoty. Po čase tento závěr: jako malé dítě /od batolecího věku asi do věku předškolního/ byla vnímána okolím jako nešikovná, neustále do něčeho narážela, např. na schodech se pohybovala nejistě a pod. /nepopisuji/- bylo jí to dáváno najevo - vnímala nespokojenost od okolí s její nešikovností, cítila nejistotu, tento pocit se do ní "zažral". Později si někdo všimnul, že dítě nevidí dobře - vada zraku /astigmatismus/ - jako příčina všech projevů nejistoty v prostoru - tam patrně byl i zdroj "vnitřní nejistoty", který se projevil i v hodinách klavíru. Dále nepopisuji - abych zůstala stručná - pouze dodám: takové objevy mají pozitivní a povzbudivý vliv v mnoha směrech, osvobozují, motivují, zvyšují pocity sebeuvědomění a jsou návodem pro další sebepoznávání - které nekončí v žádném věku.
|
|
