Zdravím všechny diskutující,
dnes přispívám do tohoto soudku se svojí osobní zkušeností. Jsem nejen ředitelkou školy a školky, ale také rodičem. Podělím se s vámi o svůj čerstvý, prázdninový zážitek. Syn je již dospělý. Vychovávala jsem ho s velikou láskou, ale zároveň i docela přísně a důsledně. O tomto víkendu jsme byli na návštěvě u mé matky, která mi téměř vyčítala, že jsem byla na synka přísná. Syn se jel s babičkou rozloučit, protože bude studovat ve španělské Malaze. Na výčitku mé matky sám odpověl: "Aspoň jsi mě naučila poslouchat."
Musím se přiznat, že jsem byla strašně ráda, že to synek tak krásně formuloval. Výchova a vzdělání je dlouhodobý proces. Ovoce ochutnáme až v době, kdy se na tom prakticky nedá nic změnit. A musím se přiznat, že to pro mě bylo nejkrásnější ocenění, kterého si opravdu moc vážím. A proč to právě sem vlastně píšu? Jsem přesvědčena o tom, že problémový žák má problematického rodiče. Dnešní rodiče většinou argumentují, že vychovávají z dítěte osobnost. Když se jich zeptáte jak, tak vytřeští oči. Nijak. Postadí je před televizi, později k počítači ...

Jaká je Vaše zkušenost? Těším se, že se s námi podělíte.

To je konstatování staré pravdy: vliv rodiny je faktorem (včetně genetiky), který se v rozhodující míře podílí na formování osobnosti dítěte. Potom nezbývá nic jiného, než aby škola začala na (realizačně mnohy naivní) objednávku státu tento často negativní vliv minimalizovat (podotýkám, že v tomto směru s nevyjasněnými kompetencemi), přičemž v konečném součtu jsou pány (a měli by být) vždy rodiče, již jsou ovšem často ve výchovné pozici nezpůsobilí. Začarovaný a schizofrenní kruh se uzavírá...

Na otázku nelze odpovědět jinak než ANO. Přesto to nemusí být pravidlo, které platí u všech dětí a bez výjimek.
Z praxe znám případy, kdy problémoví rodiče mají bezproblémové děti. Není jich zas tolik, ale několik jsem jich za svoji pedagogickou praxi zažil. Například jedna moje žákyně musela doprovázet matku na rodičovkou schůzku, protože by na ni jinak sama nikdy nepřišla. Doprovázela ji, protože chtěla, aby mentálně i fyzicky zanedbaná matka od učitelů slyšela, že její dcera je bezproblémová žákyně a prospěchově patří mezi nejlepší ve třídě. Jiná věc je, zda to ta matka dokázala vůbec ocenit.
A že bezproblémoví rodiče mívají problémové děti, o tom bych mohl psát příběhy na pokračování. Jsou to ty černé ovce rodiny, předem odepisované, kde jejich vzdělaní a nadaní rodiče na jejich výchovu a vedení již dávno rezignovali. Jsou to někdy komické, ale více smutné příběhy, které s sebou nese sámn život. Ale stávají se a i těchto případech se zvlášť těžko hledá, kde se stala chyba. Takže žádné pravidlo není bez výjimek.

Dobrý den,

co když tedy má problémový žák problematické rodiče a učitel se s nimi jen tak na nějaké podpoře nedohodne...

Co děláte v takových případech? Máte nějaké tipy, jak přesto s takovou rodinou a dítětem pracovat?

Omlouvám se, že jsem na podbné téma v jiné diskusi na tomto serveru již psal. Ale rád se k otázce vyslovím znovu.

Učitel by se měl určitě pokusit s takovými rodiči domluvit. A když to nevede k výsledku, přizvat si na pomoc výchovnou poradkyni nebo i ředitele školy. Je ale dost možné, že se stejně nedomluví. Někde fungují výchovné komise při SRPŠ a jsou-li v ní rozumní odiče, někdy jejich slovo a názor jsou pro řešení sporů školy a rodiny účinější, než tlak samotných učitelů. Jinde pracují komise při obecních úřadech a pohovor s takovými rodiči na této úrovni je také možným řešením. Přenesení sporu na "sociálku" vidím až jako krajní možnost.

Ale je tu ještě jedna. Doporučit rodičům změnit školy. Někdy to pomůže, protože si rodiče uvědomí, že dojíždění dítěte do jiné školy (v malých místedch je zpravidla škola jen jedna), by jim komplikovalo situaci a začnou se o problémy a jejich řešení více starat. A pokud ke změně školy opravdu dojde, v mnoha případech to opravdu pomůže a problémy dítěte se školou skončí. Je to všechno věc dohody mezi učitelem a rodičem. Nikdy by to nemělo být poměřování kdo je v takovém případě silnější. V takovém případě prohrávají obě strany a doplácí na to nejvíce dítě (žák).

Dobrý den, vezmu to trošku za jiný konec. Zajímá mě, zda je možné problémové dítě do školy nepřijmout. Třeba již v MŠ ubližovalo, bylo agresivní, ničilo vybavení školky apod. Jistě se v takových případech dá požádat o pomoc příslušné sociální orgány, ale přece, existuje nějaká hranice nebo nějaké pravidlo, které stanovuje, zda dítě do školy přijmout? Jaký je potom vysloven důvod pro takové nepřijetí? děkuji

Já si myslím, že to možné není, pokud je škola spádová, musí do ní žáka, který tam patří, přijmout.

Pokud se o projevech takového dítěte ví už v mateřské škole, pak by měli být tímto zařízením jeho rodiče vyzváni k návštvě psychologa, dětského lékaře, prostě specialisty, který jim poradí a pomůže problém dítěte řešit. Je-li takové dítě ve správných rukách, pak se před příchodem do školy jeho stav zlepší, aby mohl nastoupit. Je-li jeho stav stále špatný, pak do normální školy vůbec nepříjde, odborník by to neměl dovolit a rodičům by to měl vysvětlit.
Horší je, když rodiče své problémové dítě do MŠ neposílají, nebo MŠ s tím nic nedělá. Pak vše to co jsem popsal výše musí udělat až základní škola. A to po jeho řádném zapsání a nastoupení do školy. Rodiče mají dnes ale poslední slovo a bránit jim v zápise do školy nelze. TTaké nějaké spádové školy se dnes už nevedou a zapsat můžete dítě na jakoukoliv školu. Jiná věc je, že tato škola může mít důvod, proč vaše dítě nezapíše. Škola má nástroje, jak na rodiče problémových dětí působit. Ze zkušenosti posledních let ale vím, že je to cesta trnitá a né vždy úspěšná (pro dítě nebo pro školu).

rodič může zapsat dítě na jakoukoliv školu .. a škola dítě musí přijmout, pokud nemá plnou kapacitu

a pokud si rodič postaví hlavu, že bude dítě chodit do normální školy, neudělá s tím ředitel nic

Dobrý večer,
přilákal mě zajímavý název tématu, popíšu jen stručně svoji zkušenost za léta praxe ve speciální škole: pojem problematický rodič bych nahradila pojmem nevyrovnaný nebo nesmířený rodič.
Pokud se rodič nevyrovnal a nesmířil s postižením svého dítěte / pozor, já to neodsuzuji, musí to být nesmírně těžké /, vždy bude komunikace mezi takovýmto rodičem a učitelem problematická, byť by se učitel vyjadřoval sebevíc ohleduplně.
M. Králová