Milá Jano,
po dohodě s oběma kolegyněmi jsme přechod na pero pojaly trochu slavnostněji, ale s mírou. Uvědomily jsme si, jak by to mohlo být pro dítě stresující, když jeho kamarádi už píší perem a on ještě ne. A tak nějak příliš vyzdvihovat "zásluhy" nebylo na místě.
Nakonec jsme přecházely na pero vcelku asi týden a půl. Každý žák, který už "směl" psát perem, dostal kartičku, kterou mohl nosit připnutou na tričku libovolně dlouho (viz příloha) s textem: Zeptej se mě, co už umím!
S odstupem téměř 14 dnů musím říct, že někde jsem to zbytečně uspěchala. Ale také jsem příjemně překvapena, když se některý žáček vrátí k tužce, že se mu s ní píše líp. Nechávám ho.
Velkým problémem je kvalita plnicích per.
Na radu zkušené kolegyně vyžadujeme plnicí pero "s pacičkami", které se roztáhne, když dítě tlačí na hrot.
Některé děti mají ale třeba už 5 pero! A to jen proto, že jedno nepíše lehce, druhé nepíše vůbec, třetí píše jako kopyto. A přitom to nejsou ta nejlevnější pera za 7 Kč!
V kvalitním obchodě by rodičům měli nechat pero vyzkoušet, ale s tím se nikdo z mých rodičů nesetkal. Takže zkouší a doufají. Jestli na mě nadávají, tak se omlouvám, myslíme to dobře