Lucie Slejšková píše:
Myslíte, že by se dalo něco takové dělat i v pedagogických sborech? Něco jako setkávat se čas od času společně nad problémy, které učitele trápí? A byli by učitelé mezi sebou vůbec otevření a ochotní o těchto často citlivých věcech mluvit?
Je to hodně těžké. Projevilo se to už např. při tvorbě švp. Kdo chce se svém volnu ještě trčet ve škole a věnovat se práci? Snad akorát nějaký ten PEPOUŠ
Ale co ostatní?
Tady by to bylo asi hodně podobné.
Každý si představuje své 100 % zapojení do pracovního procesu jinak. Někdo obchází kurzy a dělá si "čárky na pažbu", někdo organizuje projekty pro svou třídu (jen a jen pro ni), někdo "pracuje do výše svého platu", někdo pracuje, seč mu síly stačí a je vyšťavený na konci každého dne, ačkoli to navenek vůbec není vidět,... Jak potom takové pohledy na pracovní aktivitu skloubit?
Jediné řešení vidím v tvrdé pěsti vedení (nadšení učitelé, jedna desetina pedagogického sboru, nedokážou nic). Nepopulární, ale asi to jinak nepůjde. Jinými slovy - přátelsky si podiskutovat půjde pouze na příkaz. Možná časem učitelé zjistí výhody, které pro ně z těchto "komunitních kruhů" plynou a budou je přijímat s větším nadšením. Ale to je běh na dlouhou trať.
Po prvních rozpacích a při profesionálním vedení takových schůzek si dovedu představit, že se vyjasní spousta věcí, učitelé prohlédnou a pomaloučku budou ochotni více spolupracovat, předávat si nápady apod.
Pak už jen zamáváme nějakému syndromu vyhoření, protože se budeme "zapalovat" společně a svépomocí.