já jsem zoufalá, někdy mám pocit, že mi praskne hlava. v osmičce na pracovním vyučování učím kluka, který je nezvladatelný, to víme. musím se svěřit, dnes mám pocit, že se zblázním : házel papíry, říkám ukliď to, on: nebudu to uklízet. říkám ukliď to prosím, říkám ti, házíš to tu po třídě. on: já nic neházím, já: nehádej se se mnou! on: se nehádám, neřvěte na mě! já ukliď to! on: kurva! uklidí to tak, že převrhne papíry a celé to schválně ještě zhošší) já: to snad nemyslíš vážně, žákovskou. on: proč? sem to uklidil! si budu stěžovat! já: žákovskou! on: nemam! (stojím u něj a trvám na tom) nemam, ste hluchá!!! já: takže ke všemu drzé chování, jdeme do ředitelny. on: nejdu!!! (vyšla jsem na chodbu, že někoho poprosím, aby došel pro zástupce, a mezitím mi vyklouzl ze třídy a utekl. později jsem to řešila s třídní. pak se choval uraženě, řekl, že mě nenávidí a já mám z toho zkažený den. nejvíc asi z toho, že kamarádovi řekl, že mě nenávidí.
co dělám špatně?
a mě mrzí jedna věc (takových kluků mám v každé třídě totiž) - že si s nimi nedokážu poradit sama. Paní učitelka mi řekla - nebojte se mi to vždycky říct, my ho srovnáme.
Také ho chci umět srovnat!
V čem spočívá to, že ho pošlu za třídní? Jak ho srovná ona a já ne? Jediné co chci umět, je sovnat tyhle výrostky! Nechci žalovat a obtěžovat třídní..
mockrát jsem přemýšlela v čem spočívá to jejich ujišťění pošlete ho za mnou, já ho srovnám...