Jana Petrů píše:
Mohu se zeptat, jaká je hodinová dotace na výuku informatiky na SŠ?
Nemám po ruce přehled, věřím, že odpoví kolegové každý za svou školu. Celkově vzato je rozpětí tak široké, jak asi tušíte. Tedy od nuly za celou dobu (některé umělecké školy, některá gymnázia) až po, tipuji (!), třeba klidně 10 i víc hodin týdně na odborných školách. Teď jak tomu rozumět:
Nula znamená zpravidla buď vybodnutí, nebo integraci do ostatních předmětů. Gymnázia mají předepsány tuším dvě hodiny za studium, k tomu podle zájmu přidávají semináře (nebo ne). Odborné školy k tomu přidávají odborné předměty - čili ano, je to informatika, protože jsou tam počítače. Ale ne, není to informatika, protože se tam nepracuje s informacemi, ale navrhují se části strojů, elektrické obvody, tvoří se grafika apod. Samozřejmě jsou i odborné školy zaměřené na informatiku jako takovou, kde se dostávají daleko za požadavky maturitního katalogu (ovšem nikoliv rovnoměrně, mají své specializace - správci, síťaři, programátoři...).
K interpretaci počtů hodin ještě dodám, že v době přirozeného používání ICT v ostatních předmětech, slívání předmětů a blended-learningu má hodinová dotace stále nižší vypovídací schopnost. (Dobře, přiznávám - tvářím se, jakoby to bylo normální a běžné, aby se to o to dříve takovým stalo.)
Jana Petrů píše:
Pokud bude jednotná maturita, měly by být výchozí podmínky stejné na všech SŠ (což se netýká jen informatiky).
To je opravdu trochu mimo rámec této diskuse, taková připomínka má potenciál jít přímo na dřeň podstaty jednotné maturity v našem vzdělávacím systému.
Je třeba u toho pamatovat na několik okolností. Předně, maturita z informatiky je volba: kdo se necítí připraven, vybere si něco jiného. A dále, informatiku učí různé školy s různými cíli, a tomu také přizpůsobují hodinové dotace. Některé školy ani nemají ambici na maturitu z inf. připravit, protože to prostě nedává smysl vzhledem k jejich profilaci. Pro některé bude naopak maturita z informatiky jen drobnou formalitou.
Odhlédnu-li od průběžných změn modelu maturit (s vírou, že časem ustanou), vidím rovnost výchozích podmínek nikoliv na úrovni SŠ, ale na úrovni žáků, kteří na ně nastupují. Žák od studia něco chce - vzdělání, maturitu, perspektivu. Různé školy mu nabízejí různé varianty, odlišné ve všech třech zmíněných složkách. Výběrem školy se žák rozhoduje i o tom, kolik školního času bude věnovat přípravě k maturitě, a kolik jiným užitečným činnostem. Nebo jinými slovy - i když se to v poslední době možná nezdá, smyslem studia střední školy (aspoň podle mě) není jen složit maturitní zkoušku.
