Ahojky, děvčata ( a možná chlapci ),

včera jsme měli pohřeb v rodině. Bylo to na Slovensku a, upřímně řečeno, něco takového jsem opravdu nezažila. Vše se odehrávalo v církevním duchu, což by mi vůbec nevadilo. Ale připadala jsem si jako ne na pohřbu, ale na agitaci do církve. Přítomní se nic nedozvěděli o nebožce, ale zato už budou vědět, že není důležité být hodný a dobrý k lidem, ale důležitější je chodit v neděli na mši. Jen takoví budou spaseni a dostanou se do nebe. Omlouvám se, že se takto svěřuji, ale jsem tak rozčílená z toho všeho, že to musím nějak ze sebe dostat. Nemám nic proti věřícím lidem, to ani náhodou! Ale ať mne nikdo do ničeho nenutí!!! Já si nosím svého Boha v srdci a budu si věřit v co chci a ne v to, co mi předkládají. Ještě jednou se omlouvám, ale trochu se mi ulevilo. Dík.

Prosím, nemusíte reagovat. Ale stejně by mně zajímalo, jestli má někdo podobnou zkušenost.

Bohunko,
já jsem věřící jen proto, že mě do toho prarodiče nutili, ale drsně nutili a to nejsem sama, to je nešvar v celé naší obci a myslím, že i ve více obcích. Chodím do kostela, jen když je mše za někoho z rodiny, protože by se se mnou pak babičky nebavily. (Zajímavé, že můj manžel nejde a nic se neděje. No hold někdo musí být tím...) Když jsem byla naposledy, dozvěděla jsem se, že celosvětová finanční krize vznikla vlastně z toho, že se lidé málo modlí
Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo odejít domů. Byl to hrozný pocit. Absolutně s něčím nesouhlasit, ale muset to poslouchat, abych nezklamala rodinu. Hrůza.
Chodit do kostela mi nevydí. Dokonce mám občas potřebu tam jít. Nebo do cizího kostela podívat se na interiér a vůbec o Vánocích to má své kouzlo, to jo, ale to nucení za dětství mě ještě více od víry v Boha odradilo.
Petra Stan

P.S. Doufejme, že jsme teď nikoho nerozčílily.

Tak já mám opačnou zkušenost. Asi před rokem jsem byla pozvaná na křtiny. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, myslela jsem, že se děťátko polije nějakou vodou - z toho je vidět, že i já nejsem věřící - a jde se domů.
Skoro to tak bylo, ale před tím proběhla celá mše a byla moc hezká, farář rozumně mluvil, tak civilně, o běžných věcech života, nikdo nehonil menší děti, která sem tam pobíhaly, k samotnému křtu byly všechny děti pozvané, prý, že by mohly v případě nutnosti faráře zastoupit... Sumasumárum, strávila jsem v tom kostele celé dopoledne a od té doby už několikrát mě napadlo, že bych si to docela ráda zopakovala.

Ahoj všem,
Bohunko, mám také jednu zkušenost se slovenským kostelem. Manželova rodina pochází zo Slovenska a tak jsme jednou byli pozváni na svatbu jeho sestřenice. Byla to taková ta obří svatba na které znáte asi tak 10% účastníků, celá svatba pro mě byla úžasný zážitek (průvod obcí, atd.) hodně si zakládají na tradici, ale můj smích mě přešel v kostele . Strávili jsme tam asi hodinu, kde jsme si, asi tak ve dvou minutových invervalech, neustále museli sedat a stoupat , včetně ženicha a nevěsty, kdybych to měla absolvovat já jako nevěsta, tak radši zůstanu svobodná do konce života. A jediné co si pamatuji z řeči oddávajícího bylo: "ALELUJA"
Péťo, musím říct, že v naší vesnici, je také velmi milý pan farář, zajdeme s manželem do kostela vždy na vánoční mši a koncert a musím říct, že odtamtud vždy odcházíme takoví spokojení. A řeč pana faráře vůbec není zaměřena na lapání dalších věřících, ale mluví o běžných věcech, je milý, vstřícný a občas i vtipný , já osobně věřící nejsem (i když věřím v leccos), ale vždy když přijdu do nějakého kostela, tak v sobě cítím takovou pokoru, nebo nevím jak bych to nazvala, snad respekt
Máte to taky tak

Ahojky, děvčata,
nečekala jsem, že se někdo "chytne" na církevní téma. Dokonce jsem měla v práci výčitky, že jsem vůbec něco takového poslala. Ale teď jsem ráda. Utvrdila jsem se v tom, že jsme asi všechny stejné. Rády zajdeme do kostela, ale proto, že chceme, že tam cítíme klid, harmonii, pokoru. Ale věříme ve svého boha (Boha?). Děkuji, pomohly jste mi. Opět jsem dospěla k tomu, že vše je o lidech. Je farář a farář. Je člověk a člověk .

Přesně to jsem chtěla napsat. Jak na nás kostel a celá mše zapůsobí, je jen a jen na faráři.
Mějte se Petra

Ahojte,omlouvám se, ale neumím zaslat foto(5o letá baba), ale určitě jste si povšimly,že píšu,seč mohu- když mi to muž a syn dovolí...Já byla už na 3 pohřbech v Tepličce u Žiliny, odkud pochází manžel.Mají ve zvyku vystavovat své zesnulé.Nechtíc jsem musela vidět tchýni, po 2letech švagra a letos v únoru 2.švagra,ale protože jsme byli výborní kamarádi a byl mladší o 6let,připadlo mi to,jako povinnost.Musím uznat, že jsem u nebožtíka strávila skoro hodinu a vzpomínala na radostné a úsměvné chvíle, nemohla jsem se smířit s myšlenkou, že už si nezatančíme apod.Velmi mne jeho předčasná a nesmyslná smrt zasáhla ( prasklý žalud. vřed.).Ale uvědomila jsem si,jak je život krátký a více si ho užívám.Bohunko, shoduji se sVámi, že farář nemluvil o jeho životě a rodině,spíše vedl nicneříkající monolog o úpadku morálky a honbou za penězi a dokonce o globálním oteplování.Připadlo mi to chvílemi,jako znevážení smutku a tragédie rodiny,včetně vdovy s 2 dětmi,o nichž nebyla ani zmínka.Zkrátka i církev spěje ke globálnímu úpadku a plně schvaluji názory J.Husa.
PS:Souhlasím s názorem, že každý má svého Boha v sobě a zodpovídá pouze za sebe.klidný večer všem a hezké spaní.

Romano, vpadám do tématu nevhodně, ale když se zkusíte zaregistrovat, pomohu vám pak i s fotkou. Vsadím boty, že to zvládneme
Lenka

Krásné dopoledne!

K vašemu "církevnímu" tématu: osobně nejsem věřící, ale do kostela si ráda zajdu, dýchá tam na mne ta starodávná atmosféra. Ale musím říct, že jsem byla na pohřbu, kde farář mluvil hrozně hezky, opravdu věnoval řeč pozůstalým, shrnul život a činy zemřelého a bylo to hrozně dojemné. A přitom ta řeč jistě nebyla lehká na přípravu, byl to pohřeb mého 20 letého kamaráda, který vyskočil z vlaku a pak ještě ležel dlouho v komatu. Ale pan farář se k tomu postavil opravdu s citem.

Musím se tedy přiklonit k tomu, že hodně záleží na faráři, jestli dovede oslovit třeba i ateistu.



No a trošku z veselejšího soudku: Omlouvám se, že jsem tu teď asi týden a něco nebyla, ale mám dobrou zprávu - už mám zdárně po státnicích


Hezký den!
Klára

Kláro, vivat, přijměte mnohé gratulace! Jak se cítíte?
Lenka