Dobrý den
Zajímavé téma, viďte
Ale hlavně: dva úplně odlišné názvy, které znamenají totéž. Nebo ne?
Jako rodič v tom rozdíl nevidím. Když jsem přišla do školy, tak to i ono probíhalo úplně stejně. A navíc to úmorné čekání na chodbě A nakonec se dozvíte to, co před čtvrt rokem. Dokonce řečeno stejnými frázemi, pedagogickými pojmy a ,zdá se mi, i stejným tónem.
Tak takhle si spolupráci s rodiči rozhodně nepředstavuji. Takhle se rodiče odpuzují, ne přitahují.

Já bych ten rozdíl pojala asi takto: Třídní shůzky probíhají se všemi rodiči ve třídě, řeší se organizační věci, novinky, pomůcky, akce, popř. styl výuky...
Pohovory s rodiči (a dítětem) probíhají mezi mnou, rodiči a dítětem ve velmi přátelském kruhu ve třídě v přesně stanoveném a domluveném čase s každým rodičem v jinou dobu.
Každý z nás tří má prostor se vyjádřit.
Jak to děláte, Vy? Rozlišujete to? Co řešíte na třídních sch. a co na pohovorech?

Z pohledu málotřídní školy: třídní schůzky jsou pro nás spíše školní schůzky, pořádáme je dvakrát do roka. Sedíme společně v kruhu a řešíme organizační záležitosti - školu v přírodě, výlet, návštěvy divadel... Na tato setkání jsou zváni pouze rodiče.
Pohovory jsou pořádány pod názvem konzultační odpoledne. Zúčastní se jich rodiče spolu s dětmi, s dost velkým předstihem zasíláme pozvánku spolu se slovním hodnocením žákovy práce. Rodič nám většinou oznámí přibližný čas, kdy se dostaví, aby nedošlo k dlouhému čekání. Při setkání má největší prostor žák - vyjádří se k našemu hodnocení, představí své práce, svá hodnocení pokroků v učivu.
Jak postupujete na jiných školách?

Děkuji Vám, Luboši,
tak nějak si to představuji i já.
Hlavně jsem zásadně pro, aby u pohovorů byl žák a mohl se ke všemu vyjádřit.
Neumím si představit, že nastane den, kdy půjdu domů z práce s vědomím, že nadřízený tam zůstal, pozval si třeba mého manžela a vykládal mu, co dělám správně a co špatně. Nedokážu se do toho ani vžít, natož abych pochopila, jak se asi cítí ten žák.

Vzpomněla jsem si na příběh jedné maminky, která byla na nepříjemném pohovoru, kde se řešilo nevhodné chování její dcery. Mamince to nedalo a protože věděla, že dcera stojí za dveřmi, zavolala si ji, ať se také vyjádří. Nakonec vyšlo najevo, že problém s kázní nebyl až tak velký, že to vlastně byla jen banální záležitost, která se stala někdy před půl rokem. Paní učitelka úplně obrátila svá tvrzení, když u toho bylo to dítě.
Je to dost smutné a hlavně TRAPNÉ, ale asi je to tak.

Je třeba si, Petro, hlavně uvědomit, že středem našeho snažení je žák a jeho, v rámci možností, zdravý vývoj. Právě žák by měl dostat šanci se ke všem záležitostem, které se ho týkají, vyjádřit. Pravdou je, že v dětství jsem nebýval příliš hodným žákem. Tedy hodným v měřítku tehdejší doby. Byl jsem kluk, tehdy se kluci spolu velmi často rvali, ve třídě jsem byl hodně neposedný, proto jsem přinášel dost často poznámky. Možná, že dnes na své žáky hledím optikou svého mládí. Jejich malicherné přestupky proti školnímu řádu zapomínám, na třídních schůzkách spíše chválím i sebemenší pokrok. Je-li zájem, radím. A vždy se snažím, aby na to podstatné, co by měl učinit, přišel žák sám.

Dobrý den,

já zase takový rozdíl mezi třídními schůzkami až tak nevidím!
Na třídních shůzkách mám vždy společný úvod pro všechny rodiče,tam promluvím o obecných věcech, učivu, kázni a aktivitách třídy. Pak dám prostor k diskuzi, pokud mají dotazy, aby se mohli na ně zeptat. Poté vyzvu rodiče žáků, se kterými chci hovořit, aby setrvali a ostaní mohou jít domů. Připadá mi zbytečné, aby všichni museli sedět ve třídě a poslouchat problémy jiných žáků.
U pohovorů s rodiči jsou to individuální pohovory s rodiči o chování a prospěchu žáků. Pokud mám nějaké důležité informace,napíši je na tabuli, aby si je rodiče mohli přečíst a žáci je mají zapsané v ŽK. Do školy většinou přicházejí rodiče bezproblémových žáků.
Takže potom musíme zvát rodiče, pokud se nedostaví na TS,HH individuálně, pokud žák má neomluvené hodiny nebo propadá a řeší se to i s vých. poradkyní nebo zástupkyní.

Martina G.

Já ten rozdíl vidím v tom, že třídní schůzky jsou určeny třídě, tedy rodičům všech dětí a měly by se zde řešit hlavně organizační záležitosti. Pohovory pak chápu jako diskuzi s jednotlivými rodiči a jejich dětmi. Myslím, že nezáleží na tom, jak si to kdo zorganizuje, ale hlavně, jak už tu bylo několikrát řečeno, aby u tohoto setkání s rodiči byl přítomen i žák. Určitě se bude jednat o objektivnější informace ze strany všech tří. dítěte, učitele i rodiče.

Souhlasím - na třídních schůzkách řeším pouze organizační a jiné záležitosti týkající se všech žáků a jejich rodičů. Pohovory s rodiči jsou u nás skryty pod pojem konzultační odpoledne a do školy nám přichází rodič spolu s dítětem. A žák má při těchto pohovorech hlavní slovo. Je jasné, že rodiče problémových dětí se spíše setkáním s učitelem vyhnou a pak musíme hledat jiné cesty, jak je k pohovoru či rozhovoru o žákovi a se žákem přimět.

Dobrý den,
my máme TS 3x za rok. První v září, druhé cca v únoru, třetí koncem května. TS dělíme na dvě části. 1.část je společná pro všechny rodiče školy. Sejdeme se v jedné místnosti, buď v herně nebo v tělocvičně. Zde rodiče seznámíne s organizací roku, režimem dne, planovanými akcemi školy, záměry školy, seznámíme je s novými zaměstnanci apod.2.část probíhá v jednotlivých třídách pod vedením třídních učitelů. Zde se dozvídají již konkrétní informace. TS se konají v odpoledních hodinách. Konzultační dny oficiálně nemáme, nicméně o průběhu vzdělávání se rodiče osobně každodenně při pebírání dítěte ze školy. Zároveň vedem tzv. informační sešit, kde denně spisuje učitel průběh dne. To považujeme za velký přínos zvlášť u dětí, které do školy svážíme, kdy není pravidelný osobní kontakt učitel+rodič.Přes infosešit rodič denně ví, zda dítě pracovalo nebo usnulo, zda proběhl epi a kolikrát, zda se snažilo a co dítko stihlo.
Tento systém nám vyhovuje. Mezi třídními schůzkami a pohovory s rodiči vidím rozdíl, ale jejich kombinace nám vyhovuje.
Přeji příjemný den
Irena

Dobrý den Ireno,
rozumím tomu dobře, že učitel každému dítěti denně zapisuje do infosešitu? Vůbec si nedovedu představit, jak to zvládáte. Můžete to ještě víc popsat? Třeba taky jaká jste škola a kolik dětí má učitel na starosti?
Díky .

Je škoda, že se paní Irena už neozvala. Domnívám se, že je nás tu víc, koho by "informační sešit" zajímal

Zaujalo mne i to, že pohovory probíhají za přítomnosti žáků. To bych viděla jako velký pokrok v demokratizaci našeho školství.

Kladu si ale otázku, jestli to s tím "vše pro děti" nepřeháníme. Někdy mám pocit, že se už bojíme na dítě se i jen křivě podívat (mám kolegyni, která už několikrát měla návštěvu rodičů jen proto, že nebyla "dostatečně milá" k dívčině v 1. třídě) a tady si sami na sebe šijeme další bič. Já i rodič máme stejný cíl, ale chápeme to oba dva stejně? Vede ke stejnému cíli pro nás oba stejná cesta? Co když se rodič s dítětem proti učiteli spojí a budou se ho snažit zahnat do kouta?