Účastníci dílny Autoevaluace v Liberci se bavili i o dotaznících a zazněly zde například postřehy, že hodně podstatné je to, na co chci získat odpověď. Že je třeba problém pojmenovat a dotazník sestavit co možná nejméně rozsáhlý. Při větším počtu otázek respondent ztrácí o odpovědi zájem.

Ano, to je pravda.
Úspěšnost dotazníkového šetření stojí a padá s kvalitou dotazníku. Jde jednak o počet položek a také o jejich formulace, ale i o to, jak dobře či špatně lze na otázky odpovědět, kolik přemýšlení musí respondent vynaložit na odpověď apod.
Určitě by dotazník měl být dostatečně krátký - u jednoduchého dotazníkového šetření tak do dvaceti otázek, u komplexního, třeba při analýze školy, tak třeba kolem čtyřiceti. Určující je spíš čas, který musí respondent strávit prací na odpovědích - můj názor je, že by nemělo jít o delší dobu než tak o dvacet minut.
A co se týče formulací otázky - musí být jasná a srozumitelná, jednoduchá a nesmí v sobě obsahovat zápor - aby odpověď NE (Ne nešlo udělat to a to) nemohla mít stejný význam jako odpověď ANO (Ano, nešlo udělat to a to).
Zvláštní otázka je pak interpretace výsledků a práce na vyhodnocování.

Možná bych ještě přidal naši zkušenost. Vždy jsme se snažili předem dát jasné zadání toho, na co nám dotazník má odpovědět. Tzn napřed jsme si zformulovali to, co chceme zjistit, a pak jsme hledali takové formulace do dotazníku, abychom tyto informace získali. Vždy jsme se ale snažili vše zformulovat tak, abychom předem věděli, co s výsledkem dotazníku "dělat" dál.

Přikládám dotazník, který jsme použili při provádění analýzy školy před tím, než jsme začali psát ŠVP. Sestavovali jsme ho asi dva měsíce a odpovědi vyhodnocovali asi tři měsíce, možná víc. Ukázalo se, že v dotazníku jsou chyby a že některé odpovědi, i když přesně odpovídaly na položené otázky, vlastně neumíme interpretovat. Přes to všechno si myslím, že jde o povedený dotazník.
Máte-li k němu otázky, ptejte se!