Ondřej Blažek píše:
Pane Sotoláři, ale on je ten esej skutečně velmi přesvědčivý. Četl jste ho? Pokud se zamyslím nad tím, z jakých předmětů jsem si odnesl nejvíc, tak to byly ty, kde probíhal ten dnes zavrhovaný dril. Teze, že výběr informací, jejich zpřehlednění a poutavého předání žákům je hlavním úkolem učitele, mi přijde pravdivá. Čím lépe to umí, tím je lepší učitel. Práce na různých projektech (jako třeba v dějepisu), kterou podporuje RVP, skutečně nevede k získání povědomí o dějinách, jen k získání oněch kompetencí či dovedností, které Hannah Arendtové kritizuje.
Pane Blažku, díky za zajímavý impuls. Esej Hannah Arendtové je velmi zajímavý a znovu si jej pečlivě přečtu. Ale jeho první vydání bylo v roce 1954. Za tu dobu došlo k velkému rozmachu znalostí o fungování mozku a ty hovoří více ve prospěch takových metod, kdy jsou žáci přeci jen více zapojeni do výuky než jen pasivním poslechem. Viz např. Vester, Frederic. Myslet, učit se ... a zapomínat. Plzeň, Fraus, 1999.
Jsou projekty a projekty. Pokud je to projekt, který si žáci sami rozhodnou a zkoumají do hloubky určitou historickou dobu, tak to snad není tak zavrženíhodné, nemyslíte? Jde tedy spíše o dovednost zadávat projekt. Ale souhlasím s tím, že musí být zapálený učitel, který pro obor zapálí žáky.