O syntaxi ve smyslu K čemu je její výuka? jsme tu mluvili už mnohokrát. K tomu, abychom se naučili vnímat a tvořit text, k tomu, abychom se naučili schopnosti abstrahovat a užít ji při popisu složitých jevů atd.atp.

Důležité je opravdu aspoň občas opustit tradiční separaci předmětu na jazyk a literaturu a prostě to spojit dohromady. Dovolím si k syntaktickým a nejlépe současně prováděným stylovým rozborům doporučit norského autora Erlenda Loeho (nar. 1969), především jeho dnes už slavnou knížku Naivní. Super. (čes. 2005). Žáky může chytit (ověřil jsem na 13-14letých) vzhledem k tomu, o čem a jak píše. Loe má velmi úsporný, na syntaktickou dřeň osekaný styl – ale velmi výrazně obrazně působící (ano, napadne-li vás styl Hemingway, je to v zásadě správně)! Výhoda může být i to, že jako součást svého literárního stylu používá (v omezené míře, samozřejmě) také snadnou a srozumitelnou angličtinu. Když se dobře připravíme, lze žáky vést k úvaze, jak popsat takový styl – mj. tedy s pomocí syntaktické terminologie – a jak přijít na to, jak to ten člověk dělá, že to má tu sílu? Loe je navíc mimořádně dobrý k tomu, abychom žáky vyzvali Napište sami v jeho stylu krátký text na téma... (sama kniha jich nabízí mnoho). A tipuju na 85%, že se podaří ukázat, že když budeme držet určitá syntaktická a stylistická pravidla (která nás naučí Loe a učitelka/-tel), když si najdeme téma (klidně i s Loovou pomocí), vznikne prostě text schopný četby i kritiky.

A tak lze ukázat K tomu je syntax – abyste zažili radost, že pochopíte, jak pracuje autorský styl a sami vytvoříte dobrý text. Musím se přiznat, že ve škole mám k tomu ideální podmínky v Literátní fabrice, nepovinném předmětu pro hlubší zájemce o čtení a psaní, ale uplatňuji i v běžných třídách.

V tom souhlasím. Nemyslel jsem, že bychom měli natrvalo zatvrdnout jen na tom ukazování. Stejně tak souhlasím s tím, že někdy je zase lepší vytvořit si vlastní "umělý" text, než znásilňovat ke gramatice beletrii.

No vidíte, jaké problémy způsobuje ta vertikální segregace dětí a mládeže...

Dovedu si představit (sama češtinář), jak nesmírně těžké je vyhledat vhodný text - proto díky, pane Zajíčku, za tip! Jaká další literární díla byste vy ostatní doporučili pro tento způsob výuky syntaxe?

Přijde mi to jednoduché, a přitom to myslím velmi dobře splní účel, díky! Jaká další zadání pro smysluplné činnosti žákům předkládáte?

Literární fabrika se mi moc líbí .

Takovýto předmět, a jistě bude dost navštěvovaný, umožnilo RVP ZV... Z perspektivy kurikulárního ústavu jen doufám, že takový prostor zůstane po snaze vše sjednocovat. Že se tvůrci doporučených osnov zamyslí a zachovají dostatek prostoru pro individualitu velmi dobrých učitelů a ředitelů, pro školní autonomii v tom nejvlastnějším a nejpřínosnějším smyslu.
Jinak mně se ve smyslu příspěvku v současné české literatuře jako vhodný zdá styl Petry Soukupové, budu rád, když někdo v literární dílně či fabrice opilotuje, zda taky lítá, když tak voní
Krásný den a děkuji za svěží vánek inspirace!

Jen mě napadlo poznamenat k syntaxi jako „vrcholové“ disciplíně – než se k ní dostaneme, ovšemže procházíme jinými gramatickými lesy; a velmi se mi osvědčilo trvat na respektu k termínům, jak to pořád žákům vtloukám do hlavy. Vrut je něco jiného než šroub, Mám tě ráda je něco jiného než Mám tě ráda jako kamaráda a Podstatné jméno je něco jiného než podmět. Zkrátka chci, aby v každém okamžiku věděli, kam který termín patří (tedy do jaké nauky) – a co znamená. Syntax je totiž opravdu těžká věc a chce dobrou průpravu.

Souhlasím se stylem Petry Hůlové jako hodným gramatické i stylistické pozornosti! Ještě jednou nabídnu lidovou poezii (díky např. antitetickým konstrukcím opravdu vděčné pole nejen pro syntaktická přemýšlení!).

A je-li nálada, může se zkusit taky Ernst Jandl (či jemu podobní). Nedávno jsme přemýšleli nad všemi možnými podměty a přísudky v jeho známé básni a dost jsme se u toho pobavili; a od tohoto přemýšlení se snadno skočí k rolím elipsy nejen v poezii, ale taky třeba v reklamě (= výukou proti manipulaci), cituji báseň:

něco na podlaze

něco na podlaze
zahlédnout
něco zahlédnutého
z podlahy zvednout
něco z podlahy zvednutého
v ruce podržet
něco v ruce podrženého
pozorně prohlédnout
něco pozorně prohlédnutého
na podlahu upustit
něco na podlaze upuštěného
spatřit odlézat

Děkuji, děkuji, děkuji. I když se zdá, že tato diskuse je mrtvá, přece jen si myslím, že se k ní občas vracíme a nalézáme zde další inspiraci.

Před nedávnem jsem učila v devítce poměry mezi větami hlavními. Už delší dobu jsem uvažovala nad změnou spojky ale na a. Čeho se tím docílí?

Konkrétně: V knize Řešení konfliktů najdeme následující návod, jak předcházet konfliktu:

Vedoucí žádá: Chci, abyste přišel do práce tuto sobotu ráno.
Zaměstnanec odpovídá:
Souhlas: Ano
Změkčení: Měli jsme v poslední době hodně napilno, všichni jsme měli plné ruce práce a nestihli jsme udělat všechno. Chápu, proč chcete, abych přišel i v sobotu.
Náznak: Ale musím vám říct...
Důvody odmítnutí: ...potíž je v tom, že v sobotu hraje můj syn finálové utkání ve fotbale a já na tom zápase musím být.
Odmítnutí: Je mi líto, ale v sobotu prostě nemůžu
Kompromis: Jestli to pomůže, zůstanu tady déle ve čtvrtek a v pátek.

Všimněte si slůvka ale, které mění situaci.

V knize Jak řešit konflikty s podřízenými autorka píše:
"Největší slovní "podraz" je tak zvaný paradoxní příkaz: "Ano, ale...!" a radí, jak mluvit bez paradoxního příkazu: místo ale používat a, mluvit v krátkých větách s minimem spojek, používat stupňování.

Stupňování si skutečně představit nedokážu, ale s deváťáky jsme hovořili o tom, jak se jim jeví změna vyjádření z ale na a. Část z nich vyjádřila podobný názor jako mám já. U ale jasně víme, o jaký poměr se jedná. Za a se však dá schovat cokoli. Co je větší podraz?

Mrtvá? Ale kdeže

Velice děkuju za inspiraci!! Vidíte, tyto příručky... to mě nikdy nenapadlo, a přitom je to evidentně zlatá žíla pro práci s gramatikou, stylistikou, pragmatikou a interpretací! Příklad užívání spojky ale vedle spojky a umožní nejen řeč o gramaticko-lexikálních signalizacích! Nelze nevzpomenout velmi výmluvného komentáře Karla Čapka v jeho fejetonu O alelidech.

Jazyk a podraz, to je vůbec dobré téma! Zadejte deváťákům úkol, ať najdou v novinách (či jinde) texty, v nichž objeví důvod k podezření, že autor chce maskovanou řečí někoho podrazit. Nebo aspoň zmást. Pocvičí se zcela jistě taky v hledání tropů a figur... A nemusí se jim doporučovat jen el. archiv Rudého práva v ÚČL (ale ukázat by se jim měl, to ano).

Pro kontextuální pohled na věc jsou vděčné mé oblíbené scény z (amerických) filmů - šéf vpluje do zaměstnancovy kanceláře a hlaholí Fredy, nikdy jsem nebyl s tvou prací tak spokojen!!! Fredy se chytí stolu a jen zachroptí Takže mám padáka... Dobré pro výklad o kontextu promluvy a o ironii.

Vidíte, ten fejeton jsem neznala. A už ho mám vyhledaný. Díky!

Mám pro vás tip: Povídky jamrtálské od Mileny Slavické. Já letos češtinu v devítce neučím, takže jsem je nepoužila a dřív se, myslím, nehodí (i když kdo ví). Ale jsou tam pěkné "kousky" pro různé účely. (Na noviny to určitě nemá; ty se výborně hodí ke korekturám )