Dobrý den,
v září jsem nastoupila jako učitelka na 2.stupeň ZŠ. Nevadí mi (ne)znalosti žáků (někteří mne dokonce překvapují), ani finanční situace a vybavení ve školství. Jediným, ale velkým problémem je pro mne chování žáků v hodinách. Jak všichni víte, jsou nevychovaní, hluční, drzí a proto se s nimi pracuje velmi těžko. Nemáte prosím nějaké osvědčené tipy, "jak na to"? Nepomáhá ztichnutí a čekání, až se utiší, napomínání, domlouvání, ani tresné úkoly....předem děkuji za rady a tipy!!!

Vždy je otázkou, co je příčinou nekázně. V mnoha případech je příčinou nezajímavá a fádní výuka. Vždy je potřeba se zamýšlet předně sám nad sebou, zda by mě to bavilo, kdybych byl na druhé straně (straně žáků).
Nekázeň lze zvládnout nejlépe tím, že zaujmu tématem a způsobem výuky. Ale to je asi na jiné téma a jinou diskuzi.
Osvědčený recept neexistuje.

Pakliže ovšem nezavedete represivní opatření.

Možná nějaká inspirace?
Kázeň? Teorie říká...
Jak na zlobivce
Negativní chování žáků ve výuce a co s tím?

Léta jsem se těšila, že budu učit na základní škole, ale nakonec mě osud zavál trochu někam jinam. Dneska musím říct, že se mi ani moc nestýská, hlavně když vidím, jak se dnes děti chovají. Pořád si ale říkám - není to tím, že si idealizujeme svoje mládí, stejně jako to dělali naši rodiče, prarodiče, atd?

Nakonec jsem tedy nikdy ve škole neučila, takže vlastně nevím, jak to tam dnes vypadá. Můžu nabídnout jen letité zkušenosti s vedením dětí v kroužcích a na táborech: Respekt, který si člověk nezjedná hned na začátku, už nikdy nedožene, a přirozenou autoritu buď máte, nebo nemáte. Že vám děti v hodině dělají hluk a jsou nezdvořilí, je kromě špatné výchovy doma dané i tím.

Dobrý den,

děti je nutno zaujmout nic jiného nemusí zabrat. Většinou je vtáhne nějaký opravdu zajímavý příběh s patřičným "hraním role" učitele.
Co zaručeně nefunguje - je negace. Negací je kolem extra, ve škole jsou učitelé navyknutí - kritizovat, vyhledávat chyby, hodnotit, přednášet látku, kriticky zkoušet, posuzovat, analyzovat, vyhledávat problémy, ............... a pozitivní přístup a zážitek ( obyčejný zážitek ), hodnoty, výchova k úctě, toleranci, respekt k druhému, podpora, fair play, pomoc se někam vytralili ..... Změna kontextu a rámce celého vyučování právě ve Vašich hodinách mohou vytvořit kooperativní prostředí a díky tomu se žáci mohou PŘEKVAPIVĚ dokonce mnohem více naučit, než "klasickou" cestou...která - ať chceme, nebo ne... přestává být efektivní a žáky nebaví, proto Vám dělají to, co popisujete....
Zkuste vynechat kritiku, tresty, negace a zkuste k nim přistoupit jako jejich "kamarád".
Samozřejmě nelze dávat osvědčené rady takto na dálku - spíše si umím přestavit pomoc a podporu přímo na Vašich hodinách.
Mnoho sil v nelehké práci a ať se Vám daří postupně situaci zvládnout lépe a lépe.

Iv.

Pohybovat se mezi žáky, jít ke zlobícímu a zůstat u něj po nějakou dobu. Nestát jen za katedrou, u tabule. Při kladení otázek ihned oslovit konkrétního žáka, chvíli počkat na jeho odpověď, pak teprve oslovit dalšího a znovu se vrátit s otázkou ke zlobícímu.
Dávat žákům najevo, že je máte ráda ikdyž vás zrovna štvou, že zlobí, nic neumí...Neječet, nesmyslně netrestat. A jak píší ostatní- zaujmout.

To je skutečně těžké, u každého má nekázeň trochu jiné příčiny. V první řadě je nebrat jako nepřátele. Když půjdu do třídy s tím, že jsou to zlí a nevychovaní fracci, které nic nezajímá, tak je dost pravděpodobné, že tam skutečně budou.
Jsou to jen žáci a chtějí cestou nejmenšího odporu získat co nejlepší známky, byli jsme stejní. My je zase chceme něco naučit. A je třeba hledat cestu, jak to udělat, aby se z nás při tom nestali nepřátelé.

Děkuji za tipy,

samozřejmě, že nejlepší je mít dobrou autoritu, ale než si ji vybuduju, tak to chvíli potrvá.... a co ty děti vyváděj, to je neskutečný, a prý nejen mně, ale všem, takže nevím, jestli bude možný je přesvědčit, že u mne si toto dovolovat nemají...

Vážená paní kolegyně,

nemohu přidat mnoho k již řečenému. Takřka všechno podepisuji, a zvláště to, že člověk musí mít ty příšerné děti v tom příšerném věku rád (můj moudrý starší kolega mi kdysi poradil Představ si, že jsou to tvoje vlastní děti), respektovat jejich osobnosti, velice dobře ovládat svůj obor a myslet prakticky denně na to, jak to u tabule dělat.

Velmi se mi při podobných zmatech vyplatila jedna věc – o problému diskutovat. Ale nikoli nahodile - zkrátka uspořádat pro žáky regulérní debatu podle pravidel debatní ligy, např. na téma Potřebuje člověk k životu pravidla? Prostě ten nedobrý pocit z atmosféry ve třídě povýšit tam, kam patří – tj. na společnou věc. Žáci sami mohou stanovit teze, o nichž se bude diskutovat (např. Výuka je nudná). Samozřejmě je nutnou podmínkou, že o tezi lze diskutovat ve smyslu Pro x Proti, protože v debatě proti sobě stojí dva vícečlenné týmy, které podle přesně stanovených pravidel bojují před publikem (které také do debaty může ve stanoveném pořádku a čase zasáhnout) o vítězství svého Pro či Proti postoje (týmy si losují, co budou hájit).

Pravidla debatní ligy lze samozřejmě zjednodušit; pokud byste o to stála, rád Vám svoji verzi, kterou užívám u žáků do věku 9. třídy, pošlu.

Dobrý den,
mám řadu let praxe ve výuce na všech stupních.
A myslím, že se problémy s kázní stále zhoršují. Je to velké téma a týká se situace v rodinách,v celé společnosti, nestačí mi na to pár řádků…
Ale poradím Vám,co zabralo mně – také ne vždy na 100% a člověk si na spoustu věcí musel přijít sám a někdy též cestou trnitou…
1.Jasně na začátku stanovit pravidla.
2.Z nedodržení pravidel ihned vyvodit důsledky (důslednost bych vůbec třikrát podtrhla jako jednu z hlavních zásad učitele).
3.Nebát se řešit problémy s kompetentními osobami ve škole – to není Vaše selhání, naopak: Vy chcete najít řešení, protože máte o děti zájem a „nevzdáváte to“.
Doporučuji obrátit se na : výchovného poradce, třídního učitele, školního psychologa.
Učila jsem v jedné velmi problémové třídě (8. ročník) a měla jsem pocit, že mé osvědčené „páky“ nezabírají, svěřila jsem se se svou bezradností (konkrétně s chováním dvou dívek – sester) u oběda výchovné poradkyni. Dozvěděla jsem se, že problémy s nimi mají i ostatní kolegové a usoudili jsme, že celá záležitost došla tak daleko, že je potřeba ji okamžitě řešit. Dívky i s matkou byly pozvány před výchovnou komisi, byla jsem přizvána i já. Moc jsem nedoufala v nějaké zlepšení, ale opak byl pravdou. Chování dívek se výrazně zlepšilo a navíc to byl impuls pro celou třídu – žáci poznali, že jsou tady jisté meze, hranice, z jejichž porušení se vyvozují důsledky.Nutno podotknout, že jsem se s oněmi dívkami dohodla, že uděláme za jejich nevhodným chováním „tlustou čáru“ a dala jsem jim šanci „začít znovu“.
4.Je důležité řešit problémy s rodiči. Zajít na třídní schůzky dotyčné třídy,příp. spojit se s rodiči problémových dětí – sejít se s nimi,promluvit nejprve s rodiči a posléze přizvat i problémové dítě.Dohodnout se na postupu, vymezit pravidla chování a říct si, co bude následovat, když budou porušena (a potomto dodržovat).
5.Samozřejmě pomáhají i různé nové vyučovací metody, postupy,
zajímavé pomůcky, moderní technologie, střídání organizačních forem výuky – práceve dvojicích, ve skupinách versus frontální výuka, aktivizující metody výuky, hodně zaměstnávat samotné žáky – např. referáty, nechat je vyhledávat informace, zpracovávat úkoly ve skupinkách, splněný úkol potom prezentovat před třídou apod…
6.Ale někdy sebevíce zajímavá a pestrá výuka nestačí, najde se problémový jedinec, který přesto stále vše narušuje. Potom se mi osvědčila forma represe: Kdo opakovaně vyrušuje, dostane referát,
který na příští hodině přednese před ostatními, nebo domácí
úkol navíc. Příp. – pokud je chování opakovaně problémové -
nepůjde s námi na zajímavou akci (krajní řešení – jako výstraha
to docela funguje).
7.Velmi pomůže též přesazení žáků. Někteří jedinci prostě
nezvládnou sedět vedle sebe...
8.Též můžete hrát nějakou hru – soutěž skupinek či oddělení – měsíční i pololetní nebo jen v jedné vyuč. hodině a dostávat body : + za aktivitu, správné odpovědi,– za nesprávné odpovědi a za nekázeň.
9.Velmi se mi osvědčuje dávat malé jedničky za aktivitu
a malé pětky za nekázeň, nevypracované úkoly, referáty
apod. - za tři nasbírané známky je vždy jedna velká.
A hodnotím žáky v každé hodině. Mají poměrně hodně známek,
ale funguje to celkem dobře. I velmi problémoví žáci
byli najednou aktivní a mnohem více se soustředili,
když věděli, že za splněný úkol bude „odměna“ (nemusí to být jen
známka, třeba i jiná forma – např. práce se zajímavou pomůckou,
novou ICT technologií, promítnutí filmu, který se vztahuje k probírané látce, návštěva zajímavé akce, svěření důl. úkolu apod.).
10.Též je dobré o třídě hovořit s třídním učitelem,příp.češtinářem nebo s tím kantorem, o kterém víte, že je dobře zná (třeba i z 1.stupně). A nebojte se sbírat rady – zvláště od dobrých a zkušených kantorů. Mně to velmi
pomohlo – více než mnohé příručky a přednášky na fakultě…
Přeji Vám hodně sil, energie a trpělivosti,
vydržte, uvidíte, že bude líp – oni nám to
někdy v dobrém vrátí, když to nejméně čekáme,
někdy až po letech, když je náhodou potkáme,
až když vyzrají. Pak teprve ocení Vás a Vaši práci a třeba i přiznají,že to s nimi bylo dost těžké. A pak poznáte, že všechno Vaše snažení mělo smysl…
Magdaléna Štaffová