Jana Blažková píše:
4.4 Existuje už veliké množství různých nástrojů hodnocení, ale jsou roztříštěny a rozptýleny pod různými projekty, garanty...Možná by bylo vhodné, kdyby ČŠI ( nebo jiná instituce s celostátním dopadem)tyto nástroje analyzovala, ohodnotila a sestavila z nich dostupné kvalitní portfolio s možností výběru.
Děkuji za tento zajímavý postřeh, tak, jako konstatuje návrh strategie pana doktora Dvořáka, konstatujeme všichni již 11. rokem (od publikování Bílé knihy, Národního programu rozvoje vzdělávání, MŠMT 2001), že se tato velká a ve své době konsensuálně přijatá strategie nenaplňuje a že v daných termínech nevzniká strategie návazná.
Díky potřebě nastavit čerpání prostředků ESF v dalším programovacím období se hovoří o "projektu" na tvorbu Národního programu rozvoje vzdělávání do roku 2020 (NPV). To je samo o sobě strašné, protože NPV je z povahy (ministerstvo k ní zmocňuje zákon!!) institucí. Tedy tento NPV, který by prioritizoval kroky veřejné správy ve vzdělávání a zacílil prostředky, včetně rozvojových, na konsensuální priority, je PROCESNÍ věc, nelze k jeho tvorbě přistoupit jako k projektu: projekt je nástroj pro vývoj a ověření nových přístupů a postupů...
Bohužel procesní přístup a nějakou dlouhodobější práci na daných prioritách nemá naše veřejná správa pod kůží! Proč? Protože takový přístup by neumožňoval PR neustále se měnících politiků a neustále nový pokrm pro media. A neumožňoval by salánovou metodu: tu se řeší testování, tu se řeší kariérní řád, tu se řeší gramotnosti, vedle toho se řeší paralelně revize kurikula a standard ke RVP; vše je "projekt", vše běží paralelně, bez společné provazující vize a směru. Ono to jinak nejde, řeknete si, ale co Chudáci učitelé a ředitelé škol
(v každém projektu vznikají nové výkazy, IT aplikace, tabulky, dotazníky...............)