Zdravím všechny kolegy,
učím teprve krátce a vyvstal u mě velký problém. Zjistila jsem, že oprava a hodnocení velkých slohových prací je věcí neskutečně obtížnou.
Neměli byste nějaké rady pro nezkušené? Chtěla bych být co nejobjektivnější, ale zatím nevím, jak na to.
Zatím jsem se dostala jen k tomu, že dávám dvě známky - zvlášť známkuji gramatiku a zvlášť sloh. Ale co dál? Jak hodnotit, když žák nedodrží téma, ale stylisticky je vše OK, jak hodnotit když je téma v pořádku, ale stylistika pokulhává....
Mnohokrát děkuji za rady a náměty.
Míša J.

No, já mám takový kacířský návrh - co je prostě neznámkovat a spíše si nad nimi s dětmi povídat, společně je komentovat, vylepšovat, inspirovat se navzájem... Nemělo by to lepší efekt?

A co třeba použít kriteriální hodnocení?

To je těžké poradit. Z předcházejících nápadů se mi líbí - spíš si s dětmi povídat a kriteriální hodnocení. O to jsem se kdysi pokoušela u charakteristiky. Bylo to kvůli tomu, že si děti myslely, že známkuji rozdílně a někomu nadržuji.

Při známkování dávám na svou intuici - většinou na první pohled vím známku, ale vždy se snažím známku zdůvodnit, např. v konceptu jsi našel slova, která se ti opakují, ale nedokážeš je nahradit synonymy, některé infomace patří jinam apod. Tak postupuji teď. Ale samozřejmě, chce to určitou zkušenost.

Především dávám přednost slohové stránce. K pravopisu a gramatice přihlížím velmi málo, většinou u jedničkářů. Některé děti pak neztrácejí chuť psát. Právě teď mám v sedmičce děvče, které píše originálně, ale mívá dost chyb. Přesto stylisticky i myšlenkově je nejlepší.

Pokud nedodrží téma, asi bych uvažovala, nakolik je to důležité. Kdyby šlo pouze o změnu nadpisu, proč ho o ni nepožádat. Pokud však nedodrží zadaný útvar, pak dávám pětku.

V příloze posílám pokusy o seznam bodů k hodnocení. Nedá se nazvat kriteriálním, spíš jde o ujasnění toho, co lze známkovat.

Můžeme si u jedné slohovky "zahrát na spisovatele" a vylepšovat formulace, zápletku, začátek, vyznění, název apod. Tedy neznámkovat...

Můžeme si u jiné slohovky "zahrát na korektora" a soustředit se na pravopis, interpunkci apod. Ale neznámkovat...

Můžeme si u další slohovky "zahrát na vydavatele" a zaměřit se na to, zda je to skutečně ten slohový útvar, který to měl být, zda je text přizpůsoben cílovému čtenáři apod. Ale neznámkovat...

Skvělé nápady!
Jen - ve škole se prostě známkovat musí, i když nechceme. Zejména pokud slohovky odevzdáváme vedení jako podklad pro hodnocení školy.

Ale někde už to pochopili a známkovat přestali - ZŠ Londýnská, waldorfské školy, montessori školy...

P.S. - Známkovat ovšem nemusíte první verzi slohové práce, ale až tu, co vznikne postupně po "hrách na spisovatele, korektora a nakladatele"...

Ano, známkuji vždycky až tu druhou.

K pochopení vede dlouhá cesta a ta by zřejmě vedla i přes diskusi o výuce slohu vůbec. (slohové útvary, provázanost s ostatními částmi apod.) Mně osobně ovšem nezbývá nic jiného, než hodnotit.

Známkovat musíme, ale proč odevzdávat slohovky jako podklad pro hodnocení školy???

To také nechápu... K čemu je to dobré?