Pavlína Hublová píše:
Michal Kaderka píše:
Pokud bychom omezili výstupy jen na nekomerční využití, budeme za chvíli řešit problém, co je onou komercí.
Za komerční použití považuji to, pokud někdo materiál vezme a začne ho prodávat, nebo z něj udělá sborník/pracovní sešit, ze kterého mu pak plynou zisky (a materiál tak není volně dostupný bez úplaty).
Právně vzato ta hranice není zrovna jednoduchá. Hlavně ale: jaký je přínos nepovolení komerčního využití, jaká je nevýhoda jeho povolení?
V příkladu s prodejem sborníku/prac. sešitu atd. je přeci zásadní rozdíl ten, že pokud nepovolím komerční využití, tak ten sborník vůbec nevznikne. Leda bychom ho zaplatili opět všichni, z veřejných prostředků. Přitom je o něj zájem takový, že je někdo dokonce ochoten platit. A kdo platit nechce či nemůže, má materiály k dispozici online.
Když vytvořím materiál a nepovolím komerční využití, tak tím mj. zabráním tomu, aby ho někdo ve větším nákladu (tzn. levněji) vytisknul. Proč totiž riskovat popotahovačky o tom, jestli pak vybraný příspěvek jen pokryl náklady, a kolik si smí vyplatit sobě za strávený čas.
Povolením komerčního využití přece autor o nic nepřichází. Autorskou práci má zaplacenu a další využití může realizovat sám (a když ne, tak taky o nic nepřichází). Aby byl materiál využitelný komerčně, musí se objevit nějaká přidaná hodnota, jinak by stačilo stáhnout materiál původní. Pořád nevidím důvod, proč by ta přidaná hodnota neměla být zaplacena. Z hlediska státu mi připadá jednoznačně užitečnější podporovat povolení komerčního využití.