O tom nepochybuji.



Ano, někdo, asi pan Sárközi, nám navrhuje, že by se měla jmenovat celostátní, protože slovo národní má mnoho různých nevhodných asociací. Je to strategie opatření na centrální úrovni.



Když to je pořád takové černobílé myšlení. Podívejte se, ve školství jsou důležité, s trochou zjednodušení, tři úrovně: žák, učitel, ministerstvo.
Ukazuje se, že výsledky žáka dejme tomu v ČG a MG závisejí na tom: (1) s čím žák do školy přichází (včetně jeho zázemí); (2) jak jeho učitel vyučuje; (3) jak je nastaven rámec vzdělávací politikou.
Návrh, abychom si vyměnili žáky a přivezli si sem ty z Koreje, jsme po chvíli uvažování zavrhli.
Zbývá nám, že musíme něco udělat s tím, jak učitelé vyučují a jak je u nás nastaven rámec. Rozhodli jsme se, že v tuto chvíli začneme tím druhým. Někteří lidé tady neustále volají po tom, abychom nic nedělali, dokud nebude Národní plán vzdělávání, dokud nebudou nastaveny systémové podmínky. V zásadě náš postup tomu odpovídá. V prvním kroku vytváříme systémové podmínky na úrovni systému.
Vaše argumentace je asi takováto: Není třeba rekonstruovat v nemocnici střechu nebo topení, protože přece jediné, na čem záleží, je mít dobré ortopedy a internisty.
Jsem ale rád, že to tady říkáte, protože jsme to asi dosud nedokázali jasně vysvětlit a tak to asi potřeba vysvětlovat je. Nebudu to ale vysvětlovat počtvrté, popáté apod. Pokud vás moje argumentace nepřesvědčila, tak to vemte tak, že to je zbytečná formální práce úředníků pro úředníky, a proto se tím nemusíte zabývat, a můžete se věnovat něčemu příjemnějšímu a užitečnějšímu.

Jen připomínám, že u fungujících systémů se jde od prvopočátku- tedy od mateřských škol, takže není možné ani strategii vytrhnout z kontextu.
A o to možná jde- že z pohledu praktiků tvoříme opět další přívěsek nekoncepce.

Černobílé vidění?

5 let se bude ladit systém: není předložen ani náznak časové posloupnosti jednotlivých opatření. Např. 5.1: Nejdříve dopracujeme standardy ČJ a matematiky, pak provedeme srovnávací analýzu s úrovní PISA? Nebo naopak? Mezi tím budeme revidovat dílčí výstuy ŠVP? (ale ŠVP je v rukou škol) Nebo budeme sledovat, zda náhodou nevypukne další revize RVP?(myslím, že žádný plán budoucích pravidelných revizí není, nebo jo?) Zatím je to jen volitený mix. Kolečka salámu. (Možná už dokonce někdo někde na něčem pracuje. Jako na tom kariérním řádu. Jako na revizi RVP.)Všechno není v rukou pana Dvořáka a jeho týmu. Ryba smrdí od hlavy.

Ale co z předložených opatření se během právě techto pěti let dotkne bezprostředně žáka tak, aby se zlepšila jeho ČG?

Jasně. Ty věci, které se týkají harmonogramu, o kterých píšete, financování apod. - to by všechno mělo být. Zatím jsme zhruba zvládli popsat cosi jako "věcný záměr". Já osobně neumím řídit a koordinovat různé odbory MŠMT ČR, různé jím řízené organizace apod. Ani na to nemůžu na vládě či kde najít peníze. Máte pravdu, že takovéto úkoly může provést jen nějaká hodně vysoko postavená osoba. Dokonce si myslím, že gramotnosti jsou dokonce tak významná věc, že by měly zajímat premiéra.

K poslední otázce: Libil by se mi polský model, kdyby do pěti let žák (jeho rodiče) dostával konkrétní zprávu o tom, jak na tom je ve srovnání se svými vrstevníky z hlediska základních gramotnostní a jaké mu to dává šance, až se bude ucházet o přijetí na konkrétní školu. Taky tam při výběru školy dostávají rodiče informaci, jak se různým školám daří vytvářet přidanou hodnotu v důležitých vzdělávacích oblastech. Věřím, že rodičům na jejich dětech většinou záleží, a že už to by vedlo k tlaku na učitele, kterým se nedaří s jejich žáky pracovat.
Nebo by, pokud žije v oblasti, kde se kumulují sociální problémy, mohl dostávat pracovní sešity k učebnicím matematiky zdarma, protože ty dnes platí žák, a proto je v "chudých" obcích nekupují vůbec.

Určitě by bylo dobré do Strategie přímo napsat, co přesně udělaly některé státy, kde se gramotnosti zlepšují. Polsko je dobrý příklad, protože má obdobnou historii. Finsko naproti tomu napodobíme těžko...

To se hodí do článku, jak se strategie u nás rodily, v dokumentu to moc nemá co dělat. Pro zvědavé by ale mohla vyjít metodická příručka aneb, proč tým činil, co činil. Co říkáte?

Tým to činil na základě porady vedení MŠMT a na popud ministra, kterému to někdo nakukal. Věci se nedějí samy od sebe.

Nerozumím kontextu. nespletl jste si diskusí, pane kolego?

Možná by v dokumentu, a hlavně v mysli jeho tvůrců, mělo být na ty zahraniční zkušenosti poukázáno. Součástí Strategie by mělo být, že jako součást profesní i veřejné osvěty budou právě dobře osvětlit ta řešení z ciziny.

Na podzim 2011 tuším jsme se na Kulatém stole SKAV pokusili formulovat podmínky, za jakých může odborník spolupracovat s MŠMT, aniž by se zostudil, až z projektu zase vypadne něco diletantského (například jako jsou státní maturity, u nichž se i autoři úloh už stydí za svá jména). Jednou z podmínek bylo, že projekt / záměr / akce má jasně stanoveného a přísně zodpovědného vůdce, který řeší principiální otázky, na něhož se tým i veřejnost s důvěrou obrací, a který v případě zpackání prostě ztratí místo. První případ, kdy se to /ovšem po letech ostudy/ realizovalo, byl nyní vyhazov p. Zeleného. To, že vedoucí týmu úředníků MŠMT dnes patrně nezná nikoho, kdo za tvorbu Strategie nad ním zodpovídá, je další ukázka nedomyšleného a patrně nezodpovědného přístupu MŠMT k tak velkým úkolům. Anebo nad panem Dvořákem je nějaký šéf, ale ten se kryje?

Přece není možné rozjet takovou akci jako tvorba Strategie..., a nechávat ústavy, odbory a jednotlivé vedoucí na MŠMT, aby spolu nemluvili, aby nespolupracovala ČŠI a odbor ZŠ. (To jsme mohli dost jasně všichni pozorovat na včerejším veřejném jednání na MŠMT – pokud jste o něm nevěděli, asi to bude tím, že bylo zase vyhlášeno pouhý týden předem.)
Premiér by v tom mohl udělat jen to, že požádá ministra, aby v tom udělal opravdu čisto a zaručil, že se mu administrace nebude vzpěčovat a vzájemně bojkotovat, že nebude vařit polívčíčku jen tak podoma, když s tím pak má krmit celý národ. Ministr a jeho náměstek asi jsou těmi, kdo dohlídnou, aby se našel vůdce projektu, který bude ručit za management, financování i odbornou propracovanost, ne? Já bych to dal na starost třebas řediteli odboru základních škol, co myslíte. A už teď bych žádal, aby byla vysvětlena řada okolností kolem vzniku dokumentu i kolem jeho dalšího rozvoje.

A taky bych se ptal pana Dvořáka a jeho šéfa, jak vysvětlují tu touhu po srovávání žáků mezi sebou. Proč má stát takové srovnávání za peníze občanů pořádat, když nakonec nechává o přijetí rozhodovat ty střední školy, a ještě podle kdovíjakých kritérií. A co žákovi řekne zpráva, že je jednooký mezi slepými?
Jasně, že u nás chybí standard, ale ten skutečný, ne nějaké ukázkové úlohy, jež nyní tým MŠMT naslepo vytváří (opět bez odborné kontroly profesní veřejnosti). A standard se nedělá tak, že ho MŠMT napíše a poručí, i kdyby mu ho napsalo pět docentek. I tahle situace dokazuje, jak mezi sebou složky MŠMT málo spolupracují, levice jako by nevěděla, co činí pravice. (A to má být povoleno jen v dobročinnosti, jak nás učí Písmo.)
Takže ta moje otázka k šéfovi záměru "Strategie..." jest:
Jak jste přišli na to, že se nyní má psát Strategie rovoje gramotností..., když ani není dobře rozmyšleno, natož připraveno, jak bude vytvářen Standard žákovy práce na ZŠ? A kdy bude tvorba takové Stragegie pro tvorbu národních standarů práce žáka zahájena, aby se včasmohlo začít na skutečných standardech pracovat? A jak zajistíte, aby vývoj skutečných standardů nebyl zhatěn pragmatickými potřebami projektu ESF na testování v 5. a 9. třídě? (Můj překlad: Jaktože se zase v Kocourkově staví škola od střechy?)