Myslím si, že k otázce "Jak učit dějepis?" už nelze příliš mnoho nového dodat. Daleko složitější se ukázal problém "Jak změnit výuku dějepisu ve školách?".

Zde vidím cestu především v tom, že učitelé budou zveřejňovat pozitivní zkušenosti s tím, co se jim ve výuce povedlo. Budou si vzájemně vyměňovat zkušenosti s výukou. Budou zkoušet ve svých hodinách tipy od kolegů.

Velkým impulzem ke změnám mohou být i autentické zkušenosti ze zahraničí, jak je nabízí ve svém blogu paní Zuzana Loubet del Bayle: http://dejepis1zemepis.blogy.rvp.cz/

To ale nestačí. Učitelé dějepisu by měli vytvořit živou komunitu, kde si budou tyto zkušenosti vyměňovat. Její zástupci - ti nejangažovanější učitelé - by měli mít vliv na změny v kurikulárních dokumentech. Je škoda, že jejich zkušenosti jsou dodnes nevyužity...

To, co jsem napsal o dějepise, samozřejmě platí pro všechny předměty!

Kolega Franc tu a tam upozorňuje na meze našich možností zasáhnout do budoucnosti výuky dějepisu. Jaká je tedy reálná a aktuální šance na změny? Revize výstupů rvp.zv? Standardy? Nebo nám zbývá prostě změna přístupu k výuce dějepisu zdola? V každodenní všednosti a bez požehnání a přispění vrchnosti? Představili jsme si tu některé obecnější vize, ale obávám se, že reálná je možnost pouze druhá: Výměna zkušeností, příkladů, výukových materiálů, diskuze nad konkrétními jednotlivostmi. Jak to dělá ve svém blogu Zuzana Loubet, jak to dělají autoři článků, DUMů a komentářů. Pojďme to tedy zkusit a ukažme třeba na nějaký konkrétní DUM, který podle vás jde tím správným směrem.

Reagan o Berlínské zdi: http://dum.rvp.cz/materialy/reagan-o-be ... zdi-2.html

Materiál obsahuje úryvek z encyklopedie, mapku, obrázek, Reaganův projev. Tyto zdroje se vzájemně doplňují. Kromě odpovědí žáci mají za úkol něco vytvořit (pokračování projevu).

Mně se velice líbí všechny materiály od Ivany Motýlové http://dum.rvp.cz/vyhledavani/fulltext. ... .x=0&s.y=0.

Pražské DUMy jsou vynikající. Máme tu práci v terénu, region, spoustu pramenů a hlavně činnost samotných žáků. Tudy cesta vede!

Mě zaujala tato virtuální hospitace na téma Holocaust: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/9679/VI ... -SOA.html/

"Svět je malý a o náhody v něm není nouze."

S ní jsem učil na stejné škole a její syn zase chodil na tu Vaší, ne?

Dobrý den,
zdravím všechny diskutující. Dovolte abych se zapojil do zajímavé debaty a ještě jednou se vrátil k žádoucí podobě dějepisu. Myslím, že tady ještě nezaznělo, že dějepis by se neměl zabývat pouze fakticitou událostí, tedy co se kde a jak stalo, ale také (a možná především) tím, jak se dané události zobrazují, jak se tradují. Jedním z důležitých cílů školní analýzy by podle mého názoru neměla být pouze "historie" (historické poznání patřičně zjednodušené), ale také historická paměť ("historické povědomí"). To se přitom (nejen z našeho) školního dějepisu zcela vytrácí. Přitom právě téma paměti umožňuje zajímavé interakce mezi tím co o minulosti víme a tím jak si ji představujeme a jak ji reprezentujeme. Jistě, je to rizikové v tom smyslu, že je třeba jasně odlišit rovinu "fakticity" od roviny "mytologie", vybudovat pojmový aparát, který umožní i deváťákům tyto rovniny recipovat. Předpokládám, že ve společnosti, která skloňuje Bloomovu taxonomii v každém druhém příspěvku to nebude vnímáno jako nerealistická představa. Nebo ano?

Nevím, jestli dějepis učí mýty, nebo je dokonce přímo tvoří. Nebo alespoň recykluje. Můžeme z těch mýtů vyskočit? A chceme?

Tohle je opravdu zajímavé téma. A složité. Na ně abychom v dějepisné blúmovce přidělali zvláštní šprinclík. Jedinou cestou myslím bude zase práce s prameny. Co kdybychom si zkusili vylouskat z našich učebnic takové mýtotvorné oříšky. Bude to husitství a bratr Žižka, osvícený selský císař Josef, tatíček Masaryk nebo Dubčekovo pražské jaro?

Např. mám před sebou učebnici NOVOVĚK, MODERNÍ DĚJINY (Nová škola. s. 99), kde se píše: "Pro toto krátké období změn a obnovení demokracie, které začalo v lednu 1968 a trvalo do srpna 1968, se ujal název "pražské jaro".

Obnovení demokracie pod vedením ÚV KSČ? Není tu představeno "pražské jaro" jako jeden z našich moderních mýtů?

Učebnice často předkládají už určitý názor. Právě studium autentických pramenů by přispělo k tomu, že si názor udělá žák sám a že ho nebude přebírat z učebnice nebo odjinud. Určitě bych považoval za prameny ke studiu i výroky o historických událostech. Ty nevypovídají ani tak o oněch událostech jako spíše o době, kdy vznikly, nebo o jejich autorech...

Nahlédněte na zajímavý web: http://www.davidmikolas.cz/dejepis_hry.html