Dobrý den sice to nespadá přímo do tohoto tématu ale chtěla jsme se zeptat. Začínám psát bakalářskou práci na téma "Spolupráce učitelky s rodiči a dětmi v mateřské škole", proto jsem se chtěla zeptat co by jste považovali ať už jako učitelky nebo rodiče za významné v této oblasti.
Děkuji za odpověď

Co považuji za nejdůležitější jako učitelka? Je toho spousta, ale z vlastní zkušenost:
nepřistupovat k rodičům z pozice autority, být jim partnerem
usmívat se při komunikaci s nimi (zdá se to banální, ale dobrá nálada "odbourá" ledy
uvědomit si, že rodič je ten, kdo rozhoduje o svém dítěti, ne učitel
dítě nekritizovat, spíše nabídnout pomoc
pozorně rodiče vyslechnout, hledat společná řešení
nabídnout podobný styl výchovy, jaký preferují rodiče (v mezích možností samozřejmě)
nabídnout rodiči možnost účastnit se denního dění ve třídě
nejlepší jsou společná sezení při akcích školy, vést neformální rozhovory, ukázat se jako "normální" člověk, který má také své problémy, starosti i radosti

Mě přijde spolupráce s rodiči velice problematická. Rodiče o dítě nejeví zájem. Dokonce mě přijde, jakoby jsme my učitelky rodiče otravovaly, když jim náhodou chceme sdělit něco o jejich dítěti. Nic je nezajímá, nejradši by chtěly, aby děti byly ve školce co nejdéle a abychom je vše naučily my učitelky. Podle rodičů je to totiž práce učitelek a ne rodičů. Dokonce nám dávají do školky děti nemocné. Nechávají je ve školce, dokud opravdu nepadnou s horečkou. Když rodiče upozorníme na případné příznaky nemoci, tak nám lžou, že jim paní doktorka řekla, že do školky můžou chodit, že to nakažlivý kašel není. Přitom dítěti přivodí rodiče astma, zápal plic, atd. a pak chudáci děti doma zůstávají až přes měsíc. Ale podle rodičů to vlastně nic nebylo.

Ze svých mnohaletých zkušeností musím říct, že jsem s rodiči problémy neměla. Beru je jako partnery- jde nám všem o stejnou věc přece. A to je jejich dítě. Nepřistupuji k nim z pozice nadřazené autority a osvědčilo se mi to. Za důležité považuji vstřícnost, optimismus, pohodu v jednání. Když rodiče vidí, že dítě dělá pokroky, je ochotnější a přístupnější mnohým argumentům.

U vás možná ano, u nás to tak nevidím. Také se snažíme přistupovat k rodičům vstřícně, ale často se projevují spíše agresivně. Možná máte jiné zkušenosti, ale k nám do školky chodí děti, které se neumí svlékat, oblékat, neumí pít z hrníčku, neudrží v ruce chleba, tužku a nůžky viděly poprvé ve školce, neumí používat toaletu, atd. A proto je potřeba s rodiči spolupracovat, abychom dospěli stejného cíle, ale rodiče bohužel nejeví zájem. A všechna práce tak zůstává na nás.