Myslím, že dříve nebo později dítě jíst začne. Uvidí to u ostatních dětí a začne ochutnávat i jídla, která z domova třeba ani nezná. Dítě cizince také nevyloučíte proto, že nerozumí a tudíž se nemůže zapojovat do zcela všech činností. Když bude odcházet před obědem, tak se pokusy odloží zcela do pozadí a po nějaké době se bude řešit problém znovu. Čím dříve si dítě zvykne, tím lépe. Navíc by to byl další ústupek ze strany dospělých (ať rodič, nebo učitelka).

Každý má právo na svůj názor. Po 35 letech praxe vím, že mezi dětmi je velký rozdíl, potažmo i mezi rodiči. Hodně záleží na výchově. Setkala jsem se s mnoha dětmi, které měly problémy se stravováním. Mnohdy pomohla opravdu motivace, jemné přemlouvání, dohoda s dítětem, že alespoň ochutná.....Také jsem poznala děti, které odmítaly jídlo jen proto, že se jim chtělo odmítat a odporovat a byly z domu naučené, že se jim ustoupí. Jsem přesvědčená, že přesně o takovém malém tyranovi píše kolegyně ve výše uvedeném článku. Držím jí palce do budoucna, přeji pevné nervy. A ještě k odnášení stravy v jednom z příspěvků - milá kolegyně, kdyby si takhle začalo vymýšlet cca deset dětí, dávala byste jim stravu do jídlonosičů každý den??? Není to trochu nelogické? Každá školka má určitý řád a přijímané děti by měly mít osvojené návyky.... všichni víme jaké.... a jsem u zásadního problému: rodiče často neumí vychovat děti a takové nevychované děti potom musí zvládat učitelka!

Přemýšlím nad tímto Vaším tématem a stále nechápu postoje těch, kteří zde píšete v duchu "tvrdá ruka" - do čehož zapadá např. vyloučení ze školky - a "malý tyran" a pod.
Pochopila jsem, že názory typu "paní CHYTRÁ" /pro mě opravdu se samými velkými písmeny - s jejím postojem souzním/ zřejmě jaksi nebudou běžně "v kurzu" a možná je někdy pro někoho lepší postěžovat si, jak je to v MŠ náročné /samozřejmě to lehké není, nevím, kde to vlastně lehké JE..../
Napadlo mě "zeptat" se Googlu - zadala jsem text: dítě nechce ve školce jíst. Referuji: domnívám se, že by ti, kteří rádi nálepkují, měli velkou radost - malých tyranů je hodně. Dle mého názoru ale samozřejmě nejde o tyrany, možná jen o bezradnost dospělých.
Opět pro inspiraci přikládám pár odkazů z diskusí:
http://www.emimino.cz/diskuse/ve-skolce ... st-163629/
http://www.emimino.cz/diskuse/dite-mi-n ... ce-204386/
a něco více odborného
http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/d ... mita-jist/
Na internetu je možné určitě dohledat více materiálu k tématu.

Jak resit ...urcite domluva s rodici. Sama jsem mamou 4deti (holcicky sni vse a syn ma temer se vsim problem), domluvili jsme spolecne se skolkou pravidlo, ktere bylo synovi predlozeno: jidlo ochutnat a pak bud pokracovat v jidle nebo nepokracovat a odnest. Fungujete, zaroven vi, ze doma dostane misto obeda 1rohlik a dalsi jidlo je az svacina. Myslim, ze je na miste informovat rodice o skutecnosti, ze MS neni zodpovedna za zivotospravu ditete a nema za cil ucit je jist.

Já sama (dnes mi je 50let) jsem prošla něčím stejným. Doma jsem měla přiměřeně tvrdý režim, tak jak to kdysi bývalo. Ale jedla jsem jen někdy, někde a hlavně něco. Stačilo se na jídlo podívat, pokud jsem tam našla jen kousíček něčeho nesympatického (např. žilku v mase, rozšlehané vajíčko, kousek cibule), tak jsem je nejedla. Ve školce to naštěstí maminka vyřešila - měla jsem své jídlo, školkového jsem se ani netkla. Učitelky potřebovali děti, aby jim nezavřeli třídu, takže to nějak šlo udělat. Snad do 15 let jsem se obávala všech návštěv, výletů - protože bych tam musela jíst. Mohu tedy dobře popsat své pocity... Dítě lze motivovat, ale nikdy jej nelze v tak intimní činnosti jako je jídlo "zlomit", lze v něm jen vypěstovat odpor k jídlu. Proto bych radila učitelkám (též jsem učitelka): dítě pouze zničíte, ale nezměníte. Tak nejí - už nějaké hlady umřelo? Když se situace přestane řešit, tak třeba někdy něco malého sní. Hlavně se jídlo nesmí stát středobodem sledování, už vůbec ne trestů ani pochval.
Jak se to vyřešilo u mě? Odchodem do světa jsem musela jíst někdy hrozná jídla, ale hlad je hlad.