Milé kolegyně a milí kolegové,

na stránkách Metodického portálu byla uveřejněna zajímavá anketa obsahující dotazník, který mapuje, v jakých oblastech by si přáli být učitelé v ICT problematice vzděláváni.

Dotazník není dlouhý, stojí za to si na něj udělat čas .

A tak mi dovolte lehce provokativní otázku - chtějí se vůbec učitelé vzdělávat v ICT? Mají pocit, že ICT ve škole pro výuku svých žáků potřebují? Jaká je situace na vaší škole? Kteří učitelé převládají?

Prošel jsem si dnes všechny příspěvky fóra Technologie ve škole. A jsem dost smutný. Nechci vám nějak narušovat "vaše kruhy", ale musím konstatovat, že na mnohé otázky zde pokládané jsou odpovědi známé. Většina je však bohužel špatně položena. V zásadě si umím představit, že dnešní učitel řeší, stejně jako před 20 lety, problém, jak udělat test s výběrovými odpověďmi. Nebo že si vyměňuje zkušenosti, jak nacpat 30 žáků na češtinu do poč. učebny se 17 počítači.

Co mě skličuje, je to, že si nikdo z přítomných, zdá se, neuvědomuje, že tyto problémy, ač vycházejí z praxe našich škol, jsou do značné míry spojeny s překonaným způsobem myšlení. A to máme nepochybně co do činění s učiteli pokrokovými, aktivními a toužícími po poznání. Z toho mi vychází, že školení je asi na místě. Otázkou je, zda to školení má být zaměřeno tak, jak si naši učitelé sami přejí???

Dobrý den,
se vší úctou, já tomu nějak nerozumím. Bořivoji, prosím, nemohl byste mi vysvětlit, jak souvisí problém, jak nacpat 30 žáků do učebny s 17 s překonaným způsobem myšlení? Jaké otázky si mám klást a jak?

Je to skutečně obtížně pochopitelné. Přišlo mi líto, že v celé rozvětvené diskuzi není ani jedna zmínka či odkaz na Učitelského spomocníka, který se danou problematikou naplno zabývá. Odvodil jsem si z toho, že to, o čem píšeme, učitele vlastně nezajímá. Z mého úhlu pohledu by to znamenalo, že potřebují školení, jehož obsah by jim měl připravit někdo jiný. Samozřejmě se též mohu mýlit? Nevím!
Myslíte, že byste si mohli najít trochu času a přečíst si posledních pár příspěvků Spomocníka (http://www.spomocnik.cz/) a dát mi vědět, zda vám připadají k věci a zda ve vás vyvolávají nějaké otázky? A zda byste se chtěli školit v duchu, který přináší? Domnívám se, že otázky, které navozuje jsou dost odlišné od těch, které řešíte v současné praxi.
Měl jsem strach, že když to napíšu rovnou tak, jako teď, budu vypadat příliš domýšlivě. Nejspíše jsem se tomu ale stejně nevyhnul. Omlouvám se!

Nejdřív děkuji za vysvětlení. Několik příspěvků ze Spomocníka jsem přečetla. Třeba ten (myslím poslední) článek o fungování škol, zavřených kvůli chřipce, na dálku, se mi moc líbil. Ale spíš než otázky ve mě vyvolával představy, jak by to probíhalo tady. Nájezdy rodičů na školu - kde mám vzít počítač, připojení k internetu, domů jako? no, to teda ne. Učitelé by asi museli být ve škole - reakce mých kolegů, že si přece nebudou platit doma připojení, když ho mají zadarmo ve škole - to naznačují.
Máte pravdu, otázky, které se v článcích Spomocníka objevují jsou opravdu jiné, než ty, které se objevují tady v diskuzi. Budu je ráda číst, kvůli sobě, kvůli tomu, že nakouknu pod pokličku někomu jinému. Ale všechno mi tam zní spíš jako hudba budoucnosti. A já si musím vystačit s možnostmi, které mám (respektive nemám) tady a teď.
Jestli jsem byla moc upřímná, tak se omlouvám zase já.

Dobrý den,
dovolím si citovat z rok starého článku Sedm mýtů o informatice a ICT ve vzdělávání (http://old.rvp.cz/clanek/6/2747), kde jsou důvody zásadního nepochopení významu ICT pro další podporu vzdělávání z několika pohledů rozebrán. Jeden z nich je:

Tento vývoj v České republice symbolizuje jeden z dalších problémů našeho školství - reforma si vytvořila své ikony, ke kterým vzhlíží. Ty mezi sebou bohužel nemají nikoho, kdo by spatřoval v technologiích zásadní prostředek pro změnu vzdělávání.

To je obzvláště pikantní v situaci, kdy se v zahraničí prosazuje moderní vzdělávací teorie konektivismu, někdy též označovaná jako School 3.0 apod. Ten je vlastně jakousi reflexí všudypřítomného digitálního boomu, který za posledních pár let ve vyspělých zemích nastal, do konstruktivismu - tedy vzdělávací teorie, na níž jsou postaveny české rámcové vzdělávací programy. Ačkoli jsou myšlenky RVP obsažené v dnes již legendární Bílé knize profesora Kotáska stále svěží, od roku jejich sepsání uběhlo již téměř osm let.

Přičítat vinu (pouze) představitelům reformní pedagogiky by ale určitě nebylo korektní. Propagátorům ICT ve vzdělávání se nedaří přesvědčovat ostatní pedagogy a hlavně rozhodující činitele o možném potenciálu ICT. Obecně máme v Česku málo výrazných osobností, které by se o to ve větším měřítku pokoušely. V této oblasti téměř neexistují neziskové organizace, které by se na tuto problematiku na celostátní úrovni zaměřovaly (nízká angažovanost pedagogů v odborných asociacích a uskupeních ale není pouze problémem ICT).

Těch důvodů je skutečně více. Kolegou Brdičkou zmiňované nepochopení/nedocenění (nejen) aktivních učitelů významu ICT je o to víc zarážející, že způsoby využívání popisované například na stránkách výborného Spomocníka jsou ve shodě s probíhající kurikulární reformou. Pokud se nám nedaří přesvědčit špičky zabývající se vzdělávací politikou státu (viz další kapitolka zmíněného článku s názvem. Stát významně podporuje ICT), nezbývá nám nic jiného, nežli působit přímo na učitele. A tam vidím hlavní tah na branku ve školeních prezenčního charakteru, kde budou příklady dobré praxe šířeny dále - proto ten zmiňovaný dotazník na stránkách Metodického portálu. Snad se časem podaří vzdělávací semináře překlopit i do podoby on-line seminářů/webinářů, ale v současné době jsem k jejich využívání pro hlavní proudu spíše skeptický.

Prostě musíme působit pomalu, představovat příklady dobré praxe a zejm. jejich praktickou aplikaci ve školní praxi. Nejde totiž jen o samotné využívání počítačů, ale o zcela nový pohled na vzdělávání. Ale ten není jednoduché popsat v jednom odstavci, naštěstí tu od toho je Spomocník ,

ON

Ha, zdá se, že jsem se nějak záhadně před odesláním minulého příspěvku odhlásil.
K výše uvedenému příspěvku se hrdě hlásím.
Ondřej Neumajer

Nestrašte!
Myslím, že budoucnost je doslova na dosah. Jaké že Vám chybí možnosti? Asi jen čas, ne?

Z našich diskuzí a přítomnosti zde myslím musí být zřejmé, že ochota a chuť se vzdělávat nejen v ICT je jednou z našich základních potřeb. Zajímalo by mě, nakolik jsou odborníci zabývající se ICT na Učitelském spomocníkovi, spjatí s praxí na běžných základních školách. Teoretické příspěvky jsou většinou velmi zajímavé (ač občas prokládané pro mě ne zcela srozumitelnými odbornými termíny), ale jenom samotná orientace ve všech užitečných tématech na webu zabere obrovské mnnožství času. A ten my potřebujeme nejvíc na přípravu pro tu běžnou mravenčí práci s dětmi .

Osobně si myslím, že potenciál ICT ve školství je velký a školení v této oblasti je velmi potřebné. Já se těším na vaši nabídku a děkuji za ni.

Myslím, že jste (patrně nevědomky) popsala jeden z důvodů, který zamezuje rychlejšímu pochopení významu technologií pro vzdělávání.

Schválně jsem se teď podíval na poslední články na Spomocníku. Můžete prosím uvést, které z nich považujete za teoretické? Autoři v nich zpravidla ukazují zajímavý příklad dobré praxe ze zahraničí. V některých případech jde skutečně o výsledky výzkumu, ovšem tento výzkum je téměř vždy empirický, tedy z prostředí škol a výsledky se vztahují k chování učitelů a žáků. Čili opět jakási zobecněná praxe. Je toto ta hranice, která dělí praxi od teorie?

Pokud to dobře chápu, tak chcete poukázat na to, že příspěvky na Spomocníku nejsou příklady, které učitel vezme a ihned použije v praxi. To máte zcela jistě pravdu. Od toho ovšem Spomocník není, od toho jsou např. DUMy na tomto Metodickém portálu. Naopak to, proč je Spomocník odbornou veřejností vyzdvihován, jsou jeho přesahy přes hranice a především důležitý nadhled, který dává dané příklady z praxe do kontextu.

Děkuji za Váš příspěvek.

Pěkná den
ON