Dobrý den,
procházím si stále tuto diskusi a nejsem si zcela jista, zda se Miloš (ahoj, Miloši) dočkal odpovědi na svou otázku ohledně hodnocení kooperativního učení. Pokusím se popsat moji osobní zkušenost. Pochopitelně v začátcích svého snažení jsem vycházela z literatury (cesta chyb a omylů v praxi). Osvědčila se mi literatura: Nováčková, J. - Kopřiva, P. - Nevolová, D.: Kooperativní učení jako metoda výuky. I z odborných článků i na www.rvp.cz (http://www.rvp.cz/clanek/687/1395 ) stále čerpám. A nyní ke způsobu hodnocení - zpětné vazby. V kooperativní výuce využívám zejména sebehodnocení skupiny (vnitřní i vnější). V tom vnitřním hodnocení se mi velmi dobře "chytly" dotazníky nebo anketa. Měla jsem připravenou "baterii" výroků - otázek - a z těch jsem vybírala pro zpětnou vazbu 4 - 5 otázek (otevřených) tak, aby byly v souladu se stanovenými cíli pro danou kooperaci.
Dovolím si uvést několik příkladů:
Dodržovali jsme všichni pravidla a své role?
Zapojili se do činnosti všichni členové, s jakým dílem?
Jakým způsobem (postupem) jsme řešili problém?
Co nového jsme se dozvěděli?
Co bychom měli udělat jinak, aby se nám příště dařilo lépe?....
Otázky by měli vést k diskusi uvnitř skupiny a společném vyhodnocení. Pochopitelně, pokud chci znát názor jednotlivých členů skupiny, pozměním otázku (Dodržoval jsem pravidla a svoji roli? Jaký přínos měla moje práce pro činnost skupiny? Kdo mi poskytl nejvíce pomoci, pomáhal jsem já? Je něco, v čem bych se měl zlepšit?
K hodnocení kooperace jsem nikdy nepoužívala klasifikaci. Pokud potřebuji známkovat, volím jiné způsoby práce, jiné metody...
Dana

Dobrý den,
dělám to podobně jako paní Dana. Vždy utvořím otázky s ohledem na věk dětí. Takže se je snažím formulovat tak, aby mne pochopily. Jak už jsem psala, dělala jsem výzkum v rámci SZZ z pedag. a tam právě došlo k problému, kdy děti nerady hodnotily a reflektovaly, no spíše nepochopily otázku a nedokázaly zformulovat odpověď. Ale určitě by hodnocení mělo být součástí KV. Je to jedna ze zásad. Neměla by se vynechat, i když je to, alespoň pro mne, taková ta nezáživnější část práce.
Práci v kooper. skupinách jsem také nikdy neklasifikovala.

Ahoj,
já si fórum Alternativní výuka pozorně pročítám, obě témata jsou pro mě velmi zajímavá.
Ráda bych se zeptala: používá tuto formu výuky celá škola, nebo jen na vy každá sama?
Ptám se, protože si dost dobře nedovedu představit, jak přesvědčuji některé své kolegyně

Pěkný, sluníčkový den,
za sebe mohu říct, že jsem nikoho nepřesvědčovala. Měla jsem to štěstí, že na 1. stupni bylo několik kolegyň stejně laděných, na 2. stupni to bylo horší (Někde jsem již zmiňovala, že je škoda, když s přestupem na 2. stupeň hodně pozitivního v činnostech končí. A není to tím, že 1. stupeň nic nenaučí, prostě je to v jiných stylech učení, které se bohužel na 2. stupni příliš nenosí). Šesťáci za mnou chodili, proč se stejným způsobem, jako dříve, neučí i nyní...Doporučila jsem jim, aby si o tom pohovořili se svojí třídní učitelkou. Zajímavé bylo, když paní třídní učitelka za mnou přišla a zajímala se o metody, které jsem používala. Jednalo se zejména o KU a projektové učení. Hodně jsme diskutovaly, nabídla jsem ji návštěvu v mých hodinách. Přišla a hodně se divila, čeho jsou páťáci schopni (v dobrém slova smyslu). Tímto ale neříkám, že jiné metody neuznávám. Vždy je na pedagogovi, kterou metodu uplatní, aby došel k cíli. Ale pokud máme žáky "naučit" vybírat si různé strategie učení, spolupracovat a komunikovat, měli bychom mu umět nabídnout, jak se to naučí.
Dana

Já jsem se ptala právě kvůli tomu, jak se na váš styl výuky dívají ostatní kolegové. U nás je právě problém skoro ve všem, co je jiné. Asi třikrát do roka organizujeme u nás na škole projektové dny a to se člověk dozví: "... toho ztraceného času, co jsme mohli probrat, to toho zameškáme..." Přitom si myslím, že projektové vyučování do dnešní školy patří, vždyť žáci se při něm mj. učí spolupráci, řešit problémy, hledat informace.
Ale o tom jsem psát nechtěla.
Reakce ze strany třídní učitelky sešťáků byla tedy kladná. Myslíte, že pokud jen ona sama ve své třídě takto vyučovala, nebude to žákům spíše na obtíž? Dokáží "přepínat" mezi různými styly výuky?

Myslím, že na obtíž to žákům nebude nebo není. Vlastně - pokud jsou děti zvyklé "jinak" pracovat z 1. stupně, pouze ve svých stylech učení pokračují, pohoda. Spíš je ten problém obráceně. Pokud pracují "jinak" a najednou si mají "převzít" frontál, prověrka, test, frontál, prověrka, test...(přeháním.. ), mají s tím mnozí problém.
Jenom se možná na hodiny "odvážné" paní učitelky budou těšit více, než do hodin ostatních. Podle mého názoru také paní učitelka pomůže žákům v plynulém přechodu na 2. stupeň.
A jak se na "můj" styl vyučování dívají ostatní kolegyně? Ve škole jsme si jako jednu z výchovně vzdělávacích strategií "dali" používání různých metod a forem práce. Společně jsme si sepsali, které metody a formy nejčastěji na škole používáme. Kromě klasiky se objevovali i metody z kritického myšlení, didaktické hry, skupinová práce, KV, projektová výuka, pozorování, experimenty atd... U těchto frekventovaných jsme si také vyhodnotili, které KK metoda rozvíjí u žáka. A ještě jednu poznámku. V sebehodnocení učitele byla část věnovaná právě užívaným metodám a formám práce. I v rámci hospitací jsme pozorovali rozvoj KK přes metody a formy práce. Ale neznamená to, že bychom někoho do něčeho nutili! Přece změnit nemůžu toho druhého, změnit mohu pouze sebe!
Ale asi rozumím.... Chce to mít určitou dávku odvahy, kuráže a hlavně: "Nenechat se nikým a ničím otrávit!!!"
Dana

Já musím opět souhlasit.

Na naší škole, kde jsme 4 učitelky a p.řed., učím KV jen já. Navíc neučím všechny hodiny. Takže děti se se mnou učí dle KV a s jejich třídní uč. zase podle ní. Žádný problém v tom není. Mohou si to alespoň porovnat, hledat výhody a nevýhody.
Na začátku roku, když jsem nastoupila, byla paní ředitelka nadšená, že učím "jinak" než ostatní. Na první ped.radě, aniž bych o tom věděla, mě poprosila, abych kolegyním řekla o svém stylu učení. Ve stručnosti jsem jim řekla zásady KV, hodnocení, přípravu, průběh hodiny....Bylo mi to dost nepříjemné. Měla jsem pocit, že se nad někým vychloubám a asi jsem tak i zapůsobila, protože otázky kolegyň na mě nebyly o KV samotné, ale : Jak dlouho to děláš? A kolik máš na to školení? Takové dotěrné otázky.
Paní ředitelka to určitě myslela dobře, ale mohly jsme si popovídat každá o svém nápadu a nějakém novém způsobu, ale ne, že já jim budu dělat přednášku.

Samozřejmě nikdo z nich svůj styl nezměnil. Já bych to také neudělala, kdybych sama nechtěla.

Ovšem nikomu nevadí, že takhle učím, každý to respektuje, všichni o tom vědí. Škoda jen, že od září už nebudu pracovat a děti se budou učit zase jinak.

Milá Petro,
asi odpovídám poněkud se zpožděním, omlouvám se.
V rámci KV jsem spíše využívala literaturu Kritického myšlení, Zážitkové PG či programu Začít spolu, také jsem chodila ke kolegyním na náslechy (vedly děti právě programem Začít spolu) a to bylo velmi poučné a hlavně jsem se hned mohla začít ptát na to, co mi bylo nejasné atp.
přeji hezký den,
Jitka

Dobrý večer!
Žáci jsou velmi, ale opravdu velmi adaptabilní a velice rychle "přepínají" na jiné styly výuky, jak to nazvala Petra. Mám ráda pestrost a flexibilitu , a proto zařazuji do výuky projekty, metody kritického myšlení, práce ve skupinách, ale i "klasiku". Často měníme i uspořádání lavic a zasedací pořádek. Platí v dnešní škole heslo: "Změna je život"? Co vy na to? Slávka

Dobrý den, Slávko!
Mluvíte mi z duše! Změna je život....Ale kolik z nás, učitelů, je ochotno a schopno si tuto změnu připustit? Dnešním žákům již nestačí výklad učitele, ukázka obrázku apod. (stávají se konzumenty nebo jimi již jsou - i z domovů). Potřebují pozorovat, objevovat, tvořit, diskutovat, pochybovat....Nebo se mýlím?
Držím se hesla: Kdo si hraje nezlobí! Střídání metod, forem, podmínek ve třídě (včetně pomůcek) vyhání nudu ze školních lavic. Nebo se mýlím?
Dana