Jsem babičkou nastávajícího školáčka. Chodí do speciální školky od 3 roků, je u něho diagnostikovaná dysfázie. V současné době je mu 7let, po loňském odkladu školní docházky, zůstal v této školce a mladí hledali školu se zaměřením na tyto vady. Byli šťastni a já s nimi, že jsme v Chomutově, takto zaměřenou školu ve Školní ul našli. Byli jsme na jaře u zápisu v této škole, chválili ho, že je šikovný a nic nebrání ho přijmout do speciální třídy, kde je jen6 dětí. Požadovali pochopitelně vyjádření od ped.psych.poradny(kam vnouček vzhledem k postižení chodil, navštěvuje pravidelně i logopedii. Mladí byli doslova šokováni reakcí ped.psycholožky když šli pro potvrzení. Paní psycholožka doporučila internátní školu, že pý je vnouček zaostalý a další samá negativa. Doslova nás všechny srazila na kolena. Při tom ho v současné době ve školce moc chválí, jaké udělal velké pokroky, hezky maluje i jinak se snaží plnit úkoly(jen velmi špatně mluví a to i přes to, že má logopedickou péči).
Ve škole při zápisu, neměli také žádné připomínky.
Já si takovou spolupráci rodiny se speciálními pedagogy v poradně nepředstavuji. Co si o tom myslíte vy? Jak by jste na to reagovali?
Zdá se mi to až nelidské, rodiče mají spoustu dalších starostí, ještě 1 holčičku, té jsou 4 roky a je bystrá, šikovná - vadu dysfázie, jako její bráška nemá. Přemýšlím, jak to tu paní psycholožku mohlo napadnout navrhnout mu internátní školu. Co si o tom myslíte?

Zdravím babičko, znám podobný případ. Hold pravda na začátku bolí. Psycholožka radí výborně-kluk potřebuje vidět svět jinými brýlemi, než těmi co mu nasadili rodiče. Ty negativa co v sobě má, to jsou nevyřešené problémy rodičů(jejich sny a životní cíle), které přecházejí na děti a zřejmě jich bylo tolik že tento batoh problému chlapec neunese a objevuje se nemoc(nemá v jeho moci batoh unést). Tak nějak potřebuje "vystřízlivět" z jejich výchovy. Navíc rodiče se nevědomě více věnují "chytřejší" holčičce u které se dá "ještě něco dělat" a chlapec to cítí, i když to neumí vyjádřit nebo nechce vyvolávat konflikt. Příkladem je sparťanská výchova kde chlapec po osmi letech odešel od matky a naučil se být mužem. Dnešní "mozkově prázdné" matky (3/4 populace) nemají propojení se svými předky a neumí dáti dětem pevné kořeny. Ty děti následně jdou z extrému do extrému. Život učí, škola pouze vychovává.

Tedy tyhle "analýzy na dálku" miluju. Co svým příspěvkem sledujete? Mimochodem, neříká se sparťanská, ale spartánská výchova.

A k původnímu příspěvku: občas se stává, že se děti u nového, neznámého psychologa jeví nezralejší, než jsou. To, že se dítě s dysfázií může psychologovi, který je vidí prvně, zdát například opožděné, rozhodně není nic neobvyklého. Kromě vyjádření psychologa je ale podstatný i klinický obraz dítěte, to, jak se jeví doma i ve školce. A pedagogové u zápisu mají také většinou reálný odhad schopností dítěte.
Osobně bych požádala o nové vyšetření, ideálně u jiného psychologa.
Jsem speciální pedagožka, s podobnými případy jsem se setkala, není to nic neobyklého a rodiče mají právo se vyjádřit.
Držím palce!

Jako učitelka na ZŠ se přimlouvám, abyste nedali na jedno vyjádření a zkusili jinou poradnu. Mám ve třídě o 24 dětech žáka s dysfázií, a jde to! Pokroky jsou evidentní. Pravda, rodina jede za hranicí maxima...
Uvažovali jsme takto: není tak postižený, aby v dospělosti nemohl vést samostatný život. Co ho na tento život lépe připraví - speciální škola, nebo standardní základka? Kde se naučí komunikovat s ostatními lépe, kde se naučí s ostatními žít? Odpověď je jasná.
V tomto případě by mohla pomoci i babička, jak je vidět . Vydržte!

Anunaki, zkuste, prosím, příspěvek napsat znovu a soustředit se na téma debaty s cílem pomoci či poradit k tématu. Váš příspěvek z dnešního dopoledne se bohužel věnoval jiným účastníkům diskuze a navíc nepřípustnou formou, proto jsem jej smazala.

Souhlasím s Janou, která má navíc praktickou zkušenost. Pokud si rodiče dali práci, našli vhodnou školu, jistě najdou i poradnu, která jim pomůže. Bohužel je pravda, že někdy musí rodina strávit hromadu času různými vyšetřením, než najdou to, co opravdu pomůže.
Nemá nějaký kontakt Vámi vybraná škola? Nám se také povedlo kvalitně a odpovědně vyšetřit postižené dítě až u čtvrtého psychologa- za cenu, že od tří rodiče odcházeli zdrceni přístupem a čas, který dítě potřebovalo, ubíhal.
Držte se.

paní Milko, já bych Vám doporučila vyhledat jinou psycholožku či jiné poradenské zařízení. Není jenom PPP, ale je i SPC, kde ve většině případů pracuje i speciální pedagog - logoped, který také hodně poradí. Vyšetření pro potřeby školy může udělat jakýkoliv klinický psycholog. Nechápu, jak někdo může doporučit u 7 letého dítěte odtržení od rodiny a nástup na internátní školu. Spíš mi to přijde, jako že si honí triko a potřebuje dostat na danou internátní školu co nejvíce dětí, aby bylo co nejvíce financí........nevím. Vyhledat jiného odborníka.

Pro Ananuki:
Jaký hold jste zde vzdávala. Hold = složit poctu.
Zřejmě jste chtěla napsat lidově "zkrátka", tedy správně "holt"