Myslím, že ani máma, ani Ema, ani hromady namletého masa nejsou tím skutečným pachatelem. Naše generace je tím vším přece odkojena a není masově postižena čtenářskou negramotností.

Máte pravdu.
Ale s námi ještě rodiče hodně mluvili, četli nám i si (neměli počítače), hráli s námi hry atd.
O čtenářské gramotnosti se, pokud vím, tehdy nemluvilo, a přesto ji (snad) máme.
(Syn právě dokončuje seminární práci na téma Irwing: Modlitba za Owena Meanyho - 600 stran; mateřské srdce se tetelí, po dlouhé době - už je mu skoro 20 let - máme téma na delší rozhovor.)

Přesně tak. Proto cítím někdy i určitou nedůvěru vůči všelijakým speciálním technikám kritického myšlení a čtenářské gramotnosti.

, díky.
(Mimo téma, moderátoři prominou: znáte scénku z Báječných let pod psa, kdy Kvido má paní Šperkové ukázat, jak krásně čte a je adeptem na recitátora. Přečte větu: Ema mele maso - a povídá: "Ema mele maso? Co to je za kravinu?" ).
Syn doma s nadšením čte cokoliv, už jen z pouhé zvědavosti a hrdosti, že si to přečte sám. Třeba nápis na pytlíku s rýží . Ema ho nechává značně vlažnějším .

Dobrá je metoda Jolly Phonics. Žáky motivuje a je efektivní.

Zatím jsem o této metodě neměla ponětí. Našla jsem jen slovenskou webovou stránku.
Co na této metodě oceňujete? V čem je unikátní?