Taky jsem si užil s některými tituly své. A nejhorší je, když si někteří kolegové objednají něco sami bez konzultace. Pak může být výsledkem to, že sice máme pěkný digitální atlas, ale na IWB si ho nepustíme, protože vyžaduje takové rozlišení obrazovky, které tabule neumí.

Od koho je ten atlas? V čem je lepší než Mapy Google nebo Google Earth?

To opravdu nevím. Nekupoval jsem to a jen po mně chtěli, abych to rozběhl na učebně.

Přínos? V dnešní době tabletů a chytrých mobilů? Myslím (dle situace u nás), že její využitelnost klesá se zvyšujícím se číslem na dveřích třídy a počtem žáků v ní. Čím je oboje vyšší, tím se z interaktivní tabule stává pouze nástroj k promítání, maximálně vkládání poznámek do promítaného obrazu.

Jak je interaktivní? Spíše byla interaktivní než je. Dnes mi přijde interkativnější tablet, dataprojektor a bílá plocha. Náš příklad: kvůli prostoru jsme v učebně PC zvolili "Chytrou zeď" a ve spojení s výše napsaným HW vytváří docela dobré interaktivní pracovní prostředá. Tablet koluje mezi žáky, popřípadě do daného materiálu vstupují skrze PC v cloudovém prostředí.

Interaktivní učebnice? Máme koupeny Fraus pro 2. stupeň téměř všechny předměty. Využíváme jen občas v Ze či Fy (obrázky, videa, vyzvihnutí části textu). Bez nějaké interkativity žáků. Na prvním stupni se využívá Nová škola Já a můj svět.

Značka? Na škole máme dvě SmartBoard(ky), stáří 8 a 6 let. Za tu dobu je na nich patrné opotřebení hlavně v přesnosti dotyku. O dalších tabulích neuvažujeme. Mnohem více se využívá televize s velkou úhlopříčkou (lepší obraz, zvuk, každý si připojí své zařízení) či dataprojetor a plátno.
Pokud se dostanu k tvorbě interaktivního materiálu (jednou, dvakrát za pololetí a předmět) pak volím SmartNotebook či Open-Sankore, když chci aby materiál (práci) žáci dokončili doma. Kolegové spíše stahují již vytvořené prezentace.

Naprostý souhlas!
Stále víc cítím problém s tím, že "interaktivní" je jen ten žák u tabule a zbytek přihlíží nebo jim musím upravenou aktivitu třeba vytisknout. Nebo to vadí jenom mně?

Ještě malá poznámka k interaktivním učebnicím a vkládání vlastních materiálů.

Dle mého dnešní doba a naši žáci preferují online materiál použitelný kdykoliv, kdekoliv a na jakémkoliv chytrém stroji. Lépe tedy přehledný web (blog) s, pro mne, jednoduchou administrací, přidáváním různorodých materiálů, poznámek a časově nenáročnou aktualizací zastaralých dat. To mi současné interaktivní tituly nedovolují. Byť tak před pěti lety jsem byl jejich fanda

Na 1. stupni potřebujeme trochu víc modelovat a ukazovat správné postupy a kroky (a to opakovaně), takže zde se IT hodí. I když máš pravdu, že je třeba myslet i na ty žáky, co sedí v lavici, aby jen nekoukali.
Hodně jsem IT používala ve spojení s vizualizérem - stačilo rychle "vyfotit" cvičení z pracovního sešitu a mohli jsme vyplňovat společně i na tabuli. U prvňáčků jsem zase pod vizualizérem ukazovala, které cvičení děláme, kam se koukáme, co kroužkujeme apod.
Také rychlá kontrola vyřešeného úkolu/cvičení v PL probíhala právě položením pod vizualizér.
A nakonec referáty a prezentace žáků. Třeba povídání o přečtené knize může probíhat tak, že žák ukazuje obrázky z knihy pod vizualizérem a k tomu povídá. Obrázky jsou pěkně viditelné a děti mají pak mnohem víc podnětů pro diskuzi.

Tahle kombinace promítání + vizualizér je skvělé věc - rychlá, praktická, pohotová, ale IWB tu nehraje žádnou roli. To mi prakticky stačí promítat na stěnu, tak asi úplně interaktivita myšlena nebyla.
Nebo se mýlím? Jak vlastně chápete interaktivitu?

PS. Osobně využívám kombinaci - vyfocení a úprava v mobilu některou aplikací pro skenování, uložení do cloudu a pak promítnutí z PC na obyčejnou tabuli, kde doplňujeme prostě fixem.

Jeden krok je promítnout cvičení z PS na IT, druhý krok je potom cvičení společně vyplňovat (buď jako procvičování společně - žáci vyplňují souběžně do svých PS, nebo jako kontrolu - žáci vyplnili a nyní doplňujeme se zdůvodněním na tabuli a žáci si kontrolují ve svém PS).
Ale díky této diskuzi jsem si opravdu potvrdila, že IT vs. dataprojektor a plátno je zcela jinak posuzováno z pohledu 1. stupně (nebo MŠ) a vyšších stupňů.

Jak jsem už zmiňoval, je třeba oddělit problematiku technologie dotykového zařízení (IWB) a problematiku autorského software.

IWB je pro učitele výhodná i pro rychlejší práci s počítačem (odpadá přecházení k PC či NTB na stole, samozřejmě pokud nemáte k IWB připojen bezdrátově tablet).

Klasické IWB s projektorem jsou nahrazovány dotykovými obrazovkami, dají se ale využít i chytré televize v kombinaci s bezdrátově připojeným tabletem nebo dotykovým osobním počítačem.

Vzhledem k požadavku "multiplatformnosti" a snadné přenositelnosti výukového obsahu je pak často proprietární autorský software dodávaný s klasickými IWB spíše překážkou, navíc nové verze podporující i BYOD či integrující e-learningové principy jsou už příliš rozsáhlé a vyžadují další a další zaškolení. Standardní autorské nástroje ("kancelářský" balík offline i online) v kombinaci s jednoduchým interaktivním "kreslítkem" pak mohou být výrazně efektivnější s menšími nároky na dobu přípravy (i práci v "reálném" čase, jak popisuje Pavlína), především na vyšších stupních. A pokud pracuji s webovými zdroji a vyhledávačem, vizualizérem, či dalšími ICT pomůckami, může být i sebelepší autorský nástroj brzdou.