Účastnil jsem se procesu tvorby ŠVP na školách. Sledoval jsem, s jakými obtížemi si učitelé osvojovali termín "klíčové kompetence". V okamžiku, kdy tento pojem v celku přijali (často ale neaplikovali do výuky), přichází další - gramotnosti. Bohužel, zatím jsem nikde nenašel dostatenčné vysvětlení vztahů klíčových kompetencí a gramotností. A zvláště nikdo se to nesnaží vysvětlit řadovým učitelům, kteří jsou ti nejdůležitější pro výuku žáků. Může mi někdo vysvětlit vztah těchto pojmů?

Smutné, viďte. Profesionálové, kteří mají učit ostatní, a když se mají něco naučit, tak jen s velkými obtížemi. Přitom každý programátor se musí neustále učit nový SW, každý právník se musí vypořádat s tím, že ročně se mění tucty zákonů. Kupodivu nějak neslyším o tom, s jakými obtížemi moje praktická lékařka sleduje nové léky, nová pravidla pojišťoven apod. Mladý lékař se musí učit na atestaci, starý někdy taky, oba musejí sledovat vývoj oboru...

Ale k věci: já si naopak myslím, že většina učitelů dobře ví, že gramotnosti (čtení, psaní, počítání) vždycky tvořily jádro základního vzdělávání. Má-li mladý člověk být vybaven KK, pak musí být žák základní školy nadále vybavován hlavně gramotnostmi. Samozřejmě, přibývá důraz na schopnost pracovat v týmu apod.
Nejde o to, zavést do školy nový pojem, ale promýšlet, jak to, co školy dělaly a dělají, dělat lépe a s ohledem na realitu 21. století. Úplně nejhorší by bylo, kdyby se třeba stávající tradiční výuka čtení začala nazývat rozvíjení základní gramotnosti čtenářské, ale nezměnilo by se složení textů, s nimiž se pracuje, charakter úkolů, které učitel zadává, apod. Možná dokonce některé věci, na kterých teď lpíme, půjde vypustit.

A také je potřeba naučit to i ty děti, které teď stojí "mimo". V jistém smyslu vůbec nejde o nic jiného, než aby to, co dneska z matiky zvládne půlka třídy, za pár let zvládly třeba tři čtvrtiny.

Oni by to určitě nastudovali, kdyby existovaly materiály, ze kterých by to mohli nastudovat. V příručce ke gramotnostem se tomu šikovně vyhnuli. Ale existuje materiál, který by jim vysvětlil vztah kompetence - gramotnost?Takže nepodceňujte učitele.

Jasné a srozumitelné sdělení.

Ale k tomuto cíli přivedou žáky jenom "ti líní" (to už tu bylo, že?) učitelé. Žádná nová (staronová, já vím) terminologie. Žádná partička úředníků (pilných jako včeličky, samozřejmě) vyrábějících (hlavně sami sobě) jakési strategie. Žádná posedlost plošným (jasně, vždy tu budou dva tábory) testováním.

Nejsem si úplně jistý, zda učitelé potřebují znát rozdíl mezi klíčovými kompetencemi a gramotnostmi. Nebo že si odborníci potřebují brousit mysl na přesném rozlišení těchto pojmů... Přesto nabídnu určité laické vysvětlení:

Gramotnosti - jdou od oboru a směřují k jeho využitelnosti v praxi (např. jak využiji to, co jsem se naučil v matematice, ve svém životě apod.)

Klíčové kompetence - na oboru nezávislé způsobilosti (tzv. měkké dovednosti, které vznikly v manažerském prostředí) - např. schopnost spolupracovat v týmu, dovednost naplánovat si vlastní práci apod.

Protože vznikly v jiných oblastech a nezávisle na sobě, částečně se překrývají - např. KK komunikativní a čtenářská gramotnost.

Není to špatné východisko k uvažování. Vymezení p. Sárköziho naznačuje, že čtenářská a matematická, ba i přírodovědná gramotnost jsou nějak provázány s tradičními školními předměty, i když víme, že je nelze hodit na krk češtinářům a učitelům matematiky. Měkké KK se zdají být opravdu nad-předmětové, což na druhou stranu vždycky vyžaduje, aby byly rozvíjeny na nějakém oborovém úkolu. Dovedenost učit se je asi vhodné rozvíjet na na nějakém "učivu", dovednost komunikovat vyžaduje komunikovat o něčem apod. Myslím, že z okruhu Štech/Pupala/Kaščák vychází takové tvrzení, že škola hlavně učí ty měkké dovednosti, ale zároveň je nemůže učit jinak než prostřednictvím základních kulturních obsahů, které jsou v "gramotnostních předmětech". Komunikovat se můžeme učit třeba v mongolštině, ale zdá se logičtější, aby to bylo u nás v češtině a angličtině.

Ovšem v některých zemích to rozlišení na gramotnosti, kompetence, průřezová témata apod. nemají, mají prostě výčet hlavních cílů vzdělávání, kde literacy a numeracy může hladce koexistovat s "uměním učit se" a týmovou spoluprací.

Možná vám přijde trochu zvláštní, že za pár hodin nám má skončit tato diskuse, a my vlastně opravdu nevíme, co jsou ty gramotnosti. Ale úplně kvůli tomu zoufalství propadat nemusíme. Ony mnohé důležité věci se taky vzpírají definování - uvádí se školní příklad pojmu "hra". Všichni víme, co to je, ale vhodnou definici, do níž by se vešlo vše od profesionálního hokeje po sado-maso hrátky v ložnici, není úplně snadné najít. Zrovna tak není úplně jasné, co je to demokracie (jsou to spíš procesy, nebo spíš hodnoty?). Určitě si beru za úkol dál na tom pracovat, ale nemyslím, že je nutné zastavit diskuse, jak učit číst a počítat, dokud nebudeme mít konsenzuální definici gramotnosti.

To jsem neřekl a ani si to myslím nemyslím. Jak znám mnohé učitele, problém není v tom, že by byli líní. Umím si představit, že mnohá paní učitelka třeba celý víkend pracuje na tom, aby připravila pěknou akci, hodinu pro svou třídu. Mnohá paní učitelka bude prohlížet spoustu webových stránek, aby našla zajímavý návod na tvořivou činnost do výtvarky. Ale tatáž paní učitelka za celý rok nevezme do ruky nějaký odborný nebo aspoň populárně-odborný časopis. Dejme tomu, kolik učitelů čte Pedagogiku? Snad někteří čtou své oborové časopisy - třeba Pokroky... Kolik učitelů se za rok nezúčastní žádné akce dalšího vzdělávání... Takže ten problém nevidím v lenosti, ale v tom, jestli ta pracovitost není trochu jednostranná.

Ano. Jen prosím uznejme, že se testuje všude na světě a plošně se testuje v mnoha zemích. Všude se o tom polemizuje a všude je snaha testy nějak zlepšit... všude to má zastánce a kritiky. Není to nějaký výplod mé choré mysli. Nemám na tom ani žádný komerční zájem, s projektem testování nejsem nijak propojen.

Za smutné považuji především to, že neexistuje jasná koncepce, kterou by se případné změny řídily. zatím jde o smršť neucelených návrhů různých odborníků z různých oborů. Na roztříštěnost gejzírů nápadů doplatil už Cimrman.

1. Z nějakého osobního finančníhé profitu na plošném testování vás neobviňuji. Pokud by snad nějaký můj výrok takto vyzníval, pak se omlouvám. Troufám si tvrdit, že naše opakované pře nebyly nikdy vedeny v osobní rovině.

2. Ale ptám se: Je možné považovat za jisté, že plošné testování má nějaké smysluplné výsledky? Pohnulo snad právě plošné testování v nějaké zemei prokazatelně školstvím vpřed? Třeba směrem ke čtenářské či jiné gramotnosti?

Ne, skutečně jste na mne z této strany neútočil, ale tady už jsem nastavený na takový modus kruhové obrany, že se raději bráním do všech stran.

V sociálním světě je hrozně těžké prokázat jakékoli kauzální souvislosti. Podívejte se, jak dlouho mohli nebo mohou výrobci cigaret tvrdit, že neexistuje příčinný vztah mezi kouřením a rakovinou.

To bychom museli naše okresy nebo školy rozdělit náhodně do dvou skupin, polovinu plošně testovat a pak nějak ta data využívat, polovinu nechat být, a za nějakou dobu je srovnat.

Ministerstvo argumentuje srovnáním Anglie a Walesu, kde v Anglii se ponechala strategie zveřejňování výsledků maturit, kdežto velšské školy ji zrušily.
http://www.msmt.cz/vzdelavani/vliv-test ... snost-zaku
Původní práci lze najít tady:
http://ideas.repec.org/p/bri/cmpowp/10-246.html
Samozřejmě, že část odborníků i tuto studii kritizuje.

Existují ovšem práce, které říkají, že reálné efekty zlepšení nejsou prokazatelné, protože nikdo neumí dobře využít ty informace z testování. Doporučuju Vaší pozornosti toto, po troše úsilí lze legálně stáhnout celou knihu, anebo si jen přečtete stručné shrnutí.

http://www.nap.edu/catalog.php?record_id=12521

Na druhou stranu kromě Anglie je tu zajímavý případ Polska, které v posledních deseti letech plošně testuje a zveřejňuje data o přidané hodnotě, a je považováno za success story. Zatímco my se v PISA hodně rychle zhoršujeme, oni se hodně rychle zlepšují. Ale říci, že to je díky testům, to opravdu neumím. Zrovna tak nemohu ale říci, že v tom to testování nesehrálo významnou roli.

Teď si asi říkáte, proč tedy to testování, když nevíme, jak to s ním je? Protože má vlivy aspoň na nějaké proměnné mezi tím: celkem prokazatelně mění chování učitelů a snad i rodičů, když ta data dostávají.
Sice nevidíme vztah testování-žák, ale leccos víme o vztazích testování-učitel a učitel-žák. Učitelé se věnují tomu, co se testuje. Teď je důležité, aby se testovalo to, o čem jsme přesvědčeni, že to bude pro děti důležité.