V souvislosti s diskusi o kompetencích, výstupech a dílčích cílech mi vyvstává otázka, co se vlastně hodnotí v rámci vlastního hodnocení jako „výsledky vzdělávání“? Možná by bylo zajímavé diskutovat o tom, na základě čeho a jakým způsobem se v mateřských školách hodnotí výsledky vzdělávání? Souvisí to také s poslední otazkou paní Martiny. A k vaší diskusi o plánování ve všech třídách stejně bych ráda přidala svoji zkušenost. Viděla jsem několik ŠVP, ve kterých je 10 témat (na 10 měsíců) a k nim 4 podtémata (tzn. na každý týden). Předpokládám tedy, že v těchto MŠ (a není jich málo) plánují ve všech třídách stejná témata. Souhlasím s vámi plně v tom, že tvorba TVP je průběžný proces a plánování by mělo vycházet ze situací, ve kterých se děti nacházejí (např. hovořit o sněhu a zimě, když skutečně jsou a nikoliv 1. týden v lednu, protože jsme si to tak naplánovali, ale po sněhu není ani památky) nebo z potřeb, které jsme identifikovali (např. potřebu umět řešit konflikty, protože ve třídě učitelky zjistili, že se množí „žalování“). Z čeho vycházíte při plánování vy? My jsme v mateřské škole při plánování vycházeli zejména z potřeb dětí, které jsme stanovovali společně s rodiči – vždy 1x za měsíc jme se sešli a rozhodli se, jaké kompetence budeme u dětí rozvíjet (šlo o ty, u kterých jsme měli pocit, že nejsou dostatečně rozvinuty). A tématické části, které se na základě toho připravily byly ve všech třídách stejné. Ve všech třídách jsme rozvíjeli to, co jsme považovali v dané chvíli za potřebné a důležité. Samozřejmě, že jednotlivé činnosti si plánovaly učitelky na třídách samy podle svých podmínek a dětí. Takže mně společné či stejné plánování na třídách nepřipadá až tak nemožné. Otázka je spíše v tom, z čeho ono plánování vychází a k čemu směřuje. Pokud je připravené rok dopředu a je o tom „co chce učitelka“, pak mi to také nepřipadá úplně v pořádku (a v souladu s RVP PV). Pokud jsou jeho východiskem potřeby dětí a situace, ve kterých se děti aktuálně nachází…… pak v tom problém nevidím. A ještě k Martině – úplně jsem nepochopila, proč by se měl ztratit smysl vzdělávací nabídky a práce se situační metodou (mimochodem, tuto metodu neznám), když se cíleně pracuje s kompetencemi dětí? Naopak – mně připadá docela logické, že když chci u dětí rozvíjet dovednosti, jakými je řešení problému či schopnost naučit se rozhodovat, musím cíleně připravovat takové podmínky a činnosti, které jim s rozvojem takových dovedností pomohou. Proto mají některé MŠ témata zaměřena na rozvoj těchto dovedností a také tak nazvána. V čem tedy spočívá ona formálnost? Mně zase na druhé straně připadá, že většina témat, která vídám v ŠVP (nemluvě o jejich realizaci) jsou stále zaměřena hodně na poznatky a jaksi vzdálena od rozvoje dovedností jakými jsou spolupráce, rozhodování, samostatnost, zodpovědnost……. A ještě mě napadá jedna otázka – stále se v diskuzích objevuje, že kompetence jsou „rozbalené“ v dílčích cílech a v očekávaných výstupech. Abych pravdu řekla, tak kompetence byly do RVP PV „dosazeny“ o 3 roky později než vznikly dílčí cíle, takže když jsem se snažila integrovat tyto cíle tak, aby vytvořily něco obecnějšího, co je spojuje (což jsou kompetence), dělalo mi to dost problém. Můžete mi např. „zabalit“ kompetenci „svoje činnosti a hry se učí plánovat, organizovat, řídit a vyhodnocovat“? Velmi mne totiž inspiroval citát T.G.Masaryka: "Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené." Proto bych si nikdy netroufla říct, že očekávané výstupy (což jsou ony jednotlivosti) mi dávají dohromady skutečně ony obecné, ale velmi integrované dovednosti, jakými jsou řešení problémů atd. Jak to vidíte vy ostatní?
|