Mgr. Lenka Říhová píše:
V mém okolí je chlapec, kterého už v předškolním věku diagnostikovali jako nadprůměrně nadaného. Do 1. třídy šel jako dobrý čtenář, s přehledem se orientoval se v číslech do 100, zajímala ho fyzika...Rodiče zvažovali možnost nástupu do vyššího ročníku, ale protože sociálně byl spíš introvert, rozhodli se pro 1. třídu a s paní učitelkou se dohodli o větších nárocích na dítě. Názor rodičů je ten, že nechtějí mít génia zaměřeného jen na svou oblast zájmu, ale dítě s normálním dětstvím, sociálně rozvinuté, které se umí začlenit do kolektivu svých vrstevníků. Jeho nadání podporují v mimoškolní době sami...
Zdravím všechny vespolek, ahoj Lenko,
mám tutéž zkušenost. Chlapece jsme znali již od předškolního věku, kdy nás stále překvapoval svými znalostmi. Lišil se od jiných dětí. Měl zájem o zeměpis, o historii, o matematiku. Už ve školce si sám četl v knihách. Problém vidím v tom, jak diagnostikovat jeho nadprůměrné nadání. Kdo má diagnostikovat mimořádné nadání? Pedagogicko-psychologická poradna? Učila jsem ho v 1. třídě, kdy byl již vynikající čtenář. V době, kdy ostatní se ostatní děti seznamovaly s prvními písmenky a slabikami, byl zaměstnán jinak. Četl si v časopisech, četl si knihy, kreslil do sešitu zážitky z přečteného textu. Mohl si přinést a číst knihy nebo časopisy, které ho zajímaly. Názor rodičů je ten, že chlapec je mimořádně nadaný, oni jsou si toho vědomi, ale chtějí pro své dítě normální dětství, prožívání dětských dobrodružství, začlenění do kolektivu vrstevníků.
Jaká je vaše zkušenost s mimořádně nadanými dětmi a jejich rodiči? Jak s nimi pracujete?