Už jsem k této problematice do diskuse psal, proto se omlouvám, když se budu v něčem opakovat.

Fandím myšlence, začít s výukou psaní co nejdříve. Nejlépe ještě na 1. stupni ZŠ. To proto, aby se děti naučily správně psát dříve, než si zafixují špatné návyky a musí se pak při nácviku správné metody psaní přeučovat.

Ideální je 5. nebo 6. ropčník ZŠ. Dříve raději ne, děti mají ještě malou ruku a jak jim rostou prsty, majít s psaním problém, protože se mění prostorové rozložení prstů na klávesnici. Ale v těch 12 či 13 letech už není vývoj tak rychlý.
Na otázku, zda je možné zvládnout nácvik během jednoho roku je dost těžká odpověď. Záleží na čase, který je možný žákům k nácviku věnovat. Stejně tak je těžké odpovědět na otázku: Co je to zvládnuté psaní.

Moje zkušenost s výukou je taková: Žáci nácvik zvládnou a psaní je velice baví. Dokonce mu dávají přednost před hraním her. Ale výuka musí mít systém a dohodnutá pravidla. Ta jsou žáci v 5. či 6. třídě schopni pochopit a dodržovat.

Ke zvládnutí stačí několik měsíců a není mu nutno celý školní rok a celé vyučovací hodiny. Stupeň ovládnutí dovednosti je velice individuální a u každého z žáků jiný. Proto je potřeba počítat s určitou časovou rezervou pro ty pomalejší, pokud chceme naučit psát všechny (přesněji řečenmo: skoro všechny, protože se pokaždé najde někdo, komu to prostě vůbec nejde!)..

Pracovali jsme s programem ZAV a začali jsme povinnou výukou pro všechny žáky v 6. ročníku. Vyučovali jsme psaní v Informatice. Tehdy jsmě měli 2 hodiny týdně, ale žáci nevydrží celou dobu psát. Proto jsme věnovali nácviku prvých 20 minut. Protože na škole bylo málo počítačů a seděli u jednoho 2. Každý tedy psal 10 minut (20 minut za týden). Ale dovolili jsme jim psát také před a po vyučování, těm nejchtivějším i o hlavní přestávce. To ale bylo psaní zcela dobrovolné. Přesto zájem byl velký a třídabyla pořád plná. Ti nejlepší zvládli 600 cvičení ZAVu (80% písmen abecedy) za 6-8 týdnů, ti nejpomalejší za půl roku. Pokračovali jsme v 2.pololetí další dávkou 600 cvičení, kterou ale zvládli celou jen ti nejšikovnější. Většina končila na 600 - 800 cvičení, což zcela dostačuje pro zíáskání potřebných návyků a snadno se zbytek docvičí při výuce na střední škole, kde je psaní vyžadováno. Návyky získané při této počáteční výuce jim ale zůstanou do života a neztratí se. To máme ověřeno u absolventů, kteří se do školy vracejí a uvádějí, jak jim základy psaní po všech stránkách pomohly k získání životní dovednosti.

V dalších letech (v 7.-9. ročníku) bylo psaní vyučováno jako povinně volitelný předmět: Základy administrativy. Zájem byl velký. Měli jsme i dvě skupiny v ročníku. Zde se trénovalo nejen správné psaní, ale další disciplíny spojené s nácvikem psaní, takže naši žáci patřili po 6 let k nejlepším v měření základních škol v soutěžích psaní a celkem 3 se dostali až na mistrovství světa v psaní na klávesnici, jako reprezentanti. To je ale nadstavba, která vyplynula z mimořádné situace, která se na škole v této disciplíně v té době vytvořila.

Děkujeme za zevrubný popis vašich zkušeností. A mimochodem: potěšilo by nás, kdybyste se přihlásil jménem. Možná někdo z okolí by se rád přijel podívat i do školy, nebo by rád získal konkrétní rady. Vaše zkušenosti jsou pro ostatní velmi cenné. Měl bych dotaz: ZAV program je poměrně drahý. Platí ho celý škola, nebo žáci, či jiná organizace přispívá?

[Takže, jestli jsem dobře pochopila posledních několik příspěvků, souhlasíte s tím, že by se psaní všemi deseti zařadilo jako učivo v hodinách informatiky?
Řekněme 5. nebo 6. ročník?
Počítám, že 4. (a 5.) ročník by byl věnován základním dovednostem obsluhy PC, práce s myší apod. Pokud bych přistoupila na tuto variantu (ale přiznám se, že se mi u toho kroutí všechny prsty u nohou), pak se ptám:

[Upřesním poměry u nás ve škole a proč si myslím, že by 5.ročník by byl reálný. (a dám na názory odborníků, že dřív fakt ta dětská ruka není vyvinutá). Naše děti se opravdu práci s myší učit ve 4.na informatice učit nemusí, protože to se musí naučit hned v 1.ročníku, aby zvládly výukové programy, ne? Počítače jsou vzadu ve třídě a "jedou" celý den. Na málotřídce to tak je. Na informatice se žáci učí kreslení, Word, Excel (lehce i s grafy), samozřejmě práce s internetem včetně pošty. Ne příliš do hloubky,ale aby byli poučení uživatelé. Musí pochopit, že je počítač "na práci" ne jen hračka na hraní. Proto mi to psaní do toho "sedne".

Já s tím souhlasím a určitě to v rámci šablon vyzkoušíme, i když je pravda, že z tohoto pohledu máme na málotřídce přece jen jiné možnosti ( myslím, že lepší- téměř stálý přístup k PC, možnost rychlé změny atd.). Jen bych potřebovala doporučit vhodný a ne příliš drahý program pro 1.-5. třídu. Zatím zde byla zmínka především o dvou programech. Který by tedy byl lepší pro menší děti, který pro starší, který pro děti s SVP?

Peněz je málo, takže klidně zvolte nějaký free - program zcela jednoduchý. Na internetu je jich několik. Na tuto úroveň psaní to stačí. Ale hlavně bych doporučil jako dlouholetý učitel ZA - od začátku hlídejte, aby se děti nedívaly na klávesy. Kryt z tvrdého papíru, který by si mohly vyrobit i sami, je velmi důležitou pomůckou. Jakmile se začnou dívat, budou se těžko tohoto zlozvyku zbavovat.
A mimochodem - psaní všemi deseti je dobrý nácvik motoriky.

Jendo, souhlasím naprosto - píšu docela obstojně rychle a skoro bez chyb, ale nemohu se zbavit zlozvyku "dívání na prsty". Jak takový kryt vypadá? Díky Jana

U nás používáme slepé klávesnice, tedy klávesnice bez písmenek. Jsou USB, tedy máme na strojích běžně zapojenou klasickou klávesnici do PS/2 a tuto slepou do USB.

Pozor ale při koupi této slepé, aby měla ergonomicky stejný tvar jako ta obyčejná. U nás mají děti na slepé mezi levým enterem a písmenky jeden sloupec kláves navíc, takže pak mají větší dálku k pravému ENTER.

Petr Naske

P.S. JInak do diskuse jako takové - zařazuji výuku v programu zav na základce v poměru cca třetina času do výuky informatiky na druhém stupni, kolegové na prvním stupni tak činí také. Je to dost málo, děti se nenaučí psát na klávesnici, musí doma pořádně cvičit nebo si pak mohou volit speciální volitelný předmět v osmé/deváté třídě. Ale psaní na klávesnici je pro ně možností
** uvědomit si během těch pár minut, jak u PC sedí (to by měly dělat pořád, ale nedělají to)
** zažívají "dril", který jim ukazuje, že když necvičí dlouho, že je program vrátí o lekce zpět
** mají možnost individuálního postupu doma a přenosu lekcí z domova domů, vtahují do principu výuky i rodiče (u některých rodin se začali učit i rodiče)
** autoři ZAV nabízí i metodickou podporu, možnost soutěží či exkurze/přednášky u Vás ve škole, pokud se dohodnete

Každý rok si vyhodnocuji, jak moc je to efektivní. Za tu cenu, že děti zažívají pocit "normy", jak by to mělo být, mi to zatím stojí, i když jako učitel informatiky souhlasím s tím, že bychom ve výuce informatiky měli dávat prostor zejména jiným tématům.

Zajímavá diskuze "neučitelů" se rozjela na sociální síti Google plus.
Není úplně špatné vidět to také z druhé strany...

Díkyk za upozornění. Několik poznámek:
1. Ti, co píší, že stači čtyři či šesti prsty, by si měli změřit počet úhozů. Nikdy nemohou dohonit ty, co píší všemi deseti. A pokud by žáci jednou používali PC při přednáškách na VŠ (což se už hodně děje) pak musí mít přiměřenou rychlost. (Při chatování hned pznáte, kdo to klohní jen několika prsty a kdo odpovídá svižně.)
2. Výhodou dobrého naučení psaní všemi deseti je výhoda nedívat se na klávesy, ale do textu, či do předlohy, ze které píši. A to je velká výhoda.
3. Souhlasím, že to nepatří do informatiky, kam to občas vkládají vyučující. Věnují tomu ale jen pár hodin a hlavně nekontrolují, zda se žáci nedívají na klávesy. A tím dělají více škody než užitku. Ono je to otravný dril, ale vyplatí se. Podle mých zkušeností je pořeba minimálně 60 hodin + domácí trénink.
4. Takže samostatný jednoroční předmět ZA je k tomu nezbytný. Ale když uvážíme, kolik času pak ušetříme, tak se nám to bohatě vrátí.

Skvělá stránka, kde se lze psaní všemi deseti naučit: http://nedatluj.cz/