Hezký den,
při své práci si tuto otázku kladu často a sama jako bývalý učitel jsem s ní byla konfrontována.

K tomuto tématu mě inspirovala ukázka z knihy Karla Starého: Učitelé učitelů (Portál 2008), kterou jsem našla na Učitelských listech ZDE.

Zaujala mě dosti kritická slova na adresu ochoty učitelů vzdělávat se:
Profesní rigidita vede k odmítání dalšího vzdělávání. Také konzervativnost projevující se zvláště u starších učitelů v odporu vůči změnám, je bariérou dalšího vzdělávání. Inovace ve výchově, vzdělávání a školství nejsou těmito učiteli akceptovány, spíše trpně snášeny.

Neochota vzdělávat se vyplývá převážně z neexistence systémového řešení dalšího vzdělávání, profesního rozvoje a kariéry, spolu s hodnocením učitelů a jejich odměňováním. Učitelé jsou demotivováni a je pak těžké je přesvědčit o důležitosti a přínosu jejich dalšího vzdělávání.

Jednou z bariér ve vzdělávání učitelů je také neochota projevit se před svými kolegy. Učitelé na jedné straně předstupují před žáky a rodiče bez problémů a zábran a profesionálně komunikují a vystupují. (...)

Ještě stojí za zmínku změna chování některých učitelů v situaci, kdy jsou účastníky vzdělávání. Podvědomě přejímají model chování svých žáků a to kupodivu neukázněných. Vyrušování, nedochvilnost, neplnění úkolů, vykřikování, nemístná kritičnost, výmluvy, někdy i vulgarita se mohou projevit u jednotlivců.

Domníváte se i vy, že řada učitelů není ochotna se dále vzdělávat?
V čem vidíte příčiny tohoto stavu?

Dobrý den,
nejprve bych se vyjádřila k citaci: TAK TO JE VÁŽNĚ PRAVDA. Lektoruji a vím. Jistě, nelze házet všechny do jednoho pytle...
Jestliže se učitel přihlásil ze zájmu, pak "saje jak houba" a ochotně spolupracuje. Bohužel se stále ještě setkávám s učiteli, kteří tímto absolvují "nepovinně povinnou" akci a nám, nevinným lektorům, to dávají pořádně vyžrat. To je potom "radost" vést takový seminář/kurz. A to stačí jeden "rušič" a jdete domů úplně vyšťavení!

Myslím, že tady pláčeme na špatném hrobě. Předpokládám, že všichni, co se tu (skoro) pravidelně scházíme, nemáme s přijímáním jiných nápadů, metod a postupů sebemenší problém. Co víc, my takové situace vyhledáváme!
Kdybych však měla odhadnout v procentech, kolik učitelů z mé školy vyhledává pravidelně nějaká školení, pak bych se zastavila asi tak na 12%, což v mých počtech dělá 3 učitele.

Jednou to zajímavě shrnula kolegyně: "Angažuji se jen do výše svého platu." Řekla bych, že vystihla jeden z odstavců citovaných z Učitelských novin...

Myslím, že většina učitelů se chce vzdělávat. Ale bohužel často nemohou, protože se kurzy konají dopoledne a ředitel nemá dost prostředků na zajištění suplování. Kurzy také nejsou zadarmo a peněz na vzdělávání mají školy stále méně a méně. Každá solidní firma pošle své zaměstnance na školení, to mu zaplatí, zaplatí mu diety, cestovné, případné přesčasové hodiny. Ani na to školy nemají. Proč by si to vše měl učitel platit ze svého? Je přece také zaměstnanec a má také na vše jmenované nárok. No a pokud je to pak ještě tak, že si musí hodiny, které bude na kurzu, nadučit, pak to nadšení do vzdělávání podle toho vypadá.

Jistě se objevuje obojí typ učitelů, ale v mém okolí spíš (ne všichni) ti konzervativní a neochotní se vzdělávat. Na školení jedou, jen když je dopoledne během školního vyučování, nikdo nejede např. na PAU ve Velkých Němčicích. Týká se to i čtení odborné literatury. Když si ode mě někdo půjčí knížku z učitelské knihovny, tak jen proto, aby něco doslova opsali. Dokonce občas na adresu mé knihovny utrousí i nějaký ten vulgární výraz. Když vezmu do ruky knihu, jsem postižená. Nejsem schopná jim vysvětlit Bloomovu taxonomii nebo smysl klíčových kompetencí. Z mého okolí nejvíce využívá DUM můj šestiletý syn (pro předškoláky).

Omlouvám se všech učitelům, kterých se to netýká.

Na jednu stranu dává smysl. co píše pan Makovský, na druhou stranu jsou ale také firmy, a funguje to běžně, které prostě zaměstnanci řeknou: "Tady je nová technologie - jdi na školení, musíš se to naučit. My ti jej sice zaplatíme, ale ty se to zase musíš v co nejkratším čase naučit a pak to používat, nebo to dokonce naučit ostatní. Jinak tady nemůžeš dál pracovat."
Zkuste tohle říct v běžné škole učiteli... Má to samozřejmě různá ALE, finanční atd. Ale - nevymlouváme se jen na něco stále?

Ještě by mě zajímalo, zda to je skutečně tak, že ten nárok učit se něco nového, nemáme mít sami v sobě, ale že to začne fungovat, až když nás někam vyšle zaměstnavatel. Co myslíte?

Už pěkně dávno napsal Ondřej Hausenblas věty, které si stále pamatuji, parafrázuji: kdyby vás chtěl lékař léčit metodami, které se používaly před 50 lety, asi byste k němu nešli. A učitelé to tak klidně dělají... Samozřejmě nechci zobecňovat, ale není na tom něco pravdy?

Myslím, že peníze nejsou až zas takovým problémem. Větší překážkou je, že ještě stále na většině škol je výhodnější být průměrným učitelem, který nevyčuhuje (...a nikam se moc necpe, např. na nějaká školení), než jít vpředu, ukazovat směr a nabízet netradiční cokoli.

Přeci jenom "ženský kolektiv"... známe to. Není lehké zůstat sám - sice být v nějakém ohledu jiný (možná i lepší) než ostatní - ale pořád být sám. Protože kdo se bude paktovat s tou, co pořád něco podniká?
A čím že tato "podnikavá" dráždí? Ukazuje, že by šlo dělat víc anebo jinak. A to znamená, že poukazuje na ty co dělají méně anebo stále stejně (už 10 - 20 - 30... let).
Ale abych jen nekřivdila... Mám kolegyni, která by si klidně mohla užívat důchodu. Místo toho jde s námi do každé hlouposti, kterou si vymyslíme. Jen tak trochu zmírňuje naše nadšení do únosných mezí - a má na to, samozřejmě, nárok. A my si jí vážíme, proto ji soustředěně posloucháme a snažíme se najít kompromis mezi naším nadšením a jejími zkušenostmi.

Zpět k tématu...
Je třeba si zvolit: práce (včetně dalšího vzdělávání) nebo kolektiv. Oboje není v našem podnebném pásu možné.

Nebo na to máte jiný názor?

V naší škole se na prostředcích na DVVP nešetří .. pravda tu a tam má někdo školení jako samoplátce (třeba to jedno z deseti), ale jinak sahá ředitelka i do jiných částí rozpočtu, aby vzdělávání umožnila a zaplatila

naštěstí hodně kurzů teď probíhá v odpoledních hodinách, takže provoz školy je narušen jen občasnými přesuny a výměnami hodin

Dobrý večer,
jsme malá škola, učitelé mají zájem o další vzdělávání. Nejvíce je zajímají nové metody výuky. Sami si semináře a kurzy, které by zkvalitnili jejich práci vyhledávají na internetu. Malé odpolední kurzy si financují většinou sami, finančně náročnější jdou na účet školy. Na vzdělávání dáváme poměrně více než v předcházejících letech, něco se nám daří hradit pomocí projektů.Finance je jedna věc, ale co považuji za nejdůležitější zájem učitele. Pokud je, najdou se i penízky
Irena

Se zájmem jsem si přečetla příspěvky na téma: Jsou učitelé ochotni se vzdělávat? Argument, že to přece patří k profesní náplni neboli přímo pracovním povinnostem jsem v kolektivu mých 6 kolegyň nemusela nikdy ani použít. Jako malá škola jsme byli v uplynulých několika letech dokonce zvýhodněni a peněz na DVPP bylo dost. Umožnilo nám to projít určitými druhy školení (prožitková pedagogika, kritické myšlení, kursy emoční inteligence aj.) dokonce jako kolektiv, což je ideální, protože se pak lépe dá spolupracovat na koncepci ŠVP. Myslím, že s člověkem neochotným pracovat na svém rozvoji bych se velmi rychle "rozloučila". Chápu, že pro některé z Vás musí být těžké pracovat mezi lidmi, kde aktivita je důvodem k nesnášenlivosti a odsudku těch pohodlných. Bohužel znám ve svém okolí i ředitele, kteří nevidí rádi snahu některých podřízených a "hlad po nových věcech", protože to mnohdy vyžaduje určitou aktivitu i od nich samých a nedejbože se může stát, že bude někdo chytřejší než oni. K tomu se nedá říct nic jiného než - Vydržet !!!
A ještě k příspěvku, jak dokážou být učitelé nevděční posluchači. Tam jde myslím také o to se zamyslet tak, jak to člověk dělá u žáků a zeptat se, proč vyrušují a zlobí? Někdy to může být i tím, že je lektor nedokázal zaujmout a prostě a jednoduše byl špatný. Sama jsem několik takových seminářů také zažila a patřím k těm, kteří sice nevyrušují, za vyrušující kolegy se stydí, ale z takového semináře po první přestávce odejdu.

Jako účastník mnoha kurzů a zároveň lektor se domnívám, že příčina může být na obou stranách. Pokud se týká lektora může to být tím, že je "nekvalitní", ale také tím, že nedostatečně prodiskutoval s účastníky "zakázku": co vlastně od školení očekávají. Pro lektora je těžké odhadnout úroveň budoucích účastníků: chtějí základní seznámení s tématem - pak by to měla být přednáška. Chtějí si věci vyzkoušet a potřebují získat zkušenosti - pak by to měl být seminář. Mají již zkušenosti, chtějí si je s ostatními vyměnit - pak by to měl být workshop nebo mentoring. Proto je důležité se zadavatelem jasně formulovat cíle případného semináře.
Pokud se týká účastníků, může být příčina takového chování v obyčejném nezájmu (ředitel mne sem poslal), také v tom, že špatně pochopili anotaci kurzu a "minuli" se s lektorem v tom, co vlastně od semináře očekávali. Pak jsou také "seminární stíhači". Jsou to kolegové, kteří navštíví mnoho seminářů, ale protože nemají sami v sobě jasno, aplikace do jejich konkrétní práce někdy pokulhává.
Cestu ke zkvalitnění vidím ve dvou věcech:
1. jasně formulované cíle vzdělávací cíle na straně učitele, popřípadě ředitele
2. Srozumitelně napsaná anotace kurzu a dobře prodiskutované zadání od zadavatele kurzu.