Já se pokouším o formativní hodnocení průběžně v rámci výuky (např. při hodnocení slohových prací).


To mi připadá nejsmysluplnější. Také u slohové práce doplňuji známku komentářem – samozřejmě s důrazem na předem daná kritéria.

Dobrý den,
učím na 2.st. ZŠ. Píšu známky, ale... ke každé přidávám žákovi slovní hodnocení, občas používám zažité symboly (smajlíky, šklebíky atd...).
Jsem zastánce známek. Děti připravujeme na život a život je relativně "krutý", ten se s nimi mazlit nebude. Člověk buď uspěje nebo neuspeje a nikdo mu to "neokecá". Děti samy by měly podle mě mít možnost se srovnávat, aby věděly jak si stojí v kolektivu.
Je ale fakt, že každá známka má širokou škálu skutečného ohodnocení, jinak vyzní 3 (dobře) u žáka, který se prostě nenaučil a já jako učitelka vím, že měl na víc, jen kdyby ten rošťák tu učebnici otevřel či se aspoň zamyslel, jinak vyzní známka 3 u žáka, který prostě dal do této akce (písemky či zkoušení) maximum, pak je třeba přidat k číslici i pochvalu. Ale to přece není problém. Jen to trošku zdržuje a zabere to víc času. Při hodnocení čtvrtletním, pololetním atd.... by to podle mě mělo být samozřejmopstí, že učitel promyšleně doprovodí známku slovním komentářem (ale proboha nedělejme z toho povinnost...)
Moji žáci mají často slovní hodnocení (či hodnocení dohodnutými symboly) doprovázející známku jen v sešitech a na písemkách, v žákovské bohužel ne.

Rozumný názor.

Na základě příspěvků v této diskuzi jsem trošku změnila pohled na slovní hodnocení. Chtěla jsem za každou cenu hodnotit jen slovně, ale došla jsem k nározu, že nejlepší je kombinace slovního hodnocení a klasifikace známkou. Jednak musí být neuvěřitelně náročná práce psát jen a jen slovní hodnocení, kterou podle mne ani nikdo nějak extra neocení a taky mám pocit, že by mu děti i rodiče méně rozuměli než známce, kterou mají desítky let zažitou. Byť se jedná o obyčejnou číslici. Určitě bych ale známkou nehodnotila výchovy. Takže se přikláním k názoru paní Jaroslavy a dalších, kteří do diskuze přispěli

Shrnuto, podrženo.
Nelze než souhlasit.

Teď jen, aby to chápalo vedení, rodiče, žáci ... aby nám vyšli vstříc ti, co tisknou notýsky/žákovské apod. ... aby do toho moc nešťourala inspekce ... abychom byli stále při síle a udrželi alespoň tu propisku v ruce.

Prostě teď nastane ta realita našeho školství.

Pavlíno a Petro, díky za pěkné shrnutí bohaté diskuse. Asi to bude zatím nejlepší cesta.

Moje nejnovější zkušenost...
Absolvuji v těchto týdnech e-learningový kurz (mimochodem je organizován Metodickým portálem ) a zjistila jsem, že je sice fajn, když obdržím za úkol plný počet bodů, ale ještě příjemnější je, když u těch bodů objevím několik slov/vět od tutora, který hodnotí mou práci (včetně připomínek).
Předpokládám, že i pro žáky (zvlášť ty starší) by to asi bylo příjemnější.

Takže: Hlasuji pro kombinované hodnocení jak jen to půjde!

Ahoj, co se mi stalo. Moje vnučka, chodící do třetí třídy, se jen tak mimochodem zeptala: Co je to trpaslík? Co je to jednička s hvězdičkou? Co je to jednička dvakrát podtržená? Co jsem zjistil? Že moje vnučka neví ve třetí třídě jak je hodnocena. A tak jsem se poptal mého kamaráda psychologa: malé děti na prvním stupni nemají vytvořen systém sebehodnocení a přebírají své hodnocení od učitelky. Pokud to není jasné a pro ně srozumitelné, jsou zmateni. Proto jim učitelka musí dát jasná kritéria hodnocení, nejlépe známkou. Teprve na druhém stupni, kdy dítě má již vytvořen svůj systém sebehodnocení a hodnocení učitele bere jako něco vnějšího (co může podrobovat kritice), je možno přistoupit k hodnocení slovnímu. Zajímavý názor. Co tomu říkáte vy?

Pamatuji si, jak jsem vysvětlovala rodičům mých budoucích/současných žáčků, jak bude to slovní hodnocení ve výchovách fungovat. A jedním z dotazů bylo, jak to ty děti budou vědět, jak byly hodnoceny, když ještě neumí číst.
Rodiče si odpověděli sami... Budou trávit nějakou tu chvilku pospolu a proberou společně celý text.

Jak je tomu po třičtvrtě roky?
Dětem žádné hodnocení nechybí. Hon za známkami z výchov neexistuje - užíváme si těchto čtyř předmětů prostě pro radost z pohybu/kresby/malby/tvorby/zpěvu.
Hodnocení lepím do ŽK každý měsíc. Děti hlásí, jak si doma s rodiči početli.
Rodiče, kteří neporozumí některé formulaci mne kontaktují a já vysvětluji.

Věřím, že se děti během příštího roku naučí samy dekódovat sdělení v hodnocení a budou od 3. ročníku schopny nejen porozumět sdělení, ale také ho samy tvořit.

Takže můj vzkaz: když budeme chtít a budeme na tom pracovat, půjde to.

PS: Ještě je taky třeba si uvědomit, že slovní hodnocení musí být co nejkonkrétnější. Obecná sdělení typu "Práce se Ti povedla." jsou k ničemu - i když se jich jistě také občas dopouštím. Nemá žádnou vypovídací hodnotu.

Kvalitnímu slovnímu hodnocení (založenému na kritériích) fandím.
Kde se ale bere to, co tvrdí učitelé na II. stupni ZŠ, totiž že žáci se učí jen pro známky? Pavlína Hublová píše, že si její žáci užívají radost z učení jako takovou. Kde se to zlomí? A čím to je? A je to vůbec tak?