Lenka Říhová píše:
.. jednu zkušenost, která mě trochu zaskočila... Po počátečním nadšení a chuti dělat všechno, co jsem naplánovala, začali někteří z nich dávat poměrně razantním způsobem najevo nechuť, když byly iPady znovu na programu ... oni nikdy nebudou mít ipad (ani jiný dobrý tablet) a tak nemá cenu aby s ním pracovali (v jejich podání to znělo daleko víc frustrovaně a agresivně).
Lenko, tohle je i v jiných předmětech. Na středním odborném učilišti žáci s okázalou nechutí bojkotují přesná laboratorní měření s krásnými, moderními a přesnými přístroji, které jinde neuvidí, protože jsou podle nich zbytečně vědecká a nikdy je nebudou potřebovat, ale jakmile si mají změřit něco, co je pro ně přímo použitelné, například měření nabíjení akumulátoru do auta nebo baterie, včetně křivky, změřit si výkon zesilovače, apod., je to pro ně zajímavé.
Němčina (a podobně i ostatní jazyky) a gramatika je nebaví až do okamžiku, kdy se naskytne příležitost jazyk použít, buď s vidinou nastoupení do firmy s takto hovořící zemí původu, nebo pro práci nebo cestování do takto hovořící země.
V předmětech IT žáky zajímá pouze to, co je pro ně použitelné, hlavně zábava - kopírování CD, DVD, instalace různého software, her, domácí wifi, úpravy fotografií a vkládání na web, legrační otitulkování videí, apod. Ale že se by někdo chtěl zabývat něčím složitějším, třeba i jednoduchým programováním, které ihned v praxi nepoužije, je vzácností.
Při výuce základů tvorby webových stránek i žáci ZŠ mohou být nadšení a úspěšní, až do okamžiku, kdy pocítí marnost a zbytečnost své snahy se to učit, i kdyby jim to mělo prospět. Jednak vidí meze svých schopností a meze využití toho, co se učí.
