Z diskuse vyplynulo, že než budeme hodnotit, musíme mít stanoveny cíle. Tady je první nástřel. Doplníte?
KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ
- porozumí psanému i tištěnému textu
- dodržuje základní pravidla slušné komunikace
- ptá se, odpovídá na otázky, rozmyslí si odpověď
- srozumitelně, nahlas a souvisle vyjádří jakékoli sdělení, diskutuje na dané téma
- dá najevo souhlas i nesouhlas, citlivě vyjádří nepříjemné sdělení, obhájí vlastní názor
- shrne podstatu sdělení vlastními slovy
- vhodně využívá jazykové prostředky, hlas, melodii, artikulaci, frázování,mimiku, gesta
- přizpůsobí komunikaci účastníkům rozhovoru, diskuse
- rozliší vlastní názor, fakta, argument, domněnky, pocity
- drží se tématu
- nenechá se při komunikaci nikým a nikam manipulovat (reklamy)
- zná obvyklé české frazémy
- využívá ke komunikaci digitální technologie

Honzo, tyto cíle mi přijdou příliš obecné. Mám mnoho otázek. Např. Co to jsou běžné frazémy? Kdo stanoví onu běžnost? Jakým indikátorem odhalit, zda si rozmyslí žák odpověď? Přizpůsobíme komunikaci i takovým účastníkům, jako jsou pověstní dlaždiči? Já jsem pro! Ale nevezmou za své ona pravidla slušné komunikace? Jaké digitální technologie máš na mysli? Všechny? Nepatří reklama spíše do průřezového tématu mediální komunikace? Kolik z navržených cílů patří také do čtenářské gramotnosti?

Jakým indikátorem měříte např. celkový dojem?

Reaguji na pana Zouhara a jeho návrh cílů. Kdybychom chtěli být přesní v pojmech, což bychom na stránkách RVP měli, jsou cíle již stanoveny v RVP. Ty jsou závazné, stejně jako jednotlivé body u kompetencí. Ty jsou v RVP, měly by být i v ŠVP. To, co pan Zouhar napsal, jsou dle mého spíše rozpracované jednotlivé výstupy z komunikativní výuky, vhodné do jednotlivých ŠVP. I to jako výstupy zní. To je samozřejmě v pořádku, to musíme udělat, pokud se chceme dobrat k nějakému konkrétnímu cíli.
Ovšem zůstává otázka, nejen jak (a kdy!)tyto kompetence žákům předat, ale i jak je "poměřovat" a hodnotit. Kdybychom toto měli dělat důsledně, museli bychom mít k dispozici na komunikativní výchovu alespoň 1 hodinu týdně. A to je zatím asi nereálné. Proto bude hodnocení těchto komunik. kompetencí spíše otázkou různých zjednodušených kritérií, tabulek s distraktory, podle kterých můžeme rychle stanovit, zda žák tento bod splnil na 90 nebo 80% apod. Na nic jiného není v hodině čas, nanejvýš na nějakou vzorovou ukázku, jak by se mělo hodnotit. Mnohdy to zůstane subjektivní (třeba celkový dojem), i když se budeme snažit vycházet z objektivních kritérií. Dokud to budou hodnotit lidé, je to normální. Jen se musíme snažit procento subjektivity minimalizovat.
Navrhovala bych stanovit maximálně 5-6 souhrnných bodů, kterých bychom si měli při projevu žáků všímat, a ty pak obodovat (ohodnotit procenty apod. a pak převést na známku, bez které to nejde. Nějaký návrh už jsem napsala a já bych jej více nerozšiřovala, spíše bych jednotlivé body propracovala či upřesnila, co do každého může patřit.
Jinak to každý učitel hned zavrhne pro časovou náročnost.

Dana Hrušková

Myslím, že tohle je ukázka absurdního odtržení KK od výuky.Copak při ústním nebo písemném zkoušení nekomunikuje? Copak žák nečte s porozuměním zadání? Copak neřeší problémové otázky? V šuplíku "je součástí různých kompetencí" jsou (jak je správně uvedeno) všechny KK obsaženy, ale jejich další, odtržené hodnocení je holý nesmysl. Proto se také některé zbytečně zdvojují (např. pracovní, zvlášť příprava na hodiny a zvlášť zapomínání?).

Docelkového výčtu doplňuji:
- používá jazykové prostředky v gramaticky správných tvarech,
- umí vhodně využít řeč těla v dané komunikační situaci (oční kontakt, mimika, gesta, postoj a pohyb v prostoru),
- jeho verbální komunikace je v souladu s neverbální,
- dodržuje informačně věcnou správnost.

Dobrý den,
k řešení nabízím návrh hodnotících tabulek, které se dají využít ve všech předmětech - monolog, dialog , prezentace. Uvádím zde i podrobné vysvětlení co vlastně hodnotit.Vše najdete v Digifoliu - Komunikační výchova.

Mám poslední dobou pocit, že se ze všeho dělá velká věda a TO právě právě odrazuje učitele a staví je proti kurikulární reformě. Standardy a indikátory to, kupodivu, spíše umocňují. Co kdybychom si dovolili používat selský rozum, cit pro situaci a zdravý, přátelský vztah s žáky? Neudělali bychom pro jejich způsob a dovednost komunikace víc?