Řekla bych, že letos jsme vyrazili mimo domeček skoro na poslední chvíli. Ono je kolem něj pořád co dělat. Vyrazili jsme na pár dní do Tcháňatova, což je v našem podání Dvůr Králové nad Labem. A protože se o nás moc hezky starali, bylo třeba neustále doplňovanou energii rychle zase vydávat, jinak bychom po pár dnech přijeli domů jako 4 dělové koule.
Naštěstí i naše krátkonohé děti vydrží ťapkat .. a hlavně .. hledání pokladu je přece taaaaak zajímavé. Odlovili jsme tedy pár kešek městských a pak došlo i na ty, které byly kousek dál.
Slučí kameny jsou úžasné. Jen ta vyhlídka už dávno není vyhlídka.
Příloha:
sluci_kameny.jpg
Kousek dál jsme ještě potkali Budhovy kameny .. ovšem tam nám dojem kazilo osazenstvo nedalekého tábora, které si tam jednak udělalo z jednoho balvanu lezeckou stěnu a jednak tam řvalo a lítalo .. no přesně tak, jak se to v lese dělat nemá.
Náladu mi spravilo Hájemství - areál enviroenmentální výchovy s hřištěm a arboretem a keltským stromovým kalendářem. Svoji osiku jsem našla až těsně před odchodem. Honzík pořídil tuhle fotku se svým tisem (speciálně pro Jarku P.) .. mimochodem .. je vytrvalý, nústupný a tvrdý
Příloha:
bez_klepani.jpg
(Přesvědčovali mě, že už jsem tam byla .. já tvrdila, že ne .. a pak se ukázalo, že tam opravdu byli loni beze mě, protože já tou dobou koukala z kopce nad Vsetínem
)
