Zdravím všechny diskutující.
Alternativní vnímám jako "odlišný od hlavního proudu". Takže učitel může používat alternativní metody ve výuce. Ve chvíli, kdy tyto metody používá převládající většina učitelů na škole, bych byla ochotna mluvit o alternativní škole.
Problémem je (a už to tu zaznělo), že většinou se jedná o aktivitu buď vedení nebo malé skupinky aktivistů. A i když si tato škola dá do názvu "alternativní", já ji za takovou nepovažuji.
Další nejasnost vidím v tom, že pokud je metoda zajímavá a funguje, začne ji používat většina učitelské veřejnosti. Pak ale jaksi ztratí svou "alternativitu", protože bude běžná. Co s tím?
V současnosti, kdy mnozí učitelé rádi experimentují, bych považovala za alternativní školu takovou, která:
- má pouze malý počet žáků ve třídě, tzv. rodinného typu;
- využívá skupinové a projektové výuky jako základní výukové metody;
- valná část vyučování probíhá prakticky (pokusy, exkurze apod.), takže ve třídě nejsou nutné lavice a židle seřazené do oddělení.
Možná, že je má představa naivní, ale nějaké to "mezi" a "napůl" já neberu.