Mgr. Lenka Říhová píše:
Diskuze směřuje vůbec k úvaze nad smyslem známek. Podle mého názoru, když dítěte pracuje na horní hranici svých možností, má nárok na jedničku, ať se výstupům blíží nebo ne. Určitě všichni zohledňujeme snahu, a když integrovaný žák dělá co může a na co má, proč ho demotivovat horší známkou. Tady ovšem může učitel narazit..."proč on (integrovaný žák) má jedničku a já (snažící se trojkař, který na víc nemá, kdyby se rozkrájel) ji nedostanu". Dá se toto dětem vysvětlit?
Ahoj!
Budu trochu za rejpala. Neuchylujeme se ale zase tím pomyslným "kyvadlem úvah" až moc na jednu stranu? Vždyť ty děti přeci ve třídě vidí, slyší a porovnávají své výkony. Nevypěstujeme v nich až moc silný dojem, že jim společnost musí vždy ustupovat a zohledňovat?
Zkušenost z jedné školy pro neslyšící: děti se nechtějí učit odzírat, protože přeci ostatní lidé jsou povinni jim porozumět znakovou řečí. Vždyť oni na to mají právo! Ale život je trochu jiný. A musí se na něj připravit.
Souhlasím ale s Vámi, že i tyto děti musí zažít úspěch a být oceněny za pokrok, který dosáhly. Ale cílem by mělo být, aby svůj handikep vyrovnaly.