Technika bez člověka fungovat nebude.

otázky k diskusi:

Od jakého věku ji je vhodné využívat?
Jak často? Jak dlouho?
Jsme schopni kontrolovat, aby žáci netrávili (byť v dobré víře) třeba 4 hodiny za sebou “na počítačích”? Máme vůbec přehled o čase, který nad technikou ve škole tráví?
Nepěstujeme “závisláky”? A umíme se i my od techniky odpoutat?
Přistupujete k technice také aktivně? Jak moc ji chcete využívat při přípravě vyučování?

... a chceme vůbec kontrolovat, jak (a jak často) děti techniku používají?

Asi bychom měli nastavit nějaká pravidla používání techniky. Chceme přece, aby děti rozvíjely sociální kompetence, bavily se mezi sebou.
Máte nastavená ve škole pravidla také mimo hodiny - o přestávkách?
Řešíme, jestli ve školní družině mobilní zařízení omezit. Jednak to s sebou přináší problémy s krádežemi, poškozením, jednak nechceme, aby děti trávily odpoledne nad mobily a tablety. Dohodli jsme se proto se vychovatelkami a vychovateli, že v rámci školní družiny nabídnou tak atraktivní program, aby děti k mobilním zařízením utíkaly minimálně. Tak jsem zvědav.

Souhlasím s druhou částí věty - pokud mají děti možnost komunikovat přímo, pak je to jistě nejlepší řešení, než aby koukaly na displeje.
Jen si nejsem jista tou první částí. Děti stejně mobily ve škole mít budou. Kam je tedy odloží, aby se předešlo krádežím nebo poškození? Co si budeme povídat, ani ty šatny nejsou kdovíjaké zabezpečení. Takže nechávat mobil v šatně, nebo v tašce ve třídě také asi nic nevyřeší.
Myslím, že podobné riziko tu bude vždy, jakmile žák vkročí se zařízením do školy, ať už ho používá/smí používat, nebo ne.

Proto nejdeme cestou zákazu, stejně to budou nosit, jen v té družině chceme ten atraktivní program, aby neutíkali k plackám a mobilům. To, že si to přinesli, to je jejich odpovědnost.

Súhlasím, že deťom treba ponúknuť atraktívny program. U nás sa o to snažme najmä cez voľné hodiny a keď deti čakajú na autobusy. Počas pekného počasia je to jednoduchšie, lebo v krabici na chodbe je stále niekoľko futbalových, volejbalových a basketbalových lôpt, ktoré si deti môžu vziať a hrať sa. Horšie je to v zimnom sychravom období. Čiastočne to riešime školskou knižnicou. Aké máte ďalšie nápady?

Chtěla bych se s vámi podělit o jednu zkušenost, která mě trochu zaskočila. Učím informatiku nejstarší žáky u nás ve škole (8.9.tř ZŠ praktické - dnes lehké mentální postižení, od září 2016 žáci "s potřebou podpory druhého stupně" ). Většina těchto dětí je z rodin, kde nemají peníze nazbyt. Jejich telefony (případně tablety) patří k těm levnějším a mnoho toho neumí, případně se do nich nic nevejde.
Celkem běžně používáme školní iPady, nejen v Informatice. Po počátečním nadšení a chuti dělat všechno, co jsem naplánovala, začali někteří z nich dávat poměrně razantním způsobem najevo nechuť, když byly iPady znovu na programu (pracujeme i na PC). Nechápala jsem, co se děje, kde dělám chybu, snažila jsem se vysvětlovat, proč se co učíme a jak se jim to může hodit. (Mimochodem není úplně jednoduché vysvětlovat smysl například prezentací někomu, kdo se v lepším případě bude živit jako přidavač).
Po nějaké době byl ten "komunikačně a sociálně nejzdatnější" schopen zformulovat důvod: oni nikdy nebudou mít ipad (ani jiný dobrý tablet) a tak nemá cenu aby s ním pracovali (v jejich podání to znělo daleko víc frustrovaně a agresivně).
Od té doby ještě víc přemýšlím nad smyslem, proč a jak iPady zařadit, snažím se hledat aktivity, které i pro ně budou užitečné, případně používat aplikace, které fungují i na PC, vysvětlovat... Jde to těžko.
I ve vašich třídách jsou žáci, kterým to moc nemyslí nebo jsou z chudých rodin. Setkali jste se s něčím podobným? Prohlubuje používání mobilních technologií nebo systém BYOD větší uvědomování si sociálních (mentálních) rozdílů? Co s tím?

Podělíš se o výsledky? Jsem velice zvědavá jak to dopadne.

Ivo, určitě se podělím, ještě je krátká doba na vyhodnocení. A také se musím dostat na hospitaci do školní družiny.

Tak to jsem jim teď zavařila