V další práci jde v podstatě o jakési automatizování propojení mezi viděným /v notách/, představou a výslednou hudbou, kterou slyšíme. Hudba – stejně jako řeč, má svou logiku, zákonitosti /např. takt – střídání přízvučných a nepřízvučných dob = řád/. Melodie v různém rytmickém seřazení dává „jiný smysl“ – s rytmem je to vše „komplexní“ a osobité /nutnost zapojení sluchu, hudební představivosti – mnohdy je vhodné podložit textem – proto je při počáteční výuce velice vhodné využívat písničky – známé lidové i jiné/. Poukazovat na „přítomnost“ taktu – rozeznávat základní – dvou a třídobou strukturu – podpora vnímání logiky hudby, určité pravidelnosti, tepu = života. Přirovnávat průběžně různé vztahy mezi rytmickými hodnotami not k různým situacím – např.: nota čtvrťová /viz předchozí příspěvky/ jakožto „kočička“ versus nota osminová = myška – zatímco kočička udělá jeden krok /1 doba/, myška udělá kroky dva /osminová nota/ - podobně porovnávat i jiné hodnoty, dle fantazie učitele lze najít mnoho příkladů, které jsou žáci schopni vnímat různými smysly – vizuálně, pocitově, rytmus je převtělen do pohybu – můžeme vnímat tedy nejen sluchem, ale znázornit i pohybem.
Hudba „kráčí“, můžeme cítit v ní kroky /předvedeme/ - těžké doby můžeme dupnout /mnohdy toto žákům dělá potíže – těm dětem hlavně, které mají problémy s koordinací motoriky – nevzdávat se, zkoušet dál – pochodování ve třídě + zpěv – někdy dítě u pochodování nedokáže zpívat! – v tom případě zkusit pouze recitovat text písničky ve správném rytmu – případně vše provede jen učitel a společně se žákem pochodují – pokud ani toto „nefunguje“, vyměnit si role – učitel předvádí dle zpívané písničky rytmicky nesprávné i správné kráčení a žák – v roli učitele – vyhodnocuje, který příklad učitele je správně/.
V notách potom poukázat na místa, kde si hudba „sedne“ = dlouhé tóny /delší rytmické hodnoty/, kde cupitá, běží rychle, kde si na chvilku „lehne“ atd. – případně předvést „tělem“ formou nějakého pohybu /je u toho často velká legrace/.
Osvědčilo se mi též pomáhat tělem i přímo během hraní – nepatrně se pohybovat v rytmu dob – je možné též pocit doby „znázornit“ hlasem – např. může učitel zpíváním melodie bez textu /při jakékoliv skladbě/ svým způsobem zpívání zdůraznit v tónu rytmickou součást /vysvětlím: zpívám tón, který má např. 4 doby, při zpěvu tohoto tónu akcentuji mírně vždy „pocit“ další doby anebo zvolené jednotky pro metrum – čili mohu „cítit“ metrum na základě čtvrťových hodnot = na doby – v počítání slovy je to takto: raz, dva, tři, čtyř - , anebo „v drobných“ – metrum na osminky – v počítání prv-ni dru-ha tře-ti…../.
Při hraní z not u pomlk se mi osvědčilo pomlku imitovat nádechem – jako při zpěvu – dirigent by gestem označil „zdvih“. Funguje to skvěle – a pomáhá i pro pochopení správného frázování – nádech, oblouk fráze /lze pak upozornit i na dynamiku fráze – později i směřování vrcholu dynamiky fráze k nejvyššímu tónu anebo nejdelší notě/.
Hlasité počítání používat POUZE jako „první pomoc“ pro pochopení rytmicky složitějších úseků – podložit textem /improvizovaně – též u takového vymýšlení může být hodně legrace – někdy „naskočí“ kouzelné nesmysly/.
Podložení textem je možné využít skvěle též při nácviku hry obouruč v nepravidelném rytmu – 2:3, 3:4.
Toto téma ale se už netýká výše uváděných oblastí, nerozvinu.

Pokračování následuje ještě jednou

Někdy se nám může jevit, že žák rytmus necítí – není schopen něco zahrát rytmicky správně.
Často ale nejde žádný nedostatek citu pro rytmus – pouze o „zadrhnutí“ se v „soukolí“ koordinace všech různých činností – brzdou může být motorika, která brání zahrát něco rytmicky správně – je proto užitečné pozorovat dobře různé reakce žáka při hraní a dešifrovat – najít místo, kde to drhne, kde event. existuje anebo vytváří se blok. Poté už stačí najít způsob, jak tento blok odstranit – rozebrat řešenou záležitost „na součástky“ a prozkoumat společně se žákem, co ho brzdí, jak to sám vnímá a cítí, co mu dělá starosti, kde cítí blok – překážku on sám. Mnohokrát zcela stačí si o tom všem promluvit, verbalizovat své pocity a nastane moment, kterému říkám „cvak“ – docvakně něco a můžeme jít dál.
Obecně:
Není možné popsat všechny finty – postupy z praxe, které lze využít k tomu, aby žák rytmus uměl cítit a nemusel počítat, základ vidím v „instalaci“ atmosféry spolupráce, vzájemných konzultacích, sdělování názorů učitele i žáka na totéž, společném hledání řešení – ze strany učitele v neustálém přizpůsobování se možnostem a vnímání žáka = vhodně na příkladech vysvětlit podobnosti – chce to schopnost v hodině improvizovat, reagovat okamžitě na „překážky“, které v hodině vyplynou, být empatický a přistupovat k žákům jako k vlastním dětem.
Mnohokrát jsem si uvědomila, že by bylo vhodné pro každého učitele položit si občas tuto otázku:
Dala bych do učení k sobě /jako učiteli/ své vlastní dítě? Chtěla bych, aby takový učitel, jako já, učil moje dítě? Měla bych k němu důvěru? Svěřila bych mu své dítě?
Pokud se nám podaří odpovědět na tyto otázky kladně, jsme /možná/ na dobré pedagogické cestě 

V souvislosti s webinářem, který jsem uvedla na začátku mého příspěvku:
Je skvělé, že se zde prezentovala paní učitelka, která je sama dyslektikem – může tedy sdělovat vše z pohledu dyslektika, na základě vnímání dyslektika, na základě svých zkušeností jako „žáka“ i jako učitele.
Já dyslektik nejsem, ani levák anebo přeučený levák.
Pouze „pozoruji cvrkot“, empatie funguje, informace z různých zdrojů ve smyslu: vše je propojeno, vše se vším souvisí, sleduji různé příběhy ze života např. – nedávno jsem se začetla do článku o Toruettově syndromu a objevila informaci o Mozartovi – Mozart tento syndrom měl.
Je možné, pro dnešní školství by byl Mozart jako žák ZUŠ absolutně nevyhovující, možná by ani nebyl do ZUŠ přijat.
Mezi různými znaky a opatřeními, která vedou ke snižování úrovně výuky, jsem zaznamenala např. informaci o tom, že se nabízí rodičům možnost výuky klavíru skupinově /za účelem ušetření na školném/ - společně s tvrzením, že takovýto způsob výuky nesměřuje ke snížení kvality výuky.
No, nadzvedlo mě to hodně.
Bohužel, jde opět a na prvním místě o finance.

V „nástřelu“ námětů pro Burzu metodických vychytávek jsem 10.září 2011 avizovala i téma 2:3 a 3:4, vyrovnávám tímto příspěvkem svůj „dluh“ a přikládám svůj letitou praxí ověřený a osvědčený postup při nácviku polyrytmie.