Dobrý den,
děkuji vám za reakci. Nechci slovíčkařit, o tom by tato diskuze být neměla, ale asi jsem se nevyjádřil nejpřesněji. Výrazem „staré“ jsem nemyslel členění řečových dovedností na receptivní, produktivní a interaktivní, ale měl jsem na mysli stávající RVP ZV jako ten „starý“, když je vytvářena nová verze.
Souhlasím, že jako vše, má své výhody i nevýhody i to či ono členění. Nicméně bych preferoval cílenější a praktičtější členění na 4 složky jazyka (all four skills). Čím přesnější a jasnější pojmy v RVP budou, tím bude i srozumitelnější a lépe pochopitelný. Vzpomínám si, že jazyk, kterým je RVP napsán, byla jedna z věcí, které činily největší překážku při tvorbě ŠVP.

Zkuste se znovu podívat na očekávané výstupy 1. období a popřemýšlejte, zda jdou skutečně všechny výstupy, ať již nově navržené v RVP ZV nebo Vámi navržené výstupy, rozčlenit do čtení, poslech, mluvení a psaní. Vzhledem ke specifičnosti 1. období, kdy se žáci s jazykem seznamují, je poměrně obtížné vše striktně rozčlenit mezi čtení, poslech, mluvení a psaní. Např. Vámi uvedené výstupy: "přiřadí mluvenou podobu jazyka jeho psané podobě", "zopakuje a vyslovuje foneticky správně slova a slovní spojení, se kterými se ve výuce setkal" jsou spíše na úrovni učebních strategií než očekávaných výstupů. Tím chci ilustrovat, že žádné členění nebude nikdy plně uspokojivé, pokud chceme ve výstupech zohlednit věk žáka a referenční úrovně dle SERR.

Já bych jen připomněla, že první období zahrnuje 1.-3. ročník a hodně škol začíná s výukou cizího jazyka až ve 3. ročníku- tam bych byla s výstupy hodně opatrná. Nejde o snižování laťky, ale o její nastavení tak, aby většina dětí dokázala laťku překonat. Zatím ji dost dětí prostě podběhne a končí. Vzhledem k legislativě zůstalo bez pomoci hodně dětí, které by dřív mělo diagnostikovanou LMR- a tam je to zoufalá práce všech nejen při výuce cizího jazyka.

Souhlasím, že nejde striktně vše rozdělit. Myslím si však, že ve 3. třídě, kdy je cizí jazyk povinný pro všechny základní školy, mají mít všechny čtyři složky jazyka u osmi a devítiletých dětí své zastoupení.

Nemyslím, že by děti do třetí třídy nutně musely v cizím jazyce, především v angličtině, psát. Ať se nejdříve seznámí s mluvenou formou na básničkách, písničkách, hrách atd. Psanou podobu je možné předložit až ve čtvrté třídě, tedy druhém období 1. stupně.

Nevidím důvod, proč vynechávat jednu ze složek jazyka - tedy psaní, u dětí, které již umí psát. Doporučuji byť v omezené – jednoduché formě i tuto složku jazyka rozvíjet.

Když jsem si prošla mluvnici i předpokládané výstupy pro 2.stupeň, nemohu se zbavit dojmu, že nároky na znalosti a dovednosti našich žáků značně klesají. Nenašla jsem ve výčtu předminulý čas a podmínková souvětí nereálná, nepřímou otázku a nepřímý rozkaz, alespoň náznak nepřímé řeči či souslednosti časů. Nemyslím si, že jsou to nároky nerálné, když uvážím, kolik škol vyučuje angličtinu od 1.třídy a jaké nároky klade dnešní doba na absolventy škol ať už středních, tak vysokých.

Dobrý den,
cílem úprav RVP ZV (Cizí jazyk a Další cizí jazyk) byl nejen větší soulad se Společným evropským referenčním rámcem pro jazyky, ale i snaha zabránit zbytečnému přetěžování žáků gramatikou a vytvoření dostatečného prostoru pro rozvoj komunikačních dovedností. Váš podnět předáme pracovní skupině, která ho vezme v úvahu při vypořádání připomínek z diskuse.

Pokud se budeme držet Společného referenčního rámce, pak děti opravdu nebudou přetěžovány- naopak by mělo být dost času na procvičení. Pokud nebudeme přidávat zbytečnosti navíc.
Chápu požadavky na dovednost psát v cizím jazyce, ale mnozí třeťáci mají skutečně veliký problém a to bez ohledu na to, jak dlouho se cizí jazyk učí. Nemluvě o tom, že psaná podoba např. v angličtině se liší od mluvené a to je pro některé děti čirá abstrakce- i když už " mají" devět a více let.

Aby žáci tento velký problém zvládali, je nutné začít s postupným seznamováním s písemnou formou jazyka již ve třetím ročníku. Ve školách, kde začínají s jazykovou výukou od 1. třídy, mají učitelé tu výhodu, že mohou žáky pomaloučku seznamovat s psaním už od 2. třídy.
Nemyslím si, že seznamovat žáky s psaním od 3. třídy je „zbytečnost“. Nezačne-li učitel žáky pomalu zvykat na písemnou formu jazyka již od třetí třídy, jak potom žáci zvládnou psát např. při plošném testování v 5. ročníku? (Tím samozřejmě nechci říci, že učíme žáky psát kvůli testování.) Pokud víme, že je psaní pro žáky velký problém, a to hlavně v začátcích jazykového vzdělávání, pak je přeci pochopitelně nutné začít s ním co nejdříve, aby měli žáci k zvládnutí této složky jazyka více času. Začneme-li s psaním postupně a v rozumné míře aspoň ve třetí třídě, bude to jen ku prospěchu. Jako profesionálové jistě známe postupy, jak žáky s psaním seznamovat a přitom nepřetěžovat. Na základě více než dvacetiletých zkušeností s výukou angličtiny od 3. ročníku a také od 1. ročníku mohu zodpovědně potvrdit, že počáteční problém s psaním od 3. ročníku žáci během prvního roku zvládají. Neumím si představit, že bych jim tuto složku jazyka „zatajoval“ a tvářil se, že lidé v angličtině nepíší.